Čas radovánek a nových plánů

Zima letos opravdu nechce odejít! Nenechám se odradit dubnovými přívaly sněhu a zákeřným mrazem, i když duše dychtí po každém laskavém doteku slunce, dokončuji rozdělané věci a kuji nové plány. Navštívil jsem muzeum v Berouně a ve studovně vybral několik historických fotografií do knihy o rodném městě Žebráku. Rukopis už je hotový, jenom ho ještě doplním podle připomínek naší redakční rady, která se sejde v žebrácké knihovně 2. dubna. Studio Kameela Macharta už má ode mne většinu podkladů - a myslím, že to bude opravdu pěkná knížka, záležitost vskutku srdeční, protože při jejím psaní jsem se v duchu potloukal po všech dávno zaniklých zákoutích světa svého dětství. MĚSTO ŹEBRÁK ZA ČASŮ NAŠICH DĚDEČKŮ bude i cenným dokumentem, protože zachytí podrobný popis míst, která už neexistují, nebo byla radikálně přestavěna.

 Těším se i na oba romány, chystané v nakladatelství MOBA. A s jarem přichází i čas na natáčení dalšího cyklu filmů z našeho studia J.O.P. - S KAMEROU ZA ZÁHADAMI. V úterý jsem se sešli na pracovní poradě v hospodě Na Veselí v Praze na Pankráci. Při dobrém kvasnicovém pivu Březňák jsme kuli plány, udělali jsme si seznam míst, o kterých bychom chtěli točit, kamarád Berka nám přinesl kostýmy pro hledače pokladů na Stradonicích - přemlouvali jsme ho, že musí vystoupit v roli hrobníkova syna, protože je na to jasný typ. Cylindr, který Petr Berka přinesl, se nám velmi líbil a putoval z hlavy na hlavu. Evě slušel, já v něm vypadal jako reklama na pivo Březňák a Jerry zahalený v cigaretovém dýmu připomínal čaroděje - i když, po pravdě řečeno, on je náš filmový mág, jenž oživuje na plátně draky, démony a další všelijakou havěť :-) Jerry ale také vytvořil pěkné navštívenky pro naše studio (abychom pořád nemuseli zájemcům opisovat adresu webových stránek a emailů) a navrhl obal pro cyklus videozáznamů z výletů, pořádaných paní Holečkovou. Té se Jerryho návrh s mapou a kompasem tak líbil, že ho dokonce přijala jako plakát pro své akce. Rozhodli jsme se, že po Strádonicích, spjatých s poklady a Velkým pátkem, se nejspíš vydáme s kamerou na Sázavu. Tam "zabijeme dvě mouchy jednou ranou" - natočíme další díl "S kamerou za záhadami" a také trailer k mému románu "Ďábel na řetězu". Také plánujeme výpad do pražského podzemí, do tajemných stok a kanálů. Do toho bych rád zapojil i spisovatele Pavla Renčína a tlupu zvanou "sekta Labyrint". S kamerou navšívíme i nejmenší královský hrad Jenčov, Krčínovu tvrz Křepenice, staroslavný Tetín a horu Blaník. Na svéráznou fotoreportáž z naší porady se můžete podívat ZDE.

 Ve čtvrtek byl obzvlášť hektický podvečer. Napřed jsme s Evou šli na křest nové knihy kolegy Jana Bauera. Je to historická detektivka z dob Karla IV., už jeho 145 kniha! Obdivuji, jak dokáže své spisy chrlit. Promluvil opět jeho přítel, starý pan profesor Chaloupka a zazpívala méně známá muzikálová hvězda Zuza Ďurdinová. Předvedla své vlastní lyrické skladby (autorka hudby i textu) a opravdu mě zaujala. Je to skvělé, profesionální - možná bych časem uvažoval o nějaké spolupráci. Seznámil jsem se také konečně s ředitelkou nakladatelství MOBA (velmi sympatická paní) a jejím manželem.

 Večer jsme pak s Evou dovršili v malostranské hospůdce U KRÁLE BRABANTSKÉHO. Je to jedna z nejstarších hospod v Praze, kam údajně chodíval i král Václav IV. Je zařízená stylově, místnosti a chodbičky v přízemí a ve sklepu vytvářejí zajímavě propojený labyrint. Číšníci hostům tykají a oslovují je stylem: "Tak co, pacholku, dáš si nějakej chlast?" Ve světle svíček jsme u dubových stolů ohryzávali maso z kostí (výborná, pikantní vepřová žebírka na medu) a zapíjeli černým pivem. Jedlo se samozřejmě rukama a byli jsme poněkud upatlaní od medové omáčky, dokonce i fotoaparát se mi nějak lepil na prsty. O zábavu se postarala lepá, lehce oděná lazebnice, která křepčila za doprovodu dud a bubnu. Zlákala mě dokonce k tanci na stole, čehož už jsem se dávno nedopustil! :-) Předváděli tam živého hada hroznýše a také potyčku lapky s biřicem. Samozřejmě, že vybavení nebylo stylově úplně dotažené (některé moderní prvky restauračního provozu působily poněkud neústrojně) a také program mohl být promyšlenější, ale jak se říká: "darovanému koni na zuby nekoukej"! A my jsme poukaz k večeři U krále brabantského dostali od mé dcery Pavly k Vánocům. Byla to vlastně taková pěkná oslava na počest dokončení mého historického románu "Ďábel na řetězu".

Na fotografie z naší středověké večeře se můžete podívat ZDE.

 Posíleni a rozjařeni dobrým pivem jsme odcházeli uličkami Malé Strany, staré lucerny nám žlutavě svítily na cestu - a najednou začal s velkým rachotem nad střechami, odněkud od Vltavy, vyletovat ohňostroj, úplné kytice pestře sršících hvězd. Ani netušíme, kdo a proč ten ohňostroj střílel. Usoudil jsem, že to bylo na naši počest :-).