Zajímavé názory ze čtenářských blogů na román Vřeteno osudu

Čtenářka Zuzana Ouhrabková napsala na stránce "Literární snobi" moc pěknou recenzi.

Ani nevím, proč jsem ten ebook přihodila do košíku. Otomara Dvořáka mám zafixovaného jako autora záhadologických knížek. A teda obálka a podtitul na mně působí jako mix červené knihovny a historické detektivky.

Ale Vřeteno osudu je plnohodnotný, klasický, historický román. Hlavní hrdina prochází vývojem a nemáte problém ho vnímat jako plnokrevnou osobu (pokud jste trošku moc zodpovědní a úzkostní, tak ani nebudete mít problém se ztotožněním se). Četbou se zpřítomní a zlidští historické postavy a události. Jazyk románu je tak akorát vybalancovaný, aby na vás nečíhal ani jeden ošklivý anachronismus, vzbuzovalo to lehký dojem obrozenecké doby, ale ne na úkor čitelnosti. Román je psán v ich formě a vypráví se lineráně, od dětství. Bez experimentů, komických vložek a podobných ornamentů.
Pokud vás ve škole národní obrození nudilo, tak si rozhodně Dvořákovu knihu přečtěte, velikáni z dějin se vám promění v postavy z masa a kostí a vývoj od Metternichovského k Bachoskému absolutismu, s katarzí roku 1848, přestane být suchopárnou látkou a stane se vcelku dost mrazivým příběhem. Až zpětně chápu, proč bylo tohle období tak blízké disidentům ze 70. a 80. let.
Po dočtení jsem si znovu otevřela Kytici (s úryvky z různých Erbenových básní se potkáte i v textu, úzkostného, citlivého a zodpovědného hlavního hrdinu jeho hororové verše spíš pronásledují, než že by ho líbala můza) a začala jsem hledat, jestli vyšel nějaký výbor z korespondence - ráda bych si přečetla jak psal doopravdy. Výbor z korespondence jsem zatím nenašla, ale nutno naznat, že jsem nehledala pečlivě.i