(Šerem se loudají do divadelního sálu podivné postavy, bloudí uličkami mezi diváky, blikají baterkami a posléze objevují jeviště, na němž se nacházejí kovové konstrukce, připomínající nějakou starou, dávno opuštěnou továrnu. Ozývají se znepokojivé, zpola hudební a zpola reálné zvuky. Jsou zde výstražné symboly – Pozor, zvýšená radiace! Pozor, vysoké napětí! Jeden z příchozích (jak se později ukáže, je to Tajný agent) sepne obrovský spínač. Zaduní hudba, rozsvítí se ostré světlomety a vše rázem ožije. Na scénu vtrhne parta kulisáků v bílých kombinézách a naplní ji činorodým děním)
Sborový zpěv:
Před sto lety byl svět plný snů,
perspektivy zářivé a skvělé.
Život se zdál součtem šťastných dnů,
všechny lásky rozumné a vřelé.
Před sto lety byl svět plný snů,
každý vedl plno krásných řečí:
S optimismem do budoucích dnů!
Všechno jednou bude mnohem větší!
1. kulisák: Nový člověk!
2. kulisák: Nové stroje!
3. kulisák: Nové síly! Nové zdroje!
Blízké dálky, rychlé spoje!
4. kulisák: Doba plná nepokoje!
1. kulisák: Osvícená!
2. kulisák: Opojená!
3. kulisák: Žhavá jako naděje!
1. kulisák: Mechanická!
2. kulisák: Dramatická!
3. kulisák: Železem vás zahřeje!
Všichni rapují: Před sto lety, medaile a květy, mámivé chvíle, zářivé cíle…
Sbor refrén:
Před sto lety byl svět plný snů,
každý vedl plno krásných řečí:
s optimismem do budoucích dnů!
Problémy se všechny zdárně řeší!
(odkryjí plachtu, pod níž se objeví starodávné křeslo, ve kterém sedí spisovatelka Mary Shelleyová – strnulá, vosková figurína z dávného panoptika, zachycená v okamžiku, kdy píše brkem do vázané knihy, do svého věrného deníčku. Jakmile na ni dopadne světlo divadelního reflektoru, pohne se, ožije, vstává a jde dopředu. Za jejími zády sjíždí shora namalovaný prospekt londýnské ulice.)
Shelleyová: … když už jsme neměli co jíst, celý den jsme si s Percym četli básně a filosofická díla, abychom zapomněli na mučivé tělesné pocity. On je geniální. A já? Co já? Já jen sobě pro útěchu vymýšlím příběh, který mě děsí a zároveň neodolatelně vábí…
Vytvořeno službou Webnode