Hudební pokusy, písně a texty
Píseň, která doprovází závěrečné titulky v každém z dílů našeho dokumentárního seriálu Příběh sv. Václava, se stala téměř hitem. Hudbu jsme s Jerrym vytvořili na můj text. Slova mě napadla jednou po ránu, kdy jsem si v duchu vybavil pole zrajícího obílí a u polní cesty na hraně obzoru malebnou barokní kapličku. Viděl jsem v duchu Václava, jak kráčí mezi klasy, skoro jako legendární moravský král Ječmínek. Nakonec jsme se všas nedostali na vhodné pole, takže jsme použili scény z dokumentu a Jerry je šikovně sestříhal.
Následující baladu jsem napsal kdysi dávno v rodném městečku Žebráku, kde jsme se pokoušeli o tvorbu písní s kamarádem Honzou Landou. Prožili jsme krásné roky, v letech 1970 - 1976, scházeli jsme se napřed v bývalé chatičce skautů u potoka za hřištěm, já vymyšlel texty a Honza s kytarou v ruce k nim tvořil hudbu. S Nádražní baladou (jak se původně jmenovala) jsme se chtěli přihlásit do jakési skladatelské soutěže při Portě, ale pak z toho, už ani nevím proč, sešlo. S Jerrym Fišarem a s pomocí AI jsme udělali novou verzi.
Text o donkichotském pocitu a věčném mlýně, drtícím lidské osudy stejně jako obilné zrno, jsem tvořil na strojní průmyslovce v Hořovicích bšhem hodiny mechaniky. Bylo mi tehdy dvacet let. Další kamarád muzikant a můj spolužák Honza Bartoš se ji chystal zhudebnit, ale konečnou podobu dostala až vloni s pomocí flétny a AI. S počítačovými kouzly mi pomohl Jerry Fišar. Ilustrace jsem vytvořil v kreslicím programu AI.
Svatojánská vzpomínka vznikla za letních slunovratů v Kublově, pod posvátnou horou Velízem, na němž stojí kaple sv. Jana Křtitele. Odkazuje na zdejší lidový zvyk, že děti o svatojánském večeru stlaly světci pod stolem postýlku ze sedmera kouzelného kvítí, přidaly tam hrneček s vodou a misku pouťových koláčků. Ráno už nemohly dospat a honem se běžely podívat, jestli u nich sv. Ján přespal. A opravdu! Koláčky byly snědené, voda vypitá, polštářek a kvítí zválené a jako odměnu jim tam svatý muž zanechal čokoládu, bonbony nebo drobnou hračku. Byla to jakási obdoba Vánoc. Zatímco zimní slunovrat s velkou pompou slavíme, na ten letní se skoro zapomnělo. Když jsme se s Evou starali o malou vnučku Majdu, tak jsme ty dávné zvyky obnovili. A jí se to velice líbilo, s nadšením brouzdala navečer loukou a hledala různé druhy bylinek, aby měla do kytice sedm či devět různých druhů. A stlaní postýlky věnovala obzvláštní péči, dokonce tam sv. Jánu nechala vlastnoručně namalovaný obrázek a dopis tiskacími písmeny. Tahle vzpomínka mě přivedla ke složení nostalgického písňového textu:
Jedna z úspěšných skladeb, kterou zhudebnil můj spolužák z průmyslovky Jan František Bartoš. Osobně ji také s kytarou nazpíval na jedno se svých alb. Tehdy mě cestou do školy v hořovickém zámku zaujala dlouhovlasá černovláska s velice smutným výrazem, postávající u oprýskané zdi zámeckého parku. Při nudné hodině matematiky jsem se nad spatřenou kráskou zasnil a zplodil pár veršů. Honza je zhudebnil a píseň pak často hrával na našich akcích, na studenzských večírcích a při kabaretech, které jsem vymýšlel a režíroval v kulturním domě. Z Osamělé holky se stal hit v Hořovicích a okolí! Pád desítek let poté jsem se s vnučkou Majdou vydal na zimní procházku na Kampu k Lennonově zdi. Bylo to zrovna v den výročí smrti Johna Lennona. Uděla jsem tam pár fotek - a pak jsem zjistil, jak krásně ladí s naší písní, takže jsem z toho udělal klip: