VÁŽENÍ ČTENÁŘI

Když jsem bydlel v Milovicích (kolem r. 2008), jezdil jsem hodně na kole a poznával krásy Nymburska. Zajel jsem i na kopec Chotuc u obce Křinec. Bývalo tam halštatské hradiště. Kopec byl významným kultovním místem. Později tam byl postaven kostelík. Bylo horké léto a když jsem dorazil pod kopec, nechal jsem tam kolo a šel pěšky nahoru, abych nasál atmosféru místa, které působí opravdu tajemně. Asi v polovině kopce (šel jsem z východní strany) začal velmi rychle sílit zvuk silného větru. Ale stromy se vůbec nehnuly. Najednou jsem zřetelně slyšel jak v mé blízkosti padá strom. Ale nehnula se ani větvička. Naskočila mi husina a utíkal jsem zpět ke kolu a mazal domů. Celé to mohlo trvat asi 10 vteřin. Tak nevím jestli to lze zařadit pod úkaz Divoká honba... Ale každopádně to byl silný zážitek. Asi o půl roku později jsem tam s kamarádem přespával, ale nic zvláštního jsme nezažili.

Mohu potvrdit zážitek pana Mosteckého. O Divokou honbu jsem se zajímala dlouho, ale nevěřila jsem, že se s ní někdy setkám. Pracovala jsem dlouhá léta v lese, ani mě ale nenapadlo, že se mi to stane. Bylo to v polovině června, kolem poledne, žádný advent, mlha, chladno. Jdu k autu a najednou slyším podivný hluk… přesně jak se popisuje. Ržání koní, výstřely (možná práskání biče), štěkot psů, troubení, nelidský smích. Bylo to ode mě odhadem tak kilometr, hnalo se to lesem, ale mě to minulo. Neviděla jsem kromě ohýbajících se stromů nic. Vzdalovalo se to, až to zaniklo v dálce. Přiznám se, že ačkoliv vím, že to není dobrý nápad, mrzelo mě, že jsem nic neviděla. Jsou lidé, kteří ji viděli a přežili.

Znám rozpadající se dům v místě Pustiny, v kterém popisuje čtenář orby. Dnes je nějak, sice stručně popsán na imitaci šumavského pohřebního prkna příběh posledního obyvatele, který zde byl zavražděn. Proti jeho příběhu jsou orby jen odvar. Místo je krásné, ale značně hrůzné. Ovšem krajina kolem je výrazně pozitivně poznamenaná světcem Guntherem Vintířem, a je obrovská a velmi působící na ducha. Zvláště jeho poustevna na Březníku, ale i skoro zázrakem zachovaný kostel v Dobré Vodě, a jistě je zázrakem také celé dílo paní Tesařové v kostele, z jejího nádherného zeleného skla. Za zmínku stojí i dalmatin, který je pochován nad kostelem u lesa, ale zvěčněn na jejím betlému v kostele :-) Docela dost na vycházku s kamerou. Guntherova stezka je docela zachovalá. Ještě můžete přidat historii neméně hrůznou o pohraničnících na nedaleké Staré Hůrce a jejich tanci s mrtvolami sklářské rodiny Abelů. Bohužel velmi pravdivou historii. Taky trochu lépe končící historii Klostermannova otce, lékaře rodiny Abelů, jak byl zasypán na Vysokých Lávkách s mrtvolou v chalupě. Jen ty chalupy už na Vysokých Lávkách nenajdete, podobně jako kostel svatého Prokopa v Prášilech - Stubenbachu. Pohraničníci se postarali, aby obojí zmizelo. Jako největší obec v té krajině Stodůlky, z které zbyl jeden mostek přes strouhu a měla kdysi tisíce obyvatel. A kde dosud nejde sejít z cesty, aby náhodou člověk nevyletěl do povětří, v dopadové části střelnice...

Děkuji, pane Slavíčku, za pěkné inspirativní náměty. V Dobré Vodě jsem před pár lety byl, i na té Vintířově skále na Březníku, je to opravdu mystická krajina, která se silně dotkne duše. Ovšem ty děsivé historky, které připomínáte, neznám? Lze si je někde přečíst, nebo se s nimi blíže seznámit?

