VÁŽENÍ ČTENÁŘI

Dobrý den pane Dvořáku, Rád bych se zeptal a popsal stručně jeden zážitek, který se stal mě a kamarádovi. Už roky se zajímám o černou magii a protože kamaráda pořád sledovala v životě smůla a životní pech, také byl několikrát přepaden a policie s tím nikdy nic neudělala. Poprosil mě o pomoc a mě napadlo kontaktovat bardonské bytosti osudu. Jsou známy také pod snadnějším názvem jako Moiry - démoni osudu a sílí na prahu barda života a smrti. Koupil jsem mu i znak amuletu na krk , který při určitém postupu zastavuje špatné vlivy a má vliv na auru a zničuje auru cizích nežádoucích osob přes tyto znaky. Jak vím, tyto bytosti se vyvolají v určité hodiny a do jejich času se smí v kročit jen jednou za lidský život. Když sem ho uvedl do stavu, kdy je možné tyto strážce bardonského území stínů kontaktovat, tak hovořil velmi divně a já s nimi komunikoval také skrze jeho ústa. Otevřel jsem 13 a 14 klíč a zavřel za ním bránu stínů, aby se nemohl probudit dříve a utéct, jelikož tam je příšerná atmosféra a při tomto stavu chladne tělo. Bytost mluvila šifrovaným jazykem jen s náznaky co se bude dít za její ochrany o kterou jsem požádal. Jeden z dialogů zněl asi takto:
Budu stát za tvými zády jako čtvrté oči.
Kolem tebe stavím kruh
Požáry tmoucí ochrání tě.
V propasti budu s tebou žít spojen s tebou lanem.
Pomstím se nástrahám, které na tebe útočí.
Kruh kolem tebe roztočím, už do něj nikdo nevstoupí.
Odejmu z tebe druhou tvář. Dva stejní v
v jeden střed hleďte do svíce.
Jeden bude mrtvý a druhý živ.
Ten živý jsi ty. Dávám ti dlouhý věk.
který nikým nebude zkrácen. Zemřou ti
, kteří se mi postaví do cest mých plánů.

Po nějaké době se začaly měnit věci. Kamarád už není jaký byl před tím.
Sebevědomí má na bodu 100%, které před tím bylo na nule. Cítí prý ochranu o které nepochybuje. V jeho zaměstnání se stal problém, který byl jeho životu nebezpečný a málem spadl z několika metrové výšky. Říkal že cítil ruce , které ho zachytili a díky tomu se nezabil dokonce prý cítil jistou vůni. To mne překvapilo, protože ony bytosti jsou skutečně cítit jistým pachem. Začal najednou všem přát smrt a stal se z něj silně nenávistný a jistý člověk spoléhající na jejich ochranu ve kterou začal bezmezně věřit. Nejhorší je to, že se většina věcí začíná plnit a já už to nemohu zastavit. Bytost také, slíbila, že ten kdo ho k nim přivedl stihnou "věčné písky a už nebude návratu zpět". Zjistil jsem, to začíná mít smysl. Začínám zapomínat a často zapomínám něco vypnout nebo ztrácím věci, klíčky od auta, od domu apod.
Písky jsou paměť a zapadá to. To se mi nestávalo. Kdyby tady byl někdo z oboru rád bych tu věc s někým prokonzultoval. Mám obavy, že se mě to snaží také zničit a cítím to na každém kroku. Děkuji. Pavel

Ještě dodávám, k těm posledním slovům" Zemřou ti, kteří se mi postaví do cest mých plánů."

Krátce po té zkušenosti, zemřel jeho děda, který byl k němu vždy zlej.
Dotyčný, který ho před lety přepadl jak sme se dověděli přišel o nohu.
Kolega, který ho potopil v práci podstoupil životní tragédii. Co vím, tak tyto bytosti si vyhledají své oběťi i klíčovým zámkem i zpětně a vykonají spravedlnosti zadostiučinění, ale sami nejsou světlem ryzího dobra. Jsou dynamické a v intrikách vynalézavý. Volají se i na zločince do vězení, kteří jejich následkem tam zemřou. O strážcích osudů vím jen, že jejich tajemství a ceny za požádání o změnu, nikdo neví nic přesně. Nevíte něco o Vételech, kteří by mohli pomoci ? Jejich vyvolání je bolestivé , ale v magii o nich prakticky nic není. Přivolávají se zvuky nožů a podáváním vlastního těla co sem se tak z dostupného materiálu dověděl.

