Ďábel ve světě knih

 Pražský knižní veletrh na mne vždycky působí jako fascinující labyrint, v němž mohu celý den bloudit a přitom potkávat pozoruhodné knihy a zajímavé lidi. Letos jsme měli konečně příležitost posedět skoro hodinu při kávě s písničkářem, fotografem, bavičem a spisovatelem Josefem Fouskem a zavzpomínat na staré časy v Semaforu. Na stánku české televize jsem pozdravil redaktora Václava Žmolíka, jenž tam prezentoval svůj televizní cyklus Bohemica inkognita, který dostal i knižní podobu, zúčastnil jsem se přednášky kolegy záhadologa Arnošta Vašíčka, pohovořil jsem s mladou autorkou knih o tajemných jevech Magdalenou Zachardovou, které jsem tak trochu pomohl radami při psaní její první knihy, pozdravil jsem husity z Tábora, reprezentované Klárou Smolíkovou, která o nich napsala dětskou ilustrovanou knížku, a samozřejmě také něžného barbara a legendárního scifistu Jiřího Walkera Procházku, dohodil jsem zpěvačce a skladatelce (písničkářské hvězdě mého mládí) Zdence Lorencové vhodného nakladatele pro její novou dětskou knížku, potkal jsem svoji bývalou redaktorku z Knižního klubu a autorku vtipných příběhů o láskách a neláskách Alenu Jakoubkovou, konečně jsem se seznámil s autorkou populárních ženských romancí Hanou Marií Körnerovou a především jsem porozprávěl se svým „konkurentem“, v současnosti nejúspěšnějším autorem historických románů Vlastimilem Vondruškou. Fronta stojící na podpis při jeho autogramiádě mě skutečně fascinovala, právě tak, jako to, že jeho tlusté bichle z tetralogie o Přemyslovcích jsou bestsellerem, ačkoliv to je v rozporu se všemi tvrzeními manažerů, že prý čtenáři nemají rádi dlouhé a několikadílné knihy (jen kvůli tomu jsem nesměl svou trilogii o královně Žofii číslovat, čímž se stalo, že ji čtenáři mnohdy čtou odzadu. Ale prý jim to nevadí :-))

 V sobotu odpoledne i mě čekala autogramiáda na stánku MOBY u příležitosti vydání ĎÁBLA NA ŘETĚZU. Na stolečku byly pěkně naaranžované všechny knížky, které jsem u nich vydal, a na obrazovce nad prodejním pultem běžel trailer, který jsme ke knize natočili v našem studiu J.O.P. Bratři Fišarové se dostavili osobně, Jirka pomáhal nastavit video, Pavel mě fotil ze všech možných i nemožných úhlů. Bohužel, obrovská fronta, která se nakupila v uličce, tam nestála kvůli mně; magnetem se stala herečka Iva Janžurová, která tam u protějšího stánku Euromedia podepisovala své memoáry. Ale nakonec jsem se i já dočkal celkem utěšeného množství zájemců o podpis. První paní si k podpisu sice přinesla starý výtisk „Magické kuchařky“, pak se objevil sběratel autogramů s kartičkami a památníčky, poté pár kolegů a kamarádů, zejména Jiří Walker Procházka a Lubor Y. Koláček, s nímž jsme hned na místě dohodli další natáčení cyklu „S kamerou za záhadami“ v jeho templářském pivovaru nedaleko Kralup, kde prý objevil úžasná sklepení. Také mi ukázal svou knihu o královně adamitů s eroticky lákavou obálkou. Nakonec přece jen dorazilo pár zájemců (šest až deset), kteří si knížku „Ďábel na řetězu“ na místě koupili a nechali si ji podepsat. Bylo to rušné odpoledne, které mělo ještě dozvuky na internetu, zejména na facebookových stránkách nakladatelství MOBA. Tam můžete shlédnout i spoustu fotografií.

 Když jsem konečně prolistoval svůj nový román, potěšil mě svojí obálkou (jedna z nejhezčích, jaké kdy byly na mých knihách!). Naopak mě rozčílilo, když jsem v textu Ďábla na řetězu postupně objevil tři faktografické chyby, kterých jsem si nevšiml ani já, ani korektorka. Nebudu je prozrazovat – jsem zvědav, jestli si jich brzy všimne nějaký hloubavý čtenář :-( No, jednu přece jen prozradím; pokud je jezdec pravák, měl by mít meč zavěšený po levé straně sedla, aby ho mohl rychle vytasit. Ale už moje máma říkávala, že si od dětství pletu pravou a levou stranu; snad proto, že jsem částečný levák :-). Podaří se mi někdy vydat knížku, v níž by nebyla ani jedna chyba, nebo alespoň překlep? Myslím, že zatím se mi to nepovedlo. Bohužel.

 Nebyl čas k jásání, oslavování a podřimování na vavřínech; čeká další práce. Rozčílilo mě, když jsem po týdnu čekání na poštu zjistil, že připomínky od jedné paní učitelky ze Žebráka, které mi napsala k mé knížce o rodné obci, se někde ztratily! Prostě nedošly! A ke vší smůle si žebrácká paní knihovnice zapomněla ty rukopisné poznámky zkopírovat! A tak nezbývalo, než se domlouvat s tou paní po telefonu, shledávat v paměti poztrácené nápady a vše znovu rekonstruovat. Nakonec se to jakž takž podařilo a já jsem mohl opravenou verzi odeslat k Machartovi do studia. Na knížku ŽEBRÁK V DOBĚ NAŠICH DĚDEČKŮ se moc těším, protože jsem do ní vložil zážitky z mého dětství. Jsem už zkrátka ve věku nostalgických vzpomínek.

 Velký rozruch způsobilo vysílání pořadu s Motlova cyklu Stopy, fakta, tajemství, věnované tentokrát Čertově brázdě. Podle statistik okamžitě 400 lidí hledalo na mých stránkách článek ČERTOVA BRÁZDA. Ano, vliv médií je opravdu mocný! Mne při tomhle pořadu, kde jsem už asi podesáté opakoval v podstatě stejné věci, nejvíc zaujaly možnosti nové filmařské techniky. Miniaturní, dálkově ovládaný vrtulníček s kamerou natočil brázdu z nadhledu – a ukázalo se, že i ty nepatrné zbytky, které se po desetiletích záměrné devastace zachovaly, působí dosud monumentálně. V tom je jedinečnost Motlova dokumentu; překvapili jsme tím i znalce a odborníky.

 Šéfredaktor MOBY se mě ptal, jaký další román pro ně napíšu. Nedokázal jsem mu odpovědět, zatím nevím, možná bych rád zkusil něco ze současnosti, ale to je nejistá parketa… Ještě se nabízí určité historické náměty… No, uvidíme. Teď se musím zaměřit na dokončení cestopisných knížek o Brdech a Podbrdsku. Sedím v podkroví na chalupě a buším do klávesnice notebooku, venku skučí studený vítr a za střešním oknem se honí mraky. K ránu prý teploty klesly k nule a na Šumavě napadlo 30 cm sněhu! Kdo by řekl, že je konec května? Alespoň mě nerozptyluje sluníčko. Navozuji si vánoční náladu, protože zrovna začínám psát kapitolu o Janu Jakubu Rybovi a sám sebe povzbuzuji ze spavé lenosti tichým prozpěvováním: „Hej, Mistře, vstaň bystře!“