6. obraz - VYŠETŘOVÁNÍ V ALPÁCH

(Nad bezvládnými těly pastýře a Clervala vychází ranní slunce. Alpská policie už snaživě zajišťuje místo zločinu, obkreslují na zemi křídou půdorysy ležících těl. Nepozorován mezi ně přijde sám šéf – policejní komisař, v dlouhém ošumělém kabátě, obtloustlý, žoviální, něco mezi Maigretem a Colombem. Všimne si zlomené hole, zvedne obě její půlky ze země a zkoumavě je prohlíží. Jeho muži se snaživě a servilně připojí. Pastýř se mezitím probral z opice a jde se také podívat, co to tam zkoumají. Nastane vzájemný úlek)

Komisař: Ha! (ukazuje na pastýře, stojícího nad mrtvolou Clervala) Co můžete říct na svou obhajobu?

Pastýř: No… já… tedy… to jsem viděl…

Všichni policisté sborem: Co?

Pastýř: Já jsem tedy viděl, pane komisaři, jak se ten Clerval s tou Mary dole muchlovali…

Komisař: Muchlovali?

Pastýř: Jo! A pan Frankenstein nahoře spal.

Komisař: Spal?

Všichni policisté: Spal???!!!

Pastýř: Teda… asi nespal… a zahlíd je… a pak toho Clervala ze vzteku zabil, já se mu nedivím…

Komisař: (prohlíží oba konce přeražené hole) Hm… hm… a takhle silnou hůl, podle vás, přelomil tak útlý, chorý a vyčerpaný člověk, jako je pan Frankenstein?

Pastýř: To máte recht, to je mi taky divný.

Komisař: To spíš nějaký svalnatý horal. (bere jednu část hole opatrně do šátku) Třeba jako vy! (hodí hůl pastýři a ten ji instinktivně chytne)

 (Policisté se pobaveně smějí)

Pastýř: (obrací hůl nechápavě v rukou) Kdepak, pane komisaři, to bych taky nedokázal.

Komisař: Foto!

(Specialista postaví trojnožku s velkou dřevěnou bednou fotoaparátu, tajný agent uchopí pastýře za límec a dovleče ho nad Clervala, vztyčí mu ruce s napřaženou holí nad mrtvého a sám se za pastýřem schová. Zasyčí a práskne fotografický blesk, rekonstrukční snímek je hotov. Pak se všichni ještě vyfotí s vrahem a obětí na památku, udělají skupinku jako školní třída.)

Komisař: Děkuji, chlapci, balíme. Teď už nám zbývá jenom najít tělo pana Frankensteina a shrnout důkazy. Cestou se stavíme v Lussbachu, slyšel jsem, že tam dělají výborné uzenky s křenem! (otočí se k pastýři, dobrácky) A vy byste se měl přiznat, člověče! Zbytečně nás svým zapíráním zdržujete!

Pastýř: (se zaraženě dívá na mrtvého Clervala) Já opravdu… já jsem nevinný, pane komisaři… tohle přece… to by dokázal snad… jedině… (vrhne se ke komisaři osvícen náhlým nápadem) No, jistě, pane komisaři, zabil ho horskej ďábel!

Komisař: Nebo ježibaba z perníkové chaloupky, ne? Člověče, vy jste snad opilý?

Pastýř: (nejistě) Ne…

Komisař: (výhrůžně) Ne?

Všichni policisté sborem: Nééé???!!!

Pastýř: Teda… jenom… trošku…

Komisař: A máte okno, že? I to je možné. Zavolejte svědkyni.

(policista přivádí plačící Mary)

Komisař: Můžete nám, slečno, před tímto podezřelým zopakovat svou výpověď?

Mary: Ukradl dvě ovce a byl za to otcem vyhozen ze zaměstnání.

Komisař: Takže měl důvod k nenávisti. A kdopak obvykle spává v tom podkrovním pokojíku?

Mary: Uložili jsme tam Frankensteina, aby měl klid. Ale jindy tam spává otec.

Komisař: (vítězoslavně) Tak vida! Tragický omyl mstitele, že? Ale co, vražda jako vražda, odveďte ho! Ať zatím ve vazbě přemýšlí, kam ukryl mrtvolu pana Frankensteina!

(Mary, když to zaslechne, s vyjeknutím omdlí)

Komisař: Upřímnou soustrast, sleč… (Zjistí, že napřahuje ruku do prázdna, neboť svědkyně se mezitím sesula k zemi. Mávne tedy nad tím rukou)

(Agent snaživě přiskočí a dává omdlelé Mary umělé dýchání)

Pastýř: (odváděn v poutech zoufale vykřikuje) To nejni možný… já jsem se musel zbláznit, jináč to nejni možný…!

(Ozve se zvuk telegrafu)

1. policista: Pane komisaři, důvěrná depeše z Londýna!

Komisař: (poslouchá chvíli pípání morseovky, pak zdrceně usedne) No, tohle! Zatykač na Clervala a Frankensteina! (Povzdechne si, zakroutí nad tím hlavou – a začne zpívat:-)

Takové divné věci

se dějí na světě,

a všude slyším keci

jak vyhrát v ruletě.

Tu padá na mě tíseň

a já si zpívám píseň

o spravedlivé odvetě.

(střihne si taneček v rytmu tanga)

Znám dámu s tváří kamennou,

co váží lidské hříchy,

možná už lety znavenou

a se stopami pýchy.

Shelleyová: (se objevuje ve svém křesle, píše, zpívá, během zpěvu rozhodí papíry jako sněžení, vstane a jde na předscénu -)

Je těžké vědět kudy kam

a já si pořád nezvykám

na ten fakt, že je slepá.

Je těžké vědět kudy kam,

tak radši všude zamykám,

vždyť prázdnota mě leká.

Oba: (zpívají duet a odcházejí spolu tanečním krokem)

Takové divné věci

se dějí na světě

a všude slyším keci

jak vyhrát v ruletě.

Tu padá na mě tíseň

a já si zpívám píseň

o spra-ve-dlivé odvetě!