5. obraz - ALPSKÁ IDYLA

(Na verandě horského statku upravuje starý komorník proutěný nábytek a prostírá k večeři. Mary vyvádí otce na sluníčko)

Otec:Ten vzduch! Cítíš to, Mary?

Mary: (lhostejně) Ano, tatínku.

Komorník: Prosím, pane… (usazují otce společně do křesla a pečlivě mu přikrývají kolena kostkovaným plédem)

(Na opačném konci scény vystupují po horském úbočí Frankenstein s Clervalem. Jsou oblečeni sportovně, mají čepice, šály, pumpky a teplé vlněné podkolenky. Frankenstein stoupá na lyžích, Clerval za ním vleče malé sáňky)

Otec: Ten podvečerní vzduch je opojný jak víno.

Mary: Ano, tatínku.

Otec: A co ještě vidíš? No tak, Mary! Vyprávěj mi o tom, nenech se prosit.

Mary: (se otupěle rozhlédne a mechanicky vyjmenovává) Skály… led… kamení…

(Frankenstein s Clervalem se vynoří na cestičce nahoře na skalách. Na chvíli se zastaví na nejvyšším vrcholu, aby se nadechli-)

Frankenstein: (nadšeně) Skály… led… kamení… Mrazivá závrať z velkoleposti. Měl jsi pravdu, Clervale, Londýn je proti tomu zatuchlý sen, zlá noční můra… Udělal jsi, oč jsem tě požádal?

Clerval: Ovšem.

Frankenstein: Byl jsi v mé laboratoři?

Clerval: Ovšem.

Frankenstein:  No, a...?

Clerval: Všechno v pořádku, až na to, že…

Frankenstein: Co?!

Clerval: Elektrický výboj rozmetal za bouře tvé zařízení.

Frankenstein: A nikdo tam nebyl?

Clerval: Kdo by tam měl být?

Frankenstein: (spíš pro sebe) Uprchl. Nebo jsem se zbláznil… Kdyby mi pořád tak nehučelo v hlavě, rozpomněl bych se na podrobnosti…

Clerval: (mírně pobaveně) Otrava alkoholem je experiment, jehož opakování bych ti rozhodně nedoporučoval.

(Frankenstein se odrazí a sjíždí na lyžích svahem dolů, Clerval ho následuje na saních /neodpustím si poznámku: tato odvážná jízda po železných schodech byla tak unikátní, že ji diváci vždy odměnili bouřlivým potleskem! / Jejich závratná jízda končí rovnou pod horským statkem)

Komorník: (lhostejně konstatuje) Lavina.

Mary: (vyskočí na židli a zaclání si dlaní oči, s radostným úžasem) Frankenstein!

Clerval: (zdaleka volá a mává beranicí): Už vám ho vedu, přátelé!

Otec: Cože? (vstává z křesla a poslepu tápe kupředu)

(Mary doběhne k Frankensteinovi a radostně mu skočí kolem krku. Frankenstein ji objímá s rozpačitým výrazem)

Otec: (nerozhodně stojí) Tak co je? Co se děje? Poví mi to někdo?

Mary: (vleče Frankensteina za ruku k otci) Vrátil se! Frankenstein se vrátil!

Otec:

Jsi tu synu? (Objímá omylem Clervala, ten ho zavede k Frankensteinovi) Jsi tu, synu?  Uznal jsi svou chybu?

Frankenstein: (hořce) Chybu… někde jsem udělal chybu… (uvědomí si přítomnost otce)

Ano. Omlouvám se.

Otec: Přesto v tobě hlodá nějaký zlý červ. Co tě tíží, synu?

Frankenstein: (podrážděně) Nic. Nic mi není!

Clerval: Přepracování. Má pocuchané nervy, ale nic vážného. Unavila ho cesta. Až stráví pár dnů ve vaší božské přírodě, bude veselý, jako vždycky býval. (obrátí se k Mary s potutelným úsměvem) Ačkoliv jsem ještě zdaleka nedokončil studium medicíny, troufám si tvrdit, že bezpečně vím, co pacientu Frankensteinovi chybí. Především něžná péče pozorné ošetřovatelky, která by ho…

Pastýř :(vběhne a vyruší je zrovna v nejlepším) Ráčejí prominout, panstvo, ale musím majiteli říct nepříjemnou novinku.

Mary: (nazlobeně) To si nemůžete vybrat vhodnější chvíli? Přijďte zítra.

Pastýř: (nerozhodně přešlapuje a žmoulá v ruce klobouk) Já vím, ale zítra budete počítat ovce a řeknete, že mi dvě chybí…

Otec: Cože? Dvě?

Pastýř: Neráčejí se zlobit, pane, ale když jsem hnal přes Grenbach, popad je horskej ďábel, zardousil je a sežral…

Otec: Člověče, jestli jste prodal nebo ztratil dvě z mých ovcí, tak se koukejte přiznat jako chlap a nevymýšlejte si hloupé báchorky!

Clerval: (pobaveně) A jakpak vypadá ten váš ďábel?

Pastýř: No, jak vypadá… jako chlap, ale s příšerným ksichtem. Má obrovskou sílu, viděl jsem ho šplhat po skoro hladký skále. A to vím, že netrpí zimou ani horkem. Přespává v ledovcových puklinách.

Frankenstein: (s náhle oživlým zájmem) A ty ovce jedl před vámi?

Pastýř: Jak by ne, jinak bych to neříkal. Každou z nich chytil a roztrhl na dvě půlky, trhal jí zubama syrovou, ještě se mu škubala…

Mary: Mlčte! Jste nechutný, dělá se mi zle. (přitiskne si ruku na ústa, Clerval ji podepře).

Otec: Dost už toho vymýšlení! Kdo lže, ten i krade. Jste propuštěn! Ať už vás tady nevi… neslyším! (rozhořčeně tápe pryč)

Komorník: (k pastýři) Moc piješ, chlapče (chvátá za otcem, který se v rozrušení nemůže trefit do dveří).

Pastýř: (za nimi volá) To je pěknej nevděk za všecko (obrací se k odchodu).

Frankenstein: Počkejte, půjdu s vámi. Ukážete mi to místo, kde se horský ďábel skrývá.

Clerval: (mu rozhodně zastoupí cestu) Nikam nepůjdeš! Chceš se zničit?

(Frankenstein stojí bojovně proti němu, chvíli se zdá, že si odchod vymůže násilím, že dojde ke rvačce. Pastýř raději vycouvá stranou.)

Mary: Frankensteine! (zavěsí se mu kolem krku a táhne ho zpátky na verandu)

Pastýř: (prchá) Celá rodina mišuge!

Clerval: No tak, příteli. Pochop, že je to jen tvoje utkvělá představa z horečnatých snů. Žádná zlovolná bytost tě nepronásleduje. Pojď (jemně ho tlačí před sebou, usazují ho s Mary do proutěného křesla), dám ti výborný uklidňující prostředek. Po něm tvrdě usneš. (Připravuje si za jeho zády injekční stříkačku) Vrátí se ti klid. Přízraky v tvé duši se rozplynou a zítra ti budou všechny tvé můry k smíchu. Vždyť proto jsi sem přijel! Důvěřuj mi. (zákeřným hmatem mu vbodne do zadku injekci. Frankenštejn zaúpí, vzepne se a pak zplihne, rezignuje a nechává se trpně vést po schodech do pokojíku v podkroví. Clerval ho podpírá) Pojď.

(Ozve se hudba.)

Mary: (jde napřed, couvá po schodech před nimi) Pojď, miláčku. Budeš žít s námi v tomto tichém koutě světa… (zpívá)

Žít v zátiší,

kde nic tě nebolí,

kde slunce pohladí

zelená údolí.

Clerval (zpívá):

Žít v zátiší,

beze všech starostí.

Jen tady oceníš

dar prostých radostí.

Clerval a Mary duet:

Žít v zátiší

pod modrou oblohou,

kde ticho vyhojí

tvou duši ubohou.

Mary: (přikryje Frankensteina, kterého společně položili na lůžko) Usnul. (po špičkách odchází)

Clerval: (ji uchopí za ruku) To je dobře.

(scházejí spolu se schodů)

Mary: Jsem vám moc vděčná, pane Clervale, za sebe i za svého bratra, ale… (vymaní svou ruku z jeho dlaně), abyste rozuměl, Frankenstein je můj nevlastní bratr. Jeho rodina mě kdysi přijala jako sirotka. Už od dětství byl mezi mnou a Frankensteinem hezký vztah a otec tomu byl rád. A ještě stále doufá, že se dožije naší svatby… Ale já jsem najednou nešťastná, mám strach ze všeho, na co jsem se kdysi těšívala… ne snad, že by se umenšila moje láska, ale proto, že se Frankenstein tak podivně změnil. To už není on! Co se s ním stalo? Řekněte mi pravdu jako přítel, Clervale: zamiloval se snad do jiné dívky tam ve městě?

