Divoký rok se chýlí ke konci...

12.12.2014 15:24

Zjišťuji, že jsem letos neměl čas na to, abych pravidelně doplňoval blog o své dojmy, zážitky a pocity. Snad to bylo dáno zvláštní hektičností končícího roku. Připadalo mi, jako by se desítky věcí, které jindy postupně zrají rozloženy v čase, najednou zbláznily a vrhly se na mne a jedna druhou překřije: "Já! Já! Napřed já!"

 Musel jsem dokončit román o roce 1848 a další knihu pro Regiu o oblasti od Mariánských Lázní přes Žlutice a povodí Střely, přes Manětínsko až k Berounce. Přitom jsem ještě dopisoval s paní Holečkovou knížku o zajímavostech Berounska, jejíž koncepce byla na poslední chvíli změněna, neboť podle Berouna byla pojmenována jedna z nově objevených planetek, a tak se osou knihy měla stát hvězdná znamení mezi Prahou a Plzní. 

 Všichni po mně žádají besedy a přednášky; neminul týden, abych někde nevyprávěl, nepodpisoval a nekřtil knihy. Nakladatelé se mě ptají, co zajímavého pro ně chystám napsat. Do toho nečekaně vpadl vracející se zánět průdušek, který mi skoro pokazil léto.

Především jsem se však musel osvědčit v celkem nečekané funkci filmového producenta, scénáristy, režiséra a moderátora. Naše studio J.O.P., sloužící jako jakýsi obrazový doplněk mých místopisných knih, dostalo nečekanou nabídku z televizní stanice CS film, abychom pro nový kanál KINO SVĚT vytvořili pravidelný cyklus pořadů. Amatérské sdružení se tak zprofesionalizovalo, což s sebou přineslo spoustu povinností. Skoro každý víkend jsme někde natáčeli. Kolem nás se vytvořila skupina přívrženců, z nichž se mezitím stali dobří kamarádi. Založili jsme s nimi J.O.P. - club. Účinkují v našich filmech jako kompars, jako skupina spolupracujícíh badatelů, ale také jezdí na moje přednášky a scházíme se občas někde na pivo. Pořádáme také promítání nových filmů, spojené s besedami. Život se stává velmi zajímavým, ovšem čas letí nesmírně rychle...

 Snad jsem teď ke konci roku zvládl všechny povinnosti a mohu se na chvíli v duchu vrátit, abych znovu prožil úžasné chvíle na nejrozmanitějších místech se zajímavými lidmi. Ještě cítím žhavé odpoledne na náhorní plošině Libušína, kolébání člunu, v němž mě místní tramp převážel v Dolních Mokropsích přes Berounku až těsně pod zlověstně se drolící Kazinu skálu, úžasný pohled z hory Pohledu nad Tetínem, vaření neobvyklých jídel, do nichž jsme se s Evou pustili před pozorným okem kamery, putování s Tomem Ksandrem za kotlem plným zlata od Broum až k Podmoklům, dušičkovou nostalgii strašidelného noutonického hřbitova, šplhání po lanech pekelně klouzajícím bahnitým srázem k Hraběnčinu kříži na skále Kamýku nad Velkými Přílepy, úžasný cihlový tunel, táhnoucí se do temnot pod celým Smíchovem, jímž teče k Vltavě téměř neznámý Motolský potok, a kde se natáčely proslulé scény filmu Bídníci, velebný alikvótní zpěv mystika v kostele na Levém Hradci, poklid Turského pole, křest knihy "1848" v nádherném renesančním paláci v Brně, kde funkci kmotra přijal Tom Wizard (tedy Honza Vrabec, vlastně úplně správně herec Jan Adámek!), tajemné sklepy pivovaru v Olovnici, kam nás zavedl kolega spisovatel Luboš Y. Koláček, setkání s živým templářem v plné zbroji a majestátní hrad Okoř v mrazivém prosincovém dni, kdy jsme tam rekonstruovali příběh o zjevení Červené paní s "mlynářkou" Simonou Paulišinovou a místní, velmi šikovnou devítiletou dívenkou... Fredericova kytara duní v podpalubí bývalé nákladní lodi u Výtoně, plavíme se v letním podvečeru po Vltavě... Nekonečná barevná mozaika, stačí se jen zamyslet, aby se mi začaly vybavovat další a další pestré střípky...

 Je čas, abych sedl a začal psát další slíbený román. Chtěl bych ještě jednou prozkoumat podivné období první poloviny 19. století a dokončit tak jakousi další velmi volnou trilogii. Tentokrát se chci na ony převratné události podívat očima Karla Jaromíra Erbena, jehož osud je zvláštní kombinací mystiky a ubíjející prózy všedního dne. A pak bych se chtěl věnovat dalšímu vysněnému plánu; zpracovat rukopisné paměti svého dědečka Štěpána Dvořáka, jenž za první republiky pracoval na táborské kriminálce. Bude to něco na způsob "Četnických humoresek", ale nahlížených z jiné strany. A snad dojde i na tu detektivku :-)

 Aby zatím čtenáři nestrádali, rozhodl jsem se vydat začátkem příštího roku v nové, tentokrát samostatné knižní podobě oblíbenou fantasy novelu ĎÁBLŮV KLÍČ. A samozřejmě budeme pokračovat v natáčení dalších televizních pořadů. Tak nám držte palce a zachovejte nám přízeň!

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode