Další ze čtenářských reakcí na román o princeznách kuronských

Mnozí moji známí sháněli jako dárek k Vánocům tento román, ale, bohužel, zdá se, že je naprosto vyprodaný. To mě jako autora samozřejmě těší, ale na druhou stranu mě mrzí, že někteří zájemci se ke knížce nedostanou. Snad je uspokojí alespoň místní knihovny... Na webu jsem narazil na další čtenářský názor.  

Kniha Lásky princezen kuronských popisuje život nekonvenční osobnosti českých dějin i literatury, kněžny Kateřiny Zaháňské, a jejich tří sester.  Jejich osudy podrobně zmapoval a v románové podobě napsal Otomar Dvořák.
Romantická hrdinka, záhadná kněžna, dokonalá dáma a posléze osamělá a smutná, ta, která záviděla „šťastné to ženě“. Tak si většina čtenářů pamatuje ratibořickou paní kněžnu z Babičky. V knize Lásky princezen kuronských se setkáváme se ženou krásnou, bohatou a vzdělanější, než bylo na dobu napoleonských válek běžné. Hovořila několika jazyky, byla zkrátka tou nejžádanější ženou a tím nejlepším, co bylo v tehdejší době k mání. O politiku se zajímala ze zvědavosti a trochu tím uspokojovala nenaplněné ambice. Stýkala se s nejvýznačnějšími osobami tehdejšího společenského i politického života. Mezi její ctitele a milence patřil kníže Metternich, Alfréd Windischgrätz, obdivoval ji ruský car Alexander a mnozí další. Jen málo významných mužů neznalo důvěrně kněžnu Zaháňskou. Svobodomyslná žena provokovala a její eskapády plnily stránky tehdejších bulvárních novin. 
Sestry Kateřiny Zaháňské Paulina, Johana a Dorothea byly stejně jako ona pravými dcerami 18. století, život a mravy byly v době napoleonských válek volnější. Volnomyšlenkářské názory tehdejší doby nekonvenčně uplatňovaly v praxi. V případě Dorothey se stále spekuluje o její roli v životě Boženy Němcové. Podle autorových zkoumání byla její skutečnou matkou a Kateřina její tetou.