Byl pozdní večer, první máj, čas čarodějnic...

Tentokrát jsem filipojakubskou noc netrávil u nočních ohňů, protože jsme s Evou  brzy ráno odjížděli autobusem na Brno. A tak jenom vzpomínám na některé skutečně unikátní noci na hoře Velízu. Třeba na tu strašlivou bouři, kdy jsem se v lijáku a za svitu blesků prodíral lesem se čtyřletou vnučkou na zádech, nebo naopak na jinou z těchto nocí, kdy nad lesy stál obrovský a nádherně zářící srpek měsíce. Stoupající sloupy jisker nad ohništi vytvářejí fantastické obrazy a už mnohokrát jsem v tajemně prozářeném kouři zahlédl velmi podivné bytosti...

 Je zvláštní, jak se při "otevření zásnubního měsíce" už tradičně prolíná láska s agresivitou a násilím. Emoce totiž mají vždy dvě strany: ozářenou a temnou. Dobře to věděl Karel Hynek Mácha, jehož unylou sochu na pražském Petříně bytostně nesnáším (a považuji ji za vůbec nejhorší Myslbekův výtvor, což je s podivem, protože Mylbekova Múza v Národním divadle je krásná, jeho svatý Václav na Václavském náměstí je mysticky vznešený a stal se úběžníkem národních sil, a dokonce i Myslbekova skupina staroslovanských hrdinů na Vyšehradě působí docela naivně romanticky). Ale Mácha v petřínských sadech je prostě sladký kýč! Je to maloměšťácká lež o máchovské legendě. Ale ani novodobé pokusy o výklad Máje nejsou zrovna nejšťastnější. Nadějný Brabcův film se zoufale nepovedl...

Do nádhery bující májové přírody prostě vstupují temní démoni a padá stín vraždy a popraviště... A nevybité emoce se dodnes vybíjejí v ulicích měst. Místo abychom slavili nějaké květinové radovánky na rozkvetlých lukách a věnovali se lásce, tak se právě na 1. května s chutí pereme, nadáváme si navzájem a mlátíme se po hlavách. Zajímavé. Manželka Eva měla obavy, když jsme v Brně přijeli přímo do centra nacistického pochodu. Všude kolem těžkooděnci, zátarasy a policejní auta... Máj, lásky čas, je zřejmě tvrdá chvíle. Za mého mládí k němu patříval i ruský tank, obklopený rozkvetlými šeříky. Další paradoxní obraz... Ale patří sem i oslavy vesnických májů, kdy mládež tančí pod ozdobeným stromem a kdy dívky nacházejí za svítání pod svými okny břízky ozdobené pentlemi. A proč se nedoporučovalo uzavírat v máji sňatky? Zřejmě proto, že sňatek a plození dětí má být záležitost rozumu a ne vášnivého poblouznění...

 Ale nakonec jsem přece jen dostal tu správnou májovou náladu. S bývalým kolegou ze zlínského divadla Josefem Morávkem a jeho rodinou jsme si udělali výlet do Křtin, do starobylého poutního místa v Moravském krasu. Chrámový pahorek, uzavírající napříč údolí, už svojí dispozicí naznačuje, že na něm leží energetický bod úžasné síly. Ověřují to senzibilové a dokonce i měřič dálkových linií ing. Kozák. Podle legendy tady kdysi Metoděj křtil pohany. A pak tu pastýři nalezli v trnitém keři sošku Panny. Křtiny jsou prodchnuty kultem mateřských bohyň, stojících na měsíčním srpku. Ta centrální, stojící pod pozoruhodně řešeným baldachýnem a obklopená prázdným vzdušným prostorem všude kolem, stávala už v původním kostele; je to gotická Madona z počátku 14. století. Kromě toho jsou na freskách na klenbě kostela zachyceny všechny ženy, o kterých se zmiňuje Bible. Sám nynější chrám vznikl na místě dvou kostelů, románského a gotického. Velkorysou přestavbu navrhl geniální a teprve dnes plně doceňovaný architekt Jan Blažej Santini - Aichl. Zastihli jsme tu monumentální májovou mariánskou pobožnost, na niž přijeli lidé několika autobusy. A viděl jsem tři mnichy františkány, v kutnách, s poutnickými holemi a klobouky, kteří vypadali, jako by právě vystoupili z nějakého historického obrazu. Dokonce jsme v chrámu dostali ochutnat posvěcené mariánské koláče! A spatřil jsem svazek slunečních paprsků, jenž na konci pobožnosti padl dovnitř západním oknem a rozzářil zlatý půlměsíc pod Mariinýma nohama. Ostatně, křtinská katedrála je skutečně "chrámem světla". Santini určil, že bude mít symbolický počet 33 oken! Ta okna jsou pozoruhodně rozházená na různě zaoblených a zvlněných stěnách, za různými výstupky a předěly stavby...

 Pak jsme ještě příjemně poseděli na zahrádce hospody "U Santiniho" , kde můžete upíjet piva a kochat se nádherným výhledem na chrámové průčelí, na němž klesající slunce rozehrávalo fascinující divadlo světel a stínů. Kaštany kvetly, jako by v jejich listí plály bělostné svíce. Počkali jsme si, až bude hrát nová zvonkohra, instalovaná v arkádách kostelního dvora. Byla dokončena v roce 2004 a patří k největším v Evropě - je tu 36 skvěle sladěných zvonů, od velikých až po docela maličké. Jsou řízené elektronicky a schopné zahrát široký repertoár písní. Dokonce se k nim dá připojit klávesnice a přímo na ně hrát. Úžasná věc.. Část fotografické dokumentace, kterou jsem na tomto působivém místě pořídil, si můžete prohlédnout po KLIKNUTÍ ZDE.

 Hlava nám ještě zvučela kovovými tóny, které jsou schopné svými vibracemi zahánět škodlivé démony, když jsme se navečer krásnou, téměř horskou krajinou Blanska vraceli k Brnu. A tak mohu říct, že letošní máj jsme prožili zajímavě a příjemně.