Aprílové Velikonoce a svatý Augustin

Rozkvetlé třešně a sněhové přeháňky; velikonoce navzdory předčasnému jaru jsou pěkně mrazivé, v noci na velikonoční pondělí jsme za oknem naměřili -4°C! V Praze člověk pomlázku vnímá jen prostřednictvím televize. Mé letošní jaro se skládá z velmi rozmanitých zážitků; natáčeli jsme reklamu na můj román, pokoušel jsem se pokračovat v psaní "Meče pro královnu" (už se mi podařilo upálit Jana Husa; užil jsem si scénu na hradě Krakovci, kam jsem zamontoval i své žážitky z toho, když nás jednou kastelán vzal s sebou po vratkém žebříku do zbytků nepřístupné magické sluneční kaple na východním pilíři hradního paláce).

 Neméně zajímavé dojmy mi přinesla v minulém týdnu účast v bitevní vřavě. V kunratickém lese se utkala v krutém boji vojska modrých a červených rytířů s drsnými seveřany a ohyzdnými skřety, za vydatné pomoci ušatých elfů a vousatých trpaslíků. Bylo fascinující potkávat ty kostýmované lidi už cestou v metru, a potom v lese, kde se jich sešly dobré dvě stovky. Ačkoliv meče a sekery jsou dřevěné, obalené molitanem, šípy a kopí mají baňaté měkké hroty, přesto bitva měla nádherně drsňáckou atmosféru. Zrovna k nám na návštěvu přijel prasynovec Filípek, a to byl pro něj velký zážitek, vzal si batoh se svačinou a s plastikovým mečem, ale pak, když se lesem hnali řvoucí skřeti, mi ten meč honem strkal do ruky, aby ho u něj neviděli a nechtěli s ním bojovat :-) Divokost scenérie zvýšila temná oblaka a nápory vichřice; v jednu chvíli se celý les rozezněl mohutným hukotem a stromy se roztančily, jako by ožily a chtěly se také zúčastnit "Trhlinových válek". Zvláštní snovost těm scénám dodávalo, když mezi shromážděnými rytíři najednou proběhl sportovní běžec se sluchátky na uších, nebo projela mladá maminka s kočárkem, a probelhal se stařeček se psem. A proč jsme tam vlastně byli? Pozval nás přítel Jan Zpěvák, jenž je aktivním členem těchto bitev. Kvůli nám si přinesl šest různých mečů, některé i kovové. Chtěli jsme totiž s Jirkou Fišarem, jenž klopýtal mezi pařezy s kamerou a stativem, natočit nějaké prostřihy zápolících bojovníků do mého klipu. Natočil toho hodně, ale jen minimum se dá použít, protože kostýmy nejsou samozřejmě dobově stylové, ale pohádkové, v rámci žánru fantasy. Na fotky se můžete podívat ZDE.

 Zvládl jsem besedu v Sedlčanském muzeu a v Lochovicích, kam přišla i zámecká paní Renata Schumová a prozradila mi, že nedávno v lochovickém zámku objevili zabílenou, zcela neznámou barokní fresku, na níž je nějaké moře s lodí. Besedy se čtenáři jsou pro mě vždycky velice inspirativní, protože se setkám se zajímavými lidmi. Jsou ovšem náročné na čas a namáhavé kvůli cestování, protože nemám vlastní vozidlo.

 Za okny se střídá jarní slunce se studeným deštěm a já si čtu "Vyznání" sv. Augustina, fascinující knihu, v níž poslední z římských a první z křesťanských učenců pronikl do nečekaných hloubek psychologie, filosofie a fyziky. Jeho pojetí času a hmoty je naprosto moderní; skoro mi připadá, jako by předznamenával eintšteinovskou teorii relativity a kvantovou fyziku. Musíte to ovšem objevit pod jeho poeticky mystickým jazykem, pochopit, co myslí určitými slovy. Někdy sám vysvětluje, že třeba pojmem "země" se myslí vše, co je poznatelné pomocí smyslů, a slovem "nebe" vše, co je poznatelné pouze duchovně. Bůh nemá ohraničení a nelze ho uzavřít do žádné osoby. Není někde v nebi, ale v každém z nás. Pochopil jsem, proč považuje za matoucí a pro nepříliš vzdělané lidi dokonce nebezpečné boha kreslit v nějaké podobě, ať už jako velebného Starce nebo Oko v trojúhelníku. Nejlepším portréterm Boha je čistě nabílená stěna! Slovo Boží, ono "Budiž světlo!" či "Staň se!", není vysloveno v čase, po slabikách, ale jako obraz, pečeť, razítko, které náhle udeří a otiskne se v prostoru, je to kód, program, připravený řídit vznik miliónů kopií. Současnost říkáme procesu, během nějž budoucnost protéká do minulosti, současnost je tedy jen to, co bylo před krátkou chvílí, a co bude v krátké chvíli následovat. Jestliže říkám nějaké slovo, každá vyslovená slabika je již minulost, nadcházející slabika je naopak budoucnost. Mohu tedy být v krátkém časovém úseku věštcem, protože když začnu slovo vyslovovat, jsem si již téměř jist, jak skončí. Proto se dá v určitých případech předvídat budoucnost.

 A takhle, nad svatým Augustinem, končím své letošní, trochu netradiční Velikonoční zamyšlení :-)

PS: Inspirací se pro mě stal hraný životopisný film o sv. Augustinovi, docela dobře natočený, který v tyto dny vysílá druhý program české televize.