Pavle, je vidět, že máte zkušenosti v oblasti, která je hodně "nebezpečná" pro lidskou duši. Není radno si s těmito silami zahrávat, neboť cena, která se platí, bývá vysoká, a za "smlouvou" jsou skryté podmínky (varování známe z pohádek: Daruješ mi to, o čem dosud nevíš!). Obětí bývá něco z budoucnosti, často vlastní potomci. O Vételech také moc nevím, zdá se, že to slovo pochází z maďarštiny a znamená "dobrá koupě, výhoda".

Ano vím, že je to nebezpečné, ale doufal jsem, že změna osudu nebude tak intenzivní a dramatická. Zdá se, že to napadá i jeho známé a začalo to inteligentně filtrovat všechno, odkud mu hrozí nebezpečí a to i potencionální. Po rozebrání těchto okolností, skutečně vyšlo, že to potencionální riziko tam psychologicky skutečně je. Ano potomků se to dotýká v jistých magických postupů také. Například nenarozené dítě se dá přesvědčit, aby se bud vrátilo a narodilo se později ob generaci nebo vůbec. Jenže to stojí ponoření se do tělesných funkcí a do 45 minut u žadatele nastává smrt pokud žádost vykoná špatně. Vételové co vím dokáží obstarat částečnou ochranu, jenže požadují kusy těla žadatele, aby fungovali. Zatím se věci dali a dávají do pohybu a nemůžu najít řešení. Jsem smířený s tím, že sem zašel daleko s tím jsem do toho dobrovolně šel. Tak děkuju za kártkou konzultaci. Pavel

Dobrý den,chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek,který se mi stal nedávno.Jeli jsme se synem na výlet do Skryjí(u Tišnova) a odsud šli po modré značce na Borač.Cestu jsem znala,před 20 lety jsem ji šla naopak.Vystupovali jsme ze Skryjí do kopce.šli žlebem kolem potoka a já si říkala,že tady tehdy byl vykácený les,pamatuji si na muže,který tehdy svážel koněm kmeny.Jenže jsme šli a všude vzrostlé vysoké stromy a po kácení ani památky.To mě ohromilo:vykácený les přece nevyroste za dvacet let,aby tu stály smrky stáré mnoho desítek let,nechápala jsem to.Další šok čekal v Jilmoví.Pamatuji si,jak jsem tehdy seshora do obce přicházela silničkou nad obcí,z níž jsem viděla na obec pod sebou.Obec byla nádherně upravená,moc se mi líbila.Ale teď to byl opak:silnička vedla strmě nahoru a po rovince nad obcí ani památky.Marně jsem hledala.Pochybuji,že by obec celou přestavěli a změnili.Kde jsem tedy tehdy byla?Vjiné realitě?

Je to ošidnost ve funkci našeho mozku. Osobně se domnívám, že přestupy do jiné reality existují, ale probíhají v naší hlavě, dochází ke zkratům a časovým přeskokům při vnímání. I naše vzpomínky během řady let mozek průběžně, nenápadně upravuje, aniž si to uvědomujeme. Proto se často dva pamětníci stejné události nemohou shodnout na tom, jak to tehdy vlastně bylo! Když jdete opačným směrem, působí krajina jinak a všimnete si jiných věcí. Některé stromy, např. borovice, dokáží za dvacet let dorůst do slušné výšky. A také se na základě podobnosti určitých prvků krajiny mohou do vaší vzpomínky přimíchat zážitky z jiného místa. Velmi také záleží na počasí, za deště vypadá krajina jinak než v plném slunci. To jsou možnosti racionálního vysvětlení vašeho zážitku. A pak je ještě možnost, že prostě "je něco mezi nebem a zemí"!