Dobrý den, inspirovalo mě několik příspěvků na vašich stránkách take se podělit o svou záhadu a snad i teorii:)
Od věku cca 16-17 let jsem se mnohokrát setkal s jevem noční křeče a neschopnosti reagovat. stává se mi to do dnes (26let) avšak dnes už se jedná jen o tu křeč a pocit že chci opustit své tělo. Zpočátku jsem měl pocit levitace( lustr 3.2-m vysoko jsem viděl ve tmě z dobrých 20 až 50cm) poprvé jsem při tom viděl modré světlo ač jsem měl zatažená okna. Dnes už jsem celkem smířen, že mě to občas postihne i když se mi chce při to stále křičet.
Nedávno jsem jsem četl zajímavý článek o šišince a vybral jsem si jí jako bod pro koncentraci abych lépe usl. celkem to zabírá, ale mnoštví nočních běsů se zvětšilo.
V članku psali, že šišinka reaguje při jisté vlnové delce barvy odpovídající Modré! ve starých kultůrách ji považovali za třetí oko či sídlo duše.prokazatelně produkuje spánkový hormon( melatonin tuším) tudíž cítím jistou souvislost. no upřímně zformulovanou teorii jsem si ještě nevymyslel, ale kdyby jste měl nějaký postřeh rád si ho přečtu. jak říká Sherlock,, nejhorší je vytvářet teorie dřív než máte všechny podklady:)
s díky za přečtení Martin M.

no určitě jsem se dopustil vícero chyb, ale mnoštví je fakt hrůza:) tedy:

Množství*

Určitě jde o nějaký problém ve funkci mozkových neuronů, s tou šišinkou to zní dost pravděpodobně, půjde zřejmě o stav příbuzný s epilepsií, tedy o jakýsi zkrat, přeskok v předávání vzruchů, podobně jako když se zkratuje elektrický vodič nebo zablokuje počítač. V šamanských kulturách jsou podobné schopnosti označovány jako druh vyvolenosti ke komunikaci s duchy a s "jiným světem".

Dobry den pane Dvorak,
zajimal by me Vas nazor na nasledujici vec, takze:
Moje teta pred lety, kdyz ji umrel manzel tak si usporadala takovou seanci a pomoci hrnku a abecedy kladla manzelovi ruzne otazky, uz je to desitky let, rekl ze se sejdou u dubu. Ona nevedela u jakeho dubu, myslela si, ze tim mysli stromovi u hrbitova(jedna z ulic se tam jmenuje "u sucheho dubu"). Pred par lety uplnou nahodou shledla zhruba pulku nejakeho poradu v televizi o kterem nevi jak se jmenoval a tam byl nejaky pan, ktery tvrdil, ze prodelal klinickou smrt a setkal se svoji rodinou pod nejakym velkym dubem... Coz v krestanske spolecnosti povazuji za dosti zajimavou vec. Myslite, ze to muze mit nejakou souvislost s nasi davnou predkrestanskou historii? Rozhodne je to zajimava shoda.

Sepětí člověka a stromu je součástí dávných mýtů. Často se při narození dítěte zasazoval strom, který pak rostl spolu s ním. Posvátné háje přinášely ochranu; každý ze stromů na sebe bere určitou lidskou vlastnost. Pevný dub býval symbolem odvahy, stálosti a věrnosti, lípa mateřské ochrany, bříza partnerské lásky atd. Někdy se dokonce duše člověka převtělila nebo byla zakleta do stromu, a poražením stromu bylo možno dotyčného člověka zabít, což známe z Erbenovy balady Vrba nebo ze Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena.

Dobrý den, když jsem byla malá,mohlo mi být tak 10let jsem skoro každou noc hrozně dlouhou dobu vídala nad svou postelí černý přízrak,jakoby měl černou kápi a nebylo mu vidět do obličeje jen co si pamatuji mělo to myslí dlouhé černé vlasy co byly z pod kápi vidět ale lhala byhc kdybych řekla že si to pamatuji na 100%,stálo to nad mou postelí a škrtilo mě to,já se v tu chvíli nemohla ani pohnout nebo jsme se spíš bála cokoliv udělat,slyšela sem jen bušit svoje srdce a skoro jsem nedýchala,nesnažila jsem se křičet,mluvit nevím jestli jsem opravdu měla takoví strach nebo to opravdu nešlo,jen sem vždy zavřela křečovitě oči a prosila ať je to pryč,po chvíli jsem je s panickým strachem otevřela a přízrak byl pryč,dál jsem jen ležela a neodvážila jsme se ani přeběhnout k rodičům do ložnice a radši jsem rychle usnula.Vím na 100% že jsem vždy byla vzhůru když se tohle stalo,procitla jsem ze spánku a nad mou postelí stála černá postava,rodiče mi to tenkrát nevěřili a mysleli si že si vymýšlím ale já vím že to výmysl nebyl a ani výplod mé dětské fantazie.Dnes je mi 18 let a už 2 roky se snažím zjistit co že se to ke mě vlastně v noci naklánělo a škrtilo mě a do dnes mám strach,že se to zase jednou vrátí...