Čertovy kameny a prokletí rybníkáře Krčína

S OTOMAREM DVOŘÁKEM PO TAJEMNÝCH MÍSTECH

PROKLETÍ RYBNIKÁŘE KRČÍNA

Starodávný člun uvízl na vrcholu kopce a zkameněl; ještě před sto lety se však houpal, jako kdyby do něj dosud narážely neviditelné vlny… Pověsti vypráví, že čert z téhle „kazatelny“, svolával čarodějnice k sabatům, zastavil se prý tady i Mistr Jan Hus, takže jeho přívrženci ten podivný kámen začali potají nazývat po něm. Co je ale pravdy na tom, že u největšího viklanu v Čechách je pohřbena milovaná manželka rybnikáře Jakuba Krčína?

Na Sedlčansku, východně od Orlické přehrady se otvírá podivný kraj, doslova posetý žulovými balvany. Mnohé tvoří ostrůvky v polích, neboť nebylo v lidských silách s nimi pohnout, jiné se skrývají v lesících a další vévodí vrcholům kopců. Nadarmo se ta oblast nenazývá Čertovy vrchy. Právě zde prý vypršela smlouva, kterou na počátku své kariéry uzavřel s ďáblem rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. Lidé neměli tohoto workoholika, posedlého velikášstvím, příliš rádi, většina ho přímo nenáviděla. Choval se drsně, chodil věčně zachmuřený, nic mu nebylo vhod, dokázal honit své zaměstnance až do úmoru, sedlákům zabíral pole a zaplavoval je novými rybníky… Nadělal si tedy nepřátel víc než dost. Kromě toho se zabýval alchymií. Na tvrzi v Křepenicích u Sedlčan měl tajnou „černou kuchyni“, laboratoř, odkud se valil smrdutý dým a občas se ozývaly výbuchy. Osobně ho tu navštívil velký anglický mág Edwar Kelley. Nikdo neví, o čem ti dva spolu rozprávěli. Možná je spíše než kámen mudrců zajímala otázka těžby zlata v okolních kopcích.

Čerti orají zamrzlý rybník

Není tedy divu, že když roku 1604 Jakub Krčín zemřel, vyrojila se spousta „zaručených zpráv“, že lidé spatřili jeho ducha, jak jezdí v planoucím kočáře, taženém šesticí černých kocourů. Na rybníce Velký - u jeho posledního bydliště Obděnic – zapřahují v zimě pekelníci bývalého regenta řetězy do pluhu, pobízejí ho ohnivými biči a ořou s ním led. Do daleka je slyšet praskání ledu, smích ďáblů a hrozné Krčínovo kvílení. Ráno pak obděničtí sousedé vídali na rybníce brázdu hrbolatého ledu, která se táhla rovně podél hráze. Její plastičnost zvláště vynikla, když na ní vítr navál slabý poprašek sněhu. Sedláci při pohledu na tento podivný přírodní úkaz říkávali: „Zas nám tu čerti orali s Krčínem led.“

 Zvláštní puklina, či spíše jizva, objevující se pravidelně v ledu rybníka Velký, je možná podmíněna tvarem nádrže, v níž se ledová vrstva rozpíná, a také prouděním vody. Nějaké odborné vysvětlení jsem však dosud neslyšel.

Poklady čertovského kopce

Obděnická tvrz se nedochovala; zůstaly jen zbytky rozvalených zdí mezi moderně přestavěnými rodinnými domky - a spousta strašidelných historek. Zejména ta o Dračí věži, která stávala na severní straně zámku. Pod jejími zbytky se nacházela „dračí díra“, hluboké sklepy, kde prý ďáblové střežili nedozírné regentovy poklady.

