Ďábel v létajícím stroji?

Zajímavou zmínku o podivném jevu objevil kolega Jindřich Kallwach v díle jednoho téměř zapomenutého českého obrozeneckého spisovatele. Posuďte sami:

V knize A. V. Šmilovského "Martin Oliva. Tragédie ze vsi" vydané v Plzni roku 1939 se popisuje zajímavá událost, vztahující se k malé vesničce Štěpánovice u Klatov. 

Ve vesnici žil rod sedláka Černého, jehož statku se říkalo "Čertovák". 

"O původu tohoto neobyčejného jména se rozcházely v samém Štěpánově pověsti a mínění. Jedni, v jejichž hlavách strašily ještě středověké pověry a babské názory světa, vypravovali zcela bez obalu a ostýchání, že Čertováci odjakživa byli v přímém spojení s čertem. 

"Jsou ještě pamětníci, jako starý Janota zákostelský," vypravovaly báby vnukům a mladé chase na přástkách při vrčení kolovratů, "jsou ještě pamětníci, již na své vlastní oči viděli, kterak se čert pokoušel o prvního Čertováka, jenž se v Štěpánově usadil. 

Měltě první Čertovák psíka barvy perníkové, jemuž říkali Myšina, a bez toho nevyšel ani na krok ze stavení. A toho psíka musil míti pořád po ruce, aby ho nastrčil čertovi, kdyby si tento venku pro Čertováka přišel. Snad docházela už jejich smlouva. A jednou si skutečně za bílého dne čert pro Čertováka přišel. 

Bylo to na poli "u vrbiček", kus cesty pod Pokrvadly. Hromada lidí viděla to na své vlastní oči, a člověku naskočí husí kůže, jak si jen na to vzpomene. Poslyšte, lidičky!" 

"Bylo to o žních, odpoledne. Nebe bylo modré jako chrpa a ani obláčku na něm. Kus od vrbiček žali Čertováci pšenici, a on se svým psíkem k lidem dohlížel. Tu se vám najednou z čista jasna, zrovna nad hlavou Čertovákovou, vysoko na nebi, udělá černý, kulatý mráček. Ze začátku byl asi jako dno od máselnice, ale pak, když se dolů pouštěl, rostl a rostl, že byl veliký asi jako deska hodně velikého kulatého stolu. A černý byl jako uhel. Když byl asi jen sto sáhů nad Čertovákem, tu zavyl Myšina, Čertovák se podíval na mrak, chopil psíka nad hlavou za kůži a horem pádem pelentěl s ním do vrbiček, aby se ukryl. Mrak se pustil v rychlosti za ním, na okraji jeho šlehaly blesky a vykukovaly spáry a kopyta čertova, ba vzadu i chvost jeho ocasu. A když byl mrak už skorem u země, tu vymrštil Čertovák Myšinu zrovna doprostřed toho mraku, zavznělo pekelské zaklení, rána - a čert i s psíkem se propadli do země. To vše se stalo tak čerstvě, že bys byl ani pět nenapočítal." 

"A co Čertovák ?" 

"Čertovák vzal hned poté nohy na ramena a utíkal do vsi, jako by mu někdo brslenky na těle zapálil, a druhého dne měl zase nového psíka, zase perníkové barvy." 

"A nešli se lidé na to podívat?" 

"Ba že šli, hned jak se z toho leknutí vzpamatovali." 

"A co tam našli?" 

"Hm, trochu chlupů a pak … nu víte, co pes ztratí, když mu jde o život? To tam našli a ostatně nic…" 

"Však první Čertovák neumřel tak, jak umírají spravedliví křesťané. Sotva duše z něho vyletěla, zčernal jako uhel. Nechtěli ho ani nikomu ukázati, sami ho zabednili do rakve! Ale bůhví, co tam zabednili, bezpochyby nějaký pařez, tělo Čertovákovo si beztoho rarach v noci do pekla zanesl." 

Tolik úryvek z knihy. Nutno dodat, že Alois Vojtěch Šmilovský (vlastním jménem Schmilhauer) žil v letech 1837 - 1883, psal povídky a knihy starosvětského obsahu. Téma čerpal ze Šumavy, kterou důvěrně znal. Ve Štěpánovicích dodnes najdete Čertovákův statek a rod Černých tu skutečně žil. Není bez zajímavosti, že právě u této obce se odehrál jeden z případu "únosu", který vyšetřovala i policie.

Z časopisu ZAZ