Dobrý den pane Dvořáku,zdravím Vás a chtěla bych Vám napsat nějaké své poznatky.Byli jsme o dovolené na Blaníku,Malý Blaník je opravdu duchovnějši a také ozdravuje tělo i ducha.Byla jsem u Veřejovy skály,už daleko před ní jsem cítila,že je tam podivně silná energie,působilo to jak silně pulzující vysílač,s něčím tak silným jsem se zatím nesetkala.Také jsem se dívala na mapu okolí a hned si vzpomněla na vaši knihu Pole slunečního býka,tady totiž byly názvy kopců:Hříva,Býkovická hůra,Křížová hůra,Krasovická hůra.Je tu tedy kůnˇ,býk,kříž a taky krasina,což by mohlo být něco s červenou barvou a taky dva Blaníky.Když jsem potom viděla geologickou mapu této oblasti,překvapilo mě,že všechny jmenované kopečky mají stejné geologické složení.
Také jsme byli v Bečově nad Teplou na zámku a musím říct,že jsem se tam necítila vůbec dobře a taky mi to všude ukazovalo negativní energii,dokonce mi nechtěl fotit fotoaparát.Byla jsem si jistá,že za tím stojí relikviář svatého Maura,opravdu mi tam nebylo dobře.Moje známá zase měla úplně opačné pocity,což je překvapující,čím to je,že se může každý člověk cítit na stejném místě jinak.
Ještě se chci zmínit,co mě před časem napadlo vBrně,totiž Brno má Bílou horu,Cˇervený kopec a Zˇlutý kopec,taky Cˇerná pole a já si říkala,jestli to naši předkové nestavěli podle tatev ty jsou červená,žlutá,bílá,černá a zelená.Zelená sice vBrně chybí,někde zelenou zastupuje modrá a ta tam už je-Modřice.Názvy těchto barev jsou ve více městech,bohužel mnoho míst asi zlikvidovala výstavba,tak se takové věci asi dají těžko dohledat.Je škoda,že většina znalostí našich předků byla zapomenuta.

Děkuji, vaše postřehy jsou velmi zajímavé, s těmi barvami je to opravdu zvláštní, jde tam nejen o to, jak tato místa byla typicky přírodně zbarvena (bílý vápenec, čevená nebo černá hlína, bujně zelená tráva), ale možná také o barvy symbolické. Zajímavé jsou z tohoto hlediska barvy křížů na lesních křižovatách na Křivoklátsku - Zelený kříž, Červený kříž, Černý kříž, Bílý kříž. Prý jde o barvy velikonoční liturgie, ale jsou za tím pradávné symboly uctívání přírody.

Oto měl bych pro vás zajímavý námět do Magazínu záhad. Nejsem žádný spisovatel, ale pokusím se alespoň v základních konturách nastínit náš příběh. Už dlouhá léta jezdíme s naší Žebráckou partou pod vedením Aleše Žáka, vždy v únoru tábořit na Berounku pod Třímanské skály. Jeden z našich kamarádů, kteří tam s námi pravidelně jezdívali, zahynul před pěti lety při autonehodě. A pak se po letech stalo něco zvláštního. Jeden z našich nových kamarádů, který našeho mrtvého přítele vůbec neznal, přijel na sraz později a už za tmy hledal naše tábořiště. Zabloudil v lese a dostal se do nebezpečných míst nad útesy. Nevěděl, kudy dál, aby nespadl ze skal do Berounky. Najednou se před ním vynořila ze tmy postava muže ve zmijovce, a ten mu řekl, kudy má jít, aby se bezpečně dostal z útesů do našeho tábořiště. Když nám toho člověka popsal, včetně té typické pokrývky hlavy, čepice zmijovky, usoudili jsme, že to nemohl být nikdo jiný, než náš mrtvý kamarád. Zadívali jsme se všichni jako na povel do kaňonu nad tábořištěm, a připadalo nám, že se tam mezi stromy mihla nějaká postava, a hned zase zmizela. Říkali jsme si s Alešem, že by to mohlo být pro vás zajímavé.
S pozdravem Martin Šrédl.

Díky za námět, použiji ho určitě v některém z televizních Magazínů záhad.