Tajemný tvor z hradu Karlštejna odhalen!

10.10.2009 14:28

Jezuita Bohuslav Balbín ve svém monumentálním díle "Rozmanitosti z historie království českého" mimo jiné popsal záhadného tvora, který se prý objevoval v 17. století na hradě Karlštejně. Cituji:

 "Důstojný otec Jan Tanner z našeho Tovaryšstva, člověk nade vší pochybnost důvěryhodný, mi nedávno jako očitý svědek vyprávěl cosi neobvyklého, co ještě nikdo nedokázal prozkoumat. Na věžích hradu Karlštejna hnízdí ve velkém množství sokoli. Z okolních kopců a jeskyň přinášejí do hnízd jako potravu pro své mladé jakýsi velký hmyz, který nikdo nikde jinde nespatřil. Venkované tomu tvoru zcela mylně říkají štír. Má holou hlavu ve tvaru krunýře, ostatní tělo je podlouhlé, bez skořápky a bez ulity, žlutavě bledé. Má čtyři nohy. Tlustý a beztvarý ocas je delší než krunýř nejméně o tři prsty. Celé tělo od hlavy až do konce ocasu obnáší půl pražského lokte, ba i víc."

 V knize "Fantastické záhady" jsem se pokusil pátrat, jaké podivné zvíře to měl Balbín vlastně na mysli. Pražský loket měl kolem 60 centimetrů, takže tvor mohl být dlouhý skoro 30 centimetrů! Ale co to bylo? Název "štír" neoznačoval jako dnes škorpióna, ale ještěrku (proto se říká, že na sv. Jiří vylézají hadi a štíři). Jenže Balbín tvrdí, že je to omyl, že rozhodně nejde o ještěrku, že jeho příteli to spíš připomíná hmyz. Ve své knize jsem o této záhadě napsal:

"Napadá mě cosi absurdního: ten Balbínův popis mi ze všeho nejvíc pasuje na - obyvatele pravěkých moří trilobita! Pravda, před miliony let trilobiti v Českém krasu skutečně žili a dodnes tu ve vápencích lze nalézt jejich zkameněliny. Ale představit si, jak v 17. století krmí sokol na karlštejnské věži svá mláďata živými trilobity, to je opravdu scifi. Nevyvinul se snad nějaký sladkovodní či obojživelný potomek trilobita a nepřežíval ještě ve středověku v jeskynních jezírkách Českého krasu?"

 Záhadu se mi, na rozdíl od případu s "hadem hvízdákem", nepodařilo odhalit. A přesto jsem netušil, jak blízko jsem byl při svých úvahách skutečnému řešení!

 Právě dnes jsem dostal nesmírně zajímavý mail od jednoho čtenáře:

Vážený pane,
se zájmem jsem si přečetl Vaši knihu Fantastické záhady. Na stranách 119-120 uvádíte popis zvláštních živočichů nalezených na Karlštejně v hnízdě sokola stěhovavého. Při jeho pročítání se mi vybavil obrázek jednoho druhu členovce a to listonoha letního ( Triops cancriformis Bosc 1801). Svým vzhledem taktéž silně připomíná vyhynulého trilobita, vzácně se objevuje v některých periodických tůních. Prohlédněte v internetovém vyhledavači obrázky pod heslem : listonoh a uvidíte zda by se mohlo jednat o tohoto živočicha.
S pozdravem
Miloš Balcárek

 Okamžitě jsem si vyhledal údaje o zmíněném členovci. A nevycházel jsem z překvapení!

Listonoh letní dorůstá až do 10cm délky. Hlavu a hruď má kryty širokým štítem, zpod kterého mu vyčnívá konec zadečku se dvěma dlouhými štěty. Pokožka korýšů vylučuje látky, které vytvářejí ochrannou a opěrnou tuhou vrstvičku na povrchu jejich těla – kutikulu. Ta se nemůže postupně zvětšovat a růst s živočichem, proto listonozi musí v průběhu svého vývoje „svlékat kůži“ až několikrát týdně. Mají tři oči – pár velkých složených očí a jednoduché očko mezi nimi. Živí se různou potravou: dovede lovit larvy vodního hmyzu a pulce žab, může se ale živit i rostlinami a organickými zbytky na dně tůňky. Přední stranu svého štítu používá k rozrývání dna při hledání potravy. Pohybuje se po dně i různých předmětech ponořených ve vodě, a to pomocí prvního páru hrudních končetin. Kromě toho se pohybuje i ve volné vodě pomocí 11 páru končetin. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou, a to tak, že pomocí prvního páru nožek rozvíří bahno a částečky potravy zachycuje pomocí výrůstků čelistí a dalšími hrudními končetinami je posunuje k ústům. Délka života se pohybuje v rozmezí 3-12 týdnů (zkrátka dokud tůňka nevyschne!), larvální stádia se líhnou při teplotě vody mezi 10-15°C. V naší populaci listonohů převažují partenogeneticky se rozmnožující samičky, výjimečně jsou přítomni i samečci. Vajíčka listonohů jsou velmi malá, v průměru mají 0,2 mm, zato jsou však velmi odolná – vydrží dlouhodobé vyschnutí (z některých vajíček se mohou vylíhnout larvy i po 25 letech na suchu) i prudký mráz (-30°C, možná víc) a horko (do 80°C). Listonozi patří mezi velmi starobylé živočichy, v téměř nezměněné podobě totiž žijí na Zemi již od Triasu, tj. již 220 milionů let.

 

A takhle vypadá:

 

 

 

Snímky listonohů byly pořízeny v CHKO Litovelské Pomoraví, u obce Pňovice, v  lužních lesích poblíž Břeclavi, v Moravském Sv. Jánu, u Lanžhotu, ale toho na prvním snímku zachytil fotograf Jiří Skořepa  v louži v kolejích polní cesty u osady Širočiny,  nedaleko Týna nad Vltavou.

 

Je pro mne cosi fascinujícího na podobě tohoto "pravěkého" trojokého "trilobita" v rytířském krunýři. Ano, je to nepochybně onen záhadný "štír", kterého měl na mysli jezuita Bohuslav Balbín. Pouze při odhadu jeho velikosti ho tehdejší pozorovatel trochu naddimenzoval. Jinak popis sedí naprosto přesně.

 Je to vskutku neuvěřitelné: ten tvor patří do naší přírody - a přesto ho kromě odborníků málokdo zná. Stejně tak, jako málokdo ví, že i v našich potocích se vyskytuje drobná sladkovodní medůzka či sladkovodní krab.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode