Strašidla na Kamenickém hradě

Je zajímavé, že se mi ozývají i další kolegové literáti s mimořádnými zážitky. Snad je to dáno vyšší vnímavostí tvůrčích osobností k nepatrným podnětům. Každopádně jsou to věci na hranici reality a přeludu. Například redaktor David Pravoslav Stefanovič zažil na rodinném výletě cosi podivného:

Vyšplhali jsme na zříceninu nad Českou Kamenicí (8 kilo dítěte na břiše, challenge accepted). Když jsme se zastavili pod ní, prošel kolem jednoho z oken člověk v černé bundě. Péťovi jsem důvěrně sdělil, že na hradě straší a sám se zaradoval, že je zjevně kolem oken postaven nějaký ochoz. Vlezli jsme jediným vstupem na liduprázdné nádvoříčko (ochoz nikde) a posadili se u vstupu do věže. Zeshora se ozvalo bouchání - aha, kolegové turisté se kochají výhledem a "Slyšíš, Péťo, strašidla už na nás tlučou, ať jdeme za nimi!" ... Co jsme vystoupali na naprosto prázdnou věž, neopouští mě podivný pocit.

A překladatelka a redaktorka Jana Jůzlová doplnila vlastním zážitkem:

Na kamenický hrad jsem lezla sama jednoho dusného zářijového dne asi v roce 1994. Žádné zjevení ani bouchání jsem tam nezažila, přesto jsem měla na tom nádvoříčku strašně hnusný pocit, vůbec se mi tam nechtělo ani chvilku zůstávat. Navíc tam bylo totální ticho, ani ptáček nepípl. Během pár minut tam nicméně dorazila nějaká rodinka a jako by se ten zamrzlý hnusný pocit roztříštil a pak i začali zpívat práci a i to dusno nějak polevilo.

Myslím, že vhodným doplněním těchto zážitků je pasáž, kterou jsem o hradu Kamenice napsal do chystané knihy o Českém Švýcarsku:

Při cestě podél říčky Kamenice spatříme za osadou Horní Kamenicí, vlevo od silnice, strmý kopec korunovaný zbytky kamenných zdí. Je to jedna z nejrozsáhlejších zřícenin zdejších hrádků, z nichž se jinak zachovaly jen základy a do skal tesané sklepy. Zřícenina hradu Kamenice se tyčí na 530 m vysokém Zámeckém vrchu, odkud mohla být dobře střežena významná Lužická cesta. Byl zřejmě založen už ve 13. století jako strážní stanice, ale teprve páni z Vartenberka ho kolem roku 1430 rozšířili a přebudovali na důležité sídlo a opěrný bod. Byl obléhán a vypálen vojsky lužických měst, znovu obnoven, ale v 16. století už nebyl trvale obývaný a chátral. Naposledy poskytl zpustlý hrad útočiště císařským jednotkám za třicetileté války a roku 1639 byl v potyčkách se Švédy zcela pobořen. Koncem 19. století se o něj začal starat Okrašlovací spolek, budova hradního paláce byla upravena jako turistická chata a na nádvoří byla zbudována 16 m vysoká dřevěná rozhledna. I tyto objekty časem propadly zkáze, a teprve od roku 1995 je obnovuje Nadace pro záchranu Zámeckého vrchu. Z hradu se zachoval palác a část obranných hradeb; zdi byly vyčištěny od náletových křovin a zpevněny. V červnu roku 1998 byla slavnostně otevřena obnovená rozhledna.

 Podle pověsti se v hradních sklepeních skrývá poklad Vartenberků, velká truhla skvostů, naloupených v lužických městech. Jenže má zlověstného strážce! Na první pohled nepůsobí nijak děsivě, spíše bizarně svých archaickým staroněmeckým oblečením. Je to sedlák v krátkých kožených kalhotách a modrém plášti z kožešinovým límcem. Postaví se vám do cesty a beze slova vám hledí do očí. A vás obejde hrůza, když spatříte jeho křídově bledý obličej a ucítíte nepřirozeně mrazivý chlad, který od něj vane. Říká se mu Zámecký sedlák. Komu překříží cestu, toho prý do roka postihne nějaké velké neštěstí.