Spisovatelské šílenství

Možná jste si všimli, že jsem se nějak dlouho nepodělil v blogu o své dojmy. Má to zcela prozaický důvod. V hektickém vypětí jsem dokončoval druhý díl historického románu o královně Žofii Bavorské. Dokonce jsem o čtrnáct dní přetáhl termín odevzdání rukopisu. Je to šílené, to téma mě zcela pohltilo, doba, v níž zrálo husitství je nesmírně zajímavá, ale my ji pod vlivem školní výuky vnímáme trochu zkresleně. Najednou zjišťuji, že to "pražské jaro" roku 1409 si v ničem nezadá s rokem 1989. Ano, i v roce 1409 vyprovokoval zásah ideologů proti pražské vysoké škole studentskou stávku, propukly pouliční demonstrace a bitky s rychtářovými biřici (čili tehdejší policií) , na vrata veřejných budov se přibíjely letáky s výzvami, manifesty, pamflety a karikaturami, studenti zpívali satirické písně a hráli pouliční divadlo. Boj o univerzitu vyvrcholil svržením dosavadního vedení a rektorem byl zvolem mistr Jan Hus. Radostné oslavy zahájil slovy: "Radujme se, děti, láska a pravda vítězí!" Celou noc byla Praha slavnostně osvětlena, tančilo se na náměstích a na Karlově mostě byl odpálen bengálský oheň, jakýsi předchůdce ohňostroje. Zdálo se, že "pražské jaro" zvítězilo. Právě tehdy byl sestrojen pražský orloj, aby měřil nový čas Evropy. Ta naděje, bohužel, nevydržela dlouho, pražská demokracie byla smetena a skončila v krvavém násilí extrémistů zleva i zprava, tedy ve vzájemném ničení a vyvražďování mezi fanatickými husity a fanatickými katolíky. V první řadě byli smeteni bývalí přátelé a spolupracovníci Jana Husa, které sami husité vyloučili ze svých řad. Královna Žofie, Čeněk z Vartenberka a pražská univerzita museli najednou vzdorovat útoku zdivočelé, rabováním, ničením a vražděním posedlé lůzy. Vymklo se to z rukou. Zdá se, že je to neblahý průběh všech revolucí.

 Dnes jsem tedy udělal poslední tečku a rukopis jsem odeslal do nakladatelství Alpress. A zjišťuji, že v příběhu mi zůstal prostor pro třetí díl (První "Past na královnu", druhý "Kacířská královna"), který by se mohl jmenovat "Meč pro královnu". Uvidíme, jak to dopadne. Nakladatelství by se mnou rádo uzavřelo exkluzivní smlouvu na dva historické romány ročně. Otázkou je, jestli jsem schopen to fyzicky zvládnout.

Psal jsem den co den, ráno jsem mnohdy už nemohl dospat a vstával jsem ve 4 hodiny. Prožíval jsem chvíle úzkosti, když jsem zjistil, že už mám naplněn předepsaný rozsah rukopisu (tedy počítačopisu:-). A tak nezbývalo, než děj zakončit a nechat prostor pro případné pokračování. Obálka knížky s anotací už je uvedena v edičním plánu Alpressu a knihu lze dokonce předem objednávat na internetových stránkách. Tady se můžete podívat, jak bude vypadat obálka. Je to v rámci té ženské romantiky - ale docela dobré. Dramatičnost a romantika si zase přišly na své, protože Žofie už je v druhém díle mnohem zkušenější, ale je postavena do situací, kdy král padne do zajetí šlechty a ona musí vést odboj. A jak se má vypořádat s "ryšavým drakem" Zikmundem Lucemburským, proslulým drtičem ženských srdcí?. Přidám nějakou ukázku do rubriky "Ukázky z knih", abych vás naladil.

 Ze stereotypního tempa psaní jsem si v úterý 9. března odskočil na slíbenou přednášku do soukromého gymnasia na Jižním městě, kterou zprostředkoval Kuba, zdejší student, s nímž se znám přes stránky spisovatele Pavla Renčína. Je to škola snů, mladé učitele skoro nerozeznáte od žáků, chodby a třídy připomínají spíše klubovny, ve vnitřním atriu mě překvapila malá džungle s papoušky a leguány, a v druhém atriu velká "alchymistická dílna" - tedy chemická laboratoř, jejíž pachy prý občas zamořují školu, což je jediná nevýhoda. Přednáška se konala v bývalé kotelně, jejíž futuristická potrubí tvoří působivou dekoraci pro neformální klubovnu. Mají tady dokonce fotel pro hosta. Kdybych chtěl, mohl jsem při přednášce ležet :-). Ale já chodil a drtil jsem nebohé studenty přívalem záhad a pravdivých hororů. Pak jsem odpovídal na spousta dotazů; ani se nezdálo, že jsme povídali přes tři hodiny. Podepsal jsem se jim fixem na zeď slávy.