Další z děsivých lesů - záhadná Pánova březina

 Pánova březina

Tajemné místo plné přízraků

Pánova březina je rozhodně žhavý kandidát na titul tajemné a možná s trochou nadsázky i strašidelné místo Žernovky. V minulosti se zde odehrálo hned několik smutných příhod, které končily smrtí. Možná proto i dnes je z tohoto místa cítit poněkud zvláštní neklid. Již několik lidí potvrdilo, že v tomto místě je přepadl stísněný pocit, který nedokázali přesněji vysvětlit. Podobným neklidem v tomto místě trpí i koně. Nervozně zrychlí, když míjí Pánovu březinu po blízké cestě. Pokud jde o minulost, traduje se že…

… za třicetileté války v místech poblíž Zelené cesty, právě v místě, kde se také říká „Pánova březina“, utíkala kněžna Ležárka pronásledována žoldáky. Ještě než byla dopadena, stačila ukrýt v lese ve studánce poklad, údajně velký zlatý kalich. Po dopadení na místě dnešního Mukařova byla mučena a zabita (odtud jedno z vysvětlení názvu „Mukařov“). Zlatý kalich prý nebyl nikdy nalezen. Podle pověsti jej dodnes hlídá v lese černý pes, jehož vytí oznamuje blížící se neštěstí.

Ať už to bylo s Ležárkou tak anebo onak, „Pánova březina“ se stala v minulosti ještě vícekrát svědkem umírání. Koncem devatenáctého století se rozhodli nešťastní milenci ukončit své mladé životy, když jim jejich rodiny nechtěly dát požehnání k sňatku. Místu, kde se ve velkých mrazech milenci vysvlékli a později byli nalezeni umrzlí, se od té doby říká „U zmrzlých“. Doufejme, že poslední smutnou příhodou v „Pánově březině“ byla sebevražda mladého studenta z Prahy, který se zde z nešťastné lásky zastřelil. Krátce před tím než odešel z tohoto světa, vyryl nožem do stromu malý křížek. Možná ještě žijí pamětníci, kteří pamatují, že jeho posledním zastavením v obci byla návštěva v koloniálu „U Kratochvílů“, kde si koupil housku a párek na svoji poslední cestu.

Dnes si můžete všimnout, když vstoupíte do Pánovy březiny, že les zde vypadá poněkud jinak než v jiných částech např. v o kus dál vzdálené Horce. Ke stísněnému pocitu jistě přispívá množství popadaných, vyvrácených, již tlejících stromů postupně zarostlých do dlouhé a husté trávy. I po několika týdnech trvajícím suchu je zde stále mnoho louží a od divokých prasat rozrytých mokřadů, které překonat je dosti obtížné. Husté větve, nerovný mokvavý terén a mnoho zarostlých popadaných stromů jako by nechtěly pustit návštěvníka do nitra lesa.

Pokud nevyslyšíte toto zdánlivě nevyrčené varování, dá vám les pocítit svoji sílu a osobitost. Najednou jako byste nebyli sami. Mezi stromy se k vám pomaličku blíží zbloudilci z minulosti zprůsvitnělí do šedočerných stínů … nebo je to lesní šero rozvířené nahodilými slunečními paprsky… Očití svědci ale připouštějí, že ve snaze proniknout do Pánovy březiny se jim zřejmě podařilo vyrušit zbloudilou duši. U jednoho stromu uviděli zcela zřetelně postavu mladé ženy, dlouhých blond vlasů, v šedých šatech opírající se jednou rukou o strom. Vlasy měla upravené do tkzv. „vlny“ a místo očí a úst měla pouze temné skvrny. Postava byla z části průhledná jako by z cigaretového kouře nebo z podvečerní směsi šera a zbloudilého paprsku zapadajícího slunce.

Možná pro milovníky záhad důkaz o pravdivosti pověsti o kněžně Ležárce. Nebo pro realisty jen projev síly lidské fantazie a představivosti vystavené temnotě. Dle psychotronika snad vliv geopatogeních zón způsobených např. puklinou v žulovém podloží. A vyznavači východních filozofií v tom uvidí způsob zhmotnění paměti místa, kde se v minulosti odehrálo neštěstí. Nebo snad předtucha blížícího se neštěstí? Vždyť o dva dny později (2.4.2004) se stala v Žernovce tragédie. Ať milovníci záhad, psychotronici, vyznavači východních filozofií nebo jen pověrčivci a také my všichni ostatní teď asi budeme chodit po světe trochu tišeji a pozorněji se dívat, aby nám něco takového neuniklo. V Pánově březině nebo kdekoli jinde.

(převzato ze stránek obce Žernovky u Českého Brodu)