Dávnou vodní cestou až do Kroučové

V sobotu 11. července 2009 byl poměrně chladný den a mračilo se skoro na déšť. Sv. Markéta se přesto chystala "hodit srp do žita" a pořádně přišlápla krk drakovi. Tak jsem jí totiž viděli v kostele, který je jí zasvěcen v malé obci Kroučová. Ta leží na Rakovnicku, nedaleko mnohem známějších Krušovic, kde se dodnes v někdejším císařském pivovaru vyrábí proslulé pivo. Oba názvy obcí pocházejí zřejmě ze stejného staroslovanského slova "krušit", čili rozbíjet kámen. (Od stejného slova jsou i těžbou proslulé Krušné hory). A kámen se u Krušovic i Kroučové dobýval a dodnes dobývá. Moc krásný, smetanově bílý až medově nazlátlý, zvaný opuka. Je to typický stavební materiál románské doby, ale ve zdejší oblasti z něj vznikla svérázná lidová architektura kamenných neomítaných domů, která nemá v Čechách obdoby. Zdejší obytné domy, stodoly a sušárny připomínají svým stylem trochu typické bretaňské vesničky. 

 Z opuky je celé zvláštní pohoří, zvané Džbán, vlastně takový strmý val s rovnými náhorními planinami a povlovným svahem směrem k severu. Váží se k němu pověsti o džbánském drakovi, jenž podnikal nebezpečné nájezdy na okolní vesnice. Kdysi prý tudy probíhala hranice mezi kmeny Čechů a Lučanů. A na náhorních planinách najdeme podivné kamenné řady, z nich nejznámější jsou nad vsí Kounovem, zvané s dost velkou nadsázkou "Český Carnak". O nich jsem podrobně psal v knize "Strážci hor a pramenů" a jistě se k nim vrátím i v chystaném rozšířeném vydání knížky "Kamenné otazníky české historie".

 Ve vesnici Kroučové, která leží přímo pod centrálním hřebenem Džbánu, jsme však byli kvůli jiné knize. Ve stráni nad vsí, v mokřině mezi chmelnicemi, totiž pramení Loděnický potok, zvaný též Kačák. A knížku, kterou jsem o něm napsal a která vyšla s barevnými fotografiemi Marie Holečkové v její edici netradičních putování tajemnou českou krajinou, jsme sem přijeli podruhé pokřtít. Poprvé jsme ji křtili o svatojánské pouti ve Sv. Janu pod Skalou, kde pouť tajemného potoka vrcholí, podruhé o markétské pouti v Kroučové, kde jeho padesátikilometrová cesta vlastně začíná. Paní starostka nám vypůjčila u sousedů stůl a postavili jsme ho pod památnou lípu před místním kostelem. Říká se jí Fejfarova, protože na tom místě prý padl setník Fejfar, jenž zraněný ujížděl z nešťastné bitvy na Bílé hoře, aby přivedl pomocné sbory místní šlechty. Už nedojel... Je to tedy jakýsi náš maratónský běžec naruby, protože ten maratómnský zvěstoval vítězství.

 Napřed to vypadalo, že nás tam bude jen pár, ale pak se v chladném větru pod zataženou oblohou přece jen začali scházet lidé. A hned listovali v knížkách a kupovali je a chtěli od nás autogramy. Nakonec tedy paní starostka jako kmotra polila knihu vodou z pramene Kačáku. Na deskách přímo symbolicky uvízlo několik lístečků zeleného okřehku (žabince). Popřáli jsme knížce šťastné putování za čtenáři a pak následovala malá beseda. S paní Holečkovou jsme střídavě vyprávěli o zážitcích z našeho putování kolem Kačáku, naznačili jsme některé záhady, (ale neprozradili!). Nakonec nám paní starostka otevřela i kostel, který je sice novorománský z počátku 20. století, ale stojí na místě velmi dávného předchůdce. Vyšplhali jsme i do věže a museli jsme pod hodinovým strojem dávat pozor, abychom nezašlápli zděšeně pípající vrabčí mládě. Dokonce jsme mluvili s vnučkou architekta, který zdejší kostel stavěl. A ta nás upozornila, že zedníci měli obráceně plány a tak ho orientovali opačně než má být - totiž oltářem k západu!

  Když jsem hovořil k lidem pod tou tajemnou třistaletou lípou, připadal jsem si jako kázající Mistr Jan Hus :-). Z její vrásčité kůry přímo vydechovala síla těchto živých strážců času, kterých je kolem Kačáku celá řada. Zejména mezi nimi vyniká gigantický Džbánský buk s nádherně vyklenutou korunou a vůbec nestarší, do země kořeny zasťatý a uzlovitý Dub sv. Václava ve Stochově, kterému je podle odhadu odborníků skutečně tisíc let. Slíbili jsme čtenářům, že v září sem vyjedeme s dalším z tradičních zájezdů, pořádaných klubem při muzeu v Berouně. A když přijedou další zájemci vlastními autoy, budou se moci k naší komentované vycházce po zajímavostech Kačáku připojit. Termín včas oznámím.

Čtenářské shromáždění pod památnou Fejfarovou lípou v Kroučové

"Prosila bych podpis a nějaké věnování..."

Na knihu stéká voda z pramene Kačáku - pokřtěný výtisk bude uložen v místní knihovně

Mladý vrabec z kostelní věže byl také jedním z kmotrů naší knihy.

Autor fotografií Karel Hrůza