 Na Obděnicích dožil Jakub Krčín poslední léta života jako vdovec s šesti dcerami. Vytouženého syna se nedočkal. Ze své Dračí věže se prý rád rozhlížel po okolní krajině. Nejvíce se pohledem vracel k bizarního vrchu nad Lhotou, které se dnes říká Žemličkova. V téhle vsi se usadili rybníkáři, kteří mu pomáhali stavět nedaleký rybník Musík, vklínili své chaloupky mezi nakupené žulové kameny a zaplnili okolní bahnité prolákliny desítkami drobných soukromých rybníčků. Na holém temeni vrchu nad vsí se však tyčily ještě mohutnější, zdaleka viditelné balvany, jimž dominoval viklan, jemuž se říkalo Čertova kazatelna. Teprve později byl překřtěn na Husovu. Krčín prý tenhle kopec pojmenoval na počest své druhé, milované a předčasně zemřelé ženy Kateřiny. Dodnes místní lidé tomu kamenitému pahorku nad Žemličkovou Lhotou říkají Kačena, ačkoliv tento název nenajdete na žádných mapách. Kopec je zarostlý březovým hájem, ale kdysi býval úplně holý. Dominuje mu samozřejmě Husova kazatelna, 2,7 metru vysoký balvan s hlubokou skalní mísou na temeni. Podloží se dotýká jen malou ploškou, což umožňuje jeho viklání. Bohužel, viklá se čím dál méně; kdysi se na něm houpávaly místní děti, dnes je potřeba značné síly, aby se jím jen nepatrně pohnulo. Neobvyklé místo možná sloužívalo jako pohanské obětiště. Na pahorku Kačeně se prý zjevuje šest bílých panen, což jsou duchové Krčínových dcer. Byly otcem pověřeny, aby hlídaly poklad. Další poklad? Mávli bychom nad tím rukou, jako nad běžnou lidovou fantasií – jenže nedávno byly na okraji vrchu objeveny základy jakýchsi budov, snad středověkého dvorce. A co ještě překvapivější – kdosi tam ukryl váček plný starobylých stříbrných mincí!

Podle nepodložených pověstí nechal Krčín svou ženu nedaleko obřího viklanu dokonce pohřbít. Zní to divně, faktem však je, že o jejím hrobě se neví. Náhrobek nemá paní Kateřina v žádném z okolních kostelů.

Tajemství prázdné hrobky

 Zato náhrobek Jakuba Krčína si můžeme v obděnickém kostele prohlédnout. Už při vstupu na hřbitov nás uvítá kámen, zazděný do ohradní zdi. Je na něm vytesaný reliéf meče; pozdrav statečného rytíře, jenž se nebál lidí, zdivočelých živlů – ba ani čerta. Tento kámen původně kryl na kostelní podlaze vstup do hrobky. Náhrobní deska z červeného mramoru je dosud zasazena na původním místě, ve zdi presbytáře. Vidíme na ní Krčínův znak a latinský text, v němž se s jakousi sebeironií vyrovnává s malichernými tužbami i s protivenstvím světa. Text si patrně Krčín napsal sám, neboť náhrobek si nechal vytesat už za svého života. Proto na něm chybí datum úmrtí. To však nebylo nikdy doplněno! Proč?

 Překvapení přinesl rok 1890, kdy se v kostele dělala nová podlaha a kámen z reliéfem meče, zakrývající vstup do hrobky, byl zdvižen. V podzemní dutině leželo pár cihel a shnilé prkno, jinak nic. Hrobka byla prázdná! Kam se nebožtík poděl? Snad nemají pravdu lidové pověsti, že ho odnesl čert?

 Tahle záhada nedávala spát několika generacím badatelů. Objevila se hypotéza, že Krčín zemřel a byl pohřben v kostele v Prčici, když tam byl v zimě na návštěvě u dcery, ale i tahle domněnka se ukázala jako mylná. Krčínovo tělo prostě zmizelo ze světa a jeho duch kvílí na hrázích rybníků… Skvělé téma pro horor!

 Teprve nedávné výzkumy odhalily překvapivou věc: pod obděnickým kostelem se nachází jakýsi podzemní labyrint. Patrně odtud vedla podzemní chodba až do tvrze; každopádně v zadní části kostela je ještě jedna, větší hrobka, a tam bylo nalezeno několik pohřbů, včetně kovové rakve, jaká mohla patřit pouze velmi významnému nebožtíkovi. Je to tedy regent Jakub Krčín z Jelčan? I kdyby byl, přesto zůstává nezodpovězená otázka, proč nebyl uložen do své připravené hrobky a proč nebylo na náhrobku doplněno datum jeho smrti…