Clerval: Ne… určitě ne… ba právě naopak, řekl bych, že jste jediným světlým bodem v jeho chmurách, majákem, ke kterému se upíná jak tonoucí k poslední naději… Vím, že vás miluje… miluje víc, než cokoliv na světě… (zarazí se, neboť si uvědomil, že se nechal unést vlastním citem).

Mary: Svírá se mi srdce nějakou divnou předtuchou. Jako by z černé tmy tam za okny na nás hleděly zlé a nelítostné oči…

Clerval: (ji něžně pohladí po vlasech) Všechno bude zase v pořádku… tak jako dřív… věřte…

Společně tiše zpívají:

Žít v zátiší,

kde nic tě nebolí,

kde slunce pohladí

zelená údolí…

Pastýř: (se potácí kolem nároží s placatou láhví, z níž si hojně přihýbá, dobře si všimne odcházejíc dvojice, ohlédne se za nimi) Snoubence uspala a sama si teď užívá s jeho kamarádem. Je to spoušť na tom světě.

 (opilecky zpívá)

Jó, v zátiší

to smrdí malérem.

Člověk se utiší

bylinným likérem.

(škytne a usne na zemi u dveří)

(Tyrolští vesničané se vracejí z luk, vypadají jako vystřižení z Bruegalových obrazů – trochu připomínají pestré a pitvorné trpaslíky. Clerval s Mary v náručí prochází jejich tanečním vířením – vesničané s hráběmi a vidlemi na ramenou se točí v kole a bujaře zpívají:)

My v zátiší

žijeme zvesela.

Kdo má pod čepicí

je zdravý docela.

Jódlidý, jódlidý, jódlidý!

Kdo má pod čepicí

je zdravý docela,

jódlidý, jódlidý, jódlidý, juch!

(V tu chvíli z pukliny ve skále vylézá Netvor a všichni vesničané se s jekotem zděšeně rozprchnou)

Netvor: Proč se mě každý bojí? Čím jsem lidem ublížil? (Frankenstein nahoře v podkroví zasténá ze snu. Netvor si povšimne jeho přítomnosti, hbitě vyšplhá po fasádě domu a vskočí otevřeným oknem k posteli. Uchopí Frankensteina za límec a zvedne ho k sobě). Musíš mi pomoct! Když jsi mě stvořil, je to tvoje povinnost!!

(Frankenstein, šokován tak nečekaným probuzením, zděšeně zařve)

Mary: (vyběhne dole na verandu)To byl Frankenstein! Něco hrozného ho potkalo!

Clerval: (vyjde z protějších dveří) Co mu tady může hrozit? Asi měl zlý sen. (Ale přesto má v hlase nejistotu. Jde ke schodům do patra a hledí vzhůru, zadrží Mary, která chtěla po schodech vyběhnout). Počkejte, Mary. Počkejte tady. Podívám se tam sám (ozbrojuje se holí a pomalu, opatrně vystupuje schod za schodem do prvního patra)

(světelný střih zpátky do podkroví, kde právě Frankenstein ustupuje před Netvorem do kouta)

Frankenstein: (křičí) Jdi pryč! Zmiz! Nejsi k ničemu dobrý! Jsi jen výsledek pokusu. Potvrzení jedné teorie. Zruším tě a začnu znova.

Netvor: Jak mě chceš zrušit?

Frankenstein: Zastavím tvé srdce.

Netvor: Toho se bojím. Nevím proč, ale toho se bojím.

Frankenstein: Nemáš se co bát. Dal jsem ti do mozku všechny potřebné znalosti, ale strach mezi nimi rozhodně nebyl! Odejdi na nejvyšší štít hor a vrhni se dolů. To ti pomůže. Budeš mít navěky klid – a my také.

Netvor: Nechce se mi.

Frankenstein: Poroučím ti!

Netvor: (se v sebeobranném gestu ožene a srazí bezděky Frankensteina k zemi. Skloní se nad ním a s úžasem formuluje své poznání) Jsem silnější.

(Právě v té chvíli vstoupí Clerval a spatří Netvora)

Clerval: Proboha! Zlé sny ožívají!

(Clerval zaútočí na Netvora holí, ten mu ji ale hravě vytrhne a udeří ho s ní do hlavy. Clerval se bezmocně kutálí dolů po schodech, Netvor do něj v záchvatu zoufalé zlosti buší, až o něj hůl přerazí. Clervalovo tělo zůstane ležet před domem kousek od spícího pastýře. Netvor odhodí zlomenou hůl a s úpěním prchá. Frankenstein, polosvlečený, zahalený jen dekou, kterou strhl z postele, Netvora pronásleduje. Oba zmizí ze scény. Tma.)