VZPOMÍNKA NA ŠKOLNÍ LÉTA

Sotva jsem vešel do dveří, hned na mě dýchla ta typická vůně školních chodeb. Sympatické mladé učitelky mě v kabinetu pohostily kávou a zákusky a pak už v 9.30 hod. (tak brzy po ránu, to byla oběť!) jsem předstoupil před první smečku povykujících žáků. Sotva jsem ale začal líčit plíživé kroky krvavého démona Hagena, vynořujícího se z temnot podzemních štol v lomech na Americe, třída ztichla, pobledla a zapomněla dýchat... No, teď trochu nadsazuji, ty nejmladší, šesťáky, jsem zvolna rozehřál vzpomínkou na klukovská dobrodružství, když jsme kdysi s partou kamarádů zkoušeli změřit na hradě Točníce hloubku údajně bezedného zakletého jezírka. Pro sedmáky jsem už opravdu přitvrdil s Hagenem a osmákům jsem navrch přidal i přízraky sebevrahů z Nuselského mostu, a také záhadný kovový sloup, bloumající v noci ložnicí starého rockera, bydlícího přímo pod mostem. Část přednášky si přišel poslechnout i sám pan ředitel (dobře se známe, kdysi jsme spolu připravovali knížku o jeho bydlišti Otročiněvsi). Někteří žáci si přinesli k podpisu knížky, jiní mi alespoň podstrkovali různé papíry, vytržené narychlo ze sešitu. Došlo i na dotazy (kde sháním podklady, jak dlouho se taková knížka píše atd.) Tak mě napadá, že i na těchto stránkách rád zodpovím jakýkoliv dotaz... Překvapil mě chlapec, který se přiznal, že si směle udeřil do Hagenova zvonu a teď čeká, co se mu "do roka a do dne" přihodí. Jiní dva "mladí muži" z deváté třídy se mnou ještě po skončení přednášky chvíli probírali taje tvoření herních "fantasy světů" a problém, jak napsat povídku, aby to nebyl jenom stručný popis děje, ale skutečný příběh.

 Po náročném čtyřhodinovém maratónu jsem byl trochu vyčerpaný, ale měl jsem ze svého vystoupení na Základní škole v Králově Dvoře velice příjemný pocit.