New York měl své 11. září 2001, kdy Al Kajda předvedla hrůzné divadlo zkázy. Ale kdo z nás ví, že stejné divadlo hrůzy, způsobené komandem speciálně vycvičených teroristů, zažila Praha 21. června 1689? Ani já to netušil, až do chvíle, kdy jsem náhodou v Univerzitní knihovně v pražském Klementinu narazil na pozoruhodnou pasáž v kronice pátera Beckovského. Pečlivý kronikář opsal doslovný záznam protokolů z výslechů zajatých pachatelů. A tak, slovo za slovem, přede mnou vyvstával dramatický příběh...
Promyšlená teroristická akce, jejímž cílem bylo vypálit všechna důležitá česká města a zničit Prahu, byla spuštěna na přímý pokyn francouzského krále Ludvíka XIV. A co je nejpřekvapivější; provedením útoků byli pověřeni Češi! Speciální komando naverboval mezi zajatými rakouskými vojáky - znechucenými a morálně rozloženými zradou svých velitelů - jakýsi setník Sedmihradský, pozoruhodný profesionál války, největší odborník své doby přes výbušniny, miny, granáty a pyrotechniku, veterán a hrdina z válek proti Turkům. I on byl degradován a poslán za trest na osamělou garnisónu, kde padl do zajetí. Pomstil se - i když se zdá, že mu šlo především o peníze. Inkasoval nebývale tučný honorář. Přitom to byl typově velmi matoucí člověk, bodrý a lidový strejc s velkými kníry a nerozlučnou dýmkou mezi zuby, v němž by nikdo nehledal chladnokrevného zabijáka. Dokázal vším hladce proplout a na všem vydělat. Skoro bych řekl, že to byl takový "Švejk naruby".
Pak tu máme další originální figuru, bývalého pasáka prasat Vavřince Procházku. Primitiv, který prožil těžké dětství a živil v sobě nenávist k celému světu. Ohromilo ho, že k němu má obdivovaný hrdina Sedmihradský důvěru a nakonec se vžil do role jakého Spasitele, jenž obrodí svět ohněm. A další figury, včetně staroměstského kata, vnuka slavného Mydláře, jenž se do celé záležitosti zapletl kvůli své mladé manželce Anettě Favartové, která byla dcerou francouzského tanenčního mistra. Situace se zkomplikovala, když mezi ně vstoupil fanatický francouzský student Benedikt Durez. Není divu, že celá ta hra primitivních vášní, které uvízly v pavoučí síti intrik spřádaných tajnými službami, vyvrcholila tragicky.
Přesně v den slunovratu, v symbolické poledne, komando žhářů, rozptýlené po Praze a vybavené zápalnými granáty, založilo přes deset ohnisek požárů. Během několika hodin stálo celé Staré město, Židovské město a část Nového města v plamenech! Sílící vítr hnal oheň po střechách, pro lidi polapené v ulicích uprostřed ohnivé záplavy nebylo záchrany. Bilance byla strašlivá: přes 400 mrtvých a bezpočet raněných, 820 domů lehlo popelem a 200 bylo poškozeno natolik, že bylo snadnější je strhnout než opravovat. Zničena byla většina kostelů, klášterů a synagog, včetně Králova dvora u Prašné brány a Novoměstské vodárny. V podstatě bylo nutno hlavní město Čech budovat znovu; díky tomu se původní gotická Praha v převážné většině změnila na město barokní. Kromě Prahy tehdy vplály i Klatovy, Broumov, Turnov, Horažďovice, a kromě toho spousta menších sídel, statků a mlýnů. Podařilo se ochromit průmyslovou základnu rakouského císařství. Slíbené odměny se však dočkal jenom lstivý setník Sedmihradský, který se včas stáhl do francouzké základny ve Filipsburku na řece Rýně. Zato fanatický Vavřinec Procházka se snažil za každou cenu úkol dokončit, vydal se s posledním zbytkem pěti mužů podpálit České Budějovice a Písek, ale města byla již ostražitě hlídána, nepodařilo se jim do nich proniknout, bloudili o hladu krajinou a skrývali se v obilných polích, nakonec je dopadli rozhořčení sedláci a předali spravedlnosti. Poprava zajatých žhářů byla okázalá; kat je v káře vozil po spáleništi a na každém z míst, kde založili oheň, jim kleštěmi utrhl jeden prst. Pak byli upáleni za Hybernskou bránou.
Popraven byl i kat Jan Mydlář III. (což bylo pro Pražany mimořádné divadlo).
Vyšel jsem z archivu ohromen - a věděl jsem, že to musím napsat. Nikdo z mých známých - kupodivu ani ti, co se hlouběji zabývali dějepisem nebo ho dokonce učili na středních školách! - o této epizodě z našich dějin nevěděli. Přitom v důvodech, proč se ti muži nechali naverbovat k provedení tak hrůzného činu, se odhaluje kus negativních stránek české povahy. Ale také v ní vidíme z určitého odstupu i podstatu dnešního terorismu. Zkrátka nic nového pod sluncem.
Všechny tyhle důvody mě přiměly k tomu, abych sedl k počítači a sepsal román, který pod názvem HOŘÍCÍ LILIE vyšel roku 2007 v Knižním klubu. Pokud jste ho četli, rád bych se dozvěděl váš názor.