9. obraz - U PROFESORA BERNSTEINA

(Profesor Bernstein je ve své pracovně, zapaluje svíčku na stole vedle lebky, pak hledá ve sloupcích knih, které se nad ním vrší jako pyramida, hrozící každou chvílí zřícením).

Frankenstein: (vleze dovnitř oknem, je maskován, tiše a naléhavě volá) Pane profesore!

Profesor: (na něj překvapeně zírá) Přejete si?

Frankenstein: To jsem já, pane profesore (sundá brýle a falešný vous)

Profesor: (se rozzáří) Frankenstein! Můj nejlepší žák! K čemu ta maškaráda, vážený kolego?

Frankenstein: Tedy… ehm… především proto… na ulicích…

Profesor: Obáváte se té zdivočelé lůzy, že? Ani se vám nedivím. Mají nějakou zášť vůči nám inteligentům. Včera mi rozlámali deštník a ještě se tomu smáli. Musíme se nad to povznést. Zde (ukazuje na hory knih) hledám útěchu v moudrosti tibetských lámů. Hodláte pokračovat ve studiu?

Frankenstein: Ne… chci se jen s vámi poradit, pane profesore.

Profesor: Narazil jste na problém? Problém je ořech vzdorující louskáčku, problém vzrušuje víc než žena, to znám, pane kolego.

Frankenstein: Je to věc čistě teoretická.

Profesor: Chápu.

Frankenstein: Jde mi o to, jak na dálku rozložit chybně fungující organismus. Jak ho likvidovat. Nikoliv tělesně, ale duševně.

Profesor: (vítězoslavně) Vidíte! To je oblast, kterou jste opomíjel, ač jsem vás několikrát upozorňoval na důležitost parapsychologických výzkumů. To, co víme o hypnóze a sugesci, jsou jen nepatrné drobty z pradávné nauky. Jsou to zapomenuté techniky, jak lidem vymývat mozky a tvořit z nich poslušné stroje…

Frankenstein: (se netrpělivě rozhlíží) Něco konkrétního. Je málo času.

Profesor: Spěch přináší nesoustředěnost – a ta je matkou omylů.

Frankenstein: Vím… mám s tím neblahou zkušenost. Ale přesto… řekněte mi alespoň to nejpodstatnější.

Profesor: Nelze několika slovy vylíčit tak ohromný úkol. Jsou před vámi desítky let trpělivé koncentrace, soustředění vůle do jediného bodu, ze kterého pak vrhnete paprsek bioenergie, paprsek, s jehož pomocí budete hníst lidi jako těsto. Já za celý život nenašel víc než klíč, a teď je na vás, Frankensteine, abyste odemkl bránu a upravil cestu pro toho, kdo přichází.

Frankenstein: Koho čekáte, pane profesore?

Profesor: (stále vzrušeněji) Vyvoleného nadčlověka, vládce nad životem i smrtí. Nadčlověka, který se nikdy nezachvěje strachem či trapným soucitem, jenž bude vládnout světu jen podle zákona Moci a Síly. Který bude nekonečně dokonalý a nekonečně krásný…

(V tu chvíli skočí dovnitř oknem Netvor, přišlápne Frankensteinovu hlavu k desce stolu, zatímco oběma rukama chytí užaslého profesora za krk a rdousí ho, dokud nebohý chroptící učenec nepřestane jevit známky života. Pak ho pustí, odhodí jeho tělo mezi knihy, které se začnou hroutit a zavalí mrtvolu jako papírová lavina. Netvor pružně seskočí se stolu a uvolní Frankensteina, jenž otřesen potácivě vstane-)

Frankenstein: Cos to udělal!

Netvor: Chtěl jsi od něj radu proti mně. Teď už ti žádnou radu nedá. Nemáš naději, Frankensteine!

Frankenstein: (začne horečně hledat v kupě knih, snaží se nalézt tu, na kterou prve profesor ukazoval, když mluvil o klíči) Zničím tě!

Netvor: (se směje, ukazuje Frankensteinovi dopis od Mary, posměšně cituje:-) Vrať se mi, lásko… chci tě tu mít… v mrazivé noci… sám nenajdeš klid…

Frankenstein: (zuřivě listuje v knihách, ale pořád nemůže najít tu pravou) Zničím tě!!!

Netvor: Ne ty mně, ale já tobě zničím to, co odepřel’s mi!

Frankenstein: Ďáble! (vrhne se k Netvorovi, aby mu vyrval dopis od Mary, ale ten hbitě uskočí, vyhoupne se oknem na střechu a zmizí)