Duch bušící do stromu

Tenhle příspěvek je poněkud netradiční. Má formu rozhovoru - je to diskuze, která proběhla na Facebooku a přinesla několik zajímavých námětů pro záhadologický výzkum. Posuďte sami:

Petr Drbohlav (15. června ve 22:45):  Úplněk nic moc, jedna sebevražda na kolejích a jedno strašidelné místo, ze kterého jsem utekl... Jsem to taky záhadolog, ach jo.Začátek formuláře

  Liana:  Odkud si utekl, Péťo? :o)))

Petr: Z takového místa pod památným stromem. Chtěl jsem fotit, a jak jsem zapnul foťák, tak najednou jsem uslyšel zvuk, jako když někdo tluče klackem do stromu. Chvilku jsem to vydržel a pak jsem zdrhnul…

Liana: To je škoda… Co je to za místo, a za strom?

Petr: Já ani nevím, byla už tma, asi lípa. Je to nad Turnovem, podívej se na mapu. On je tam dobrý výhled do kraje, a tak jsem zapnul foťák, udělal fotku – a vtom za mnou rány do stromu! Těsně před tím se mi zdálo, jako by k tomu stromu někdo šel. Hledal jsem okolo s baterkou - a nic. Dal jsem si cígo, znovu fotil - a znovu rány, a zase nikdo. Tak jsem zavelel k ústupu. Zítra tam zajdu se psem, pokud je to něco "para", tak zvíře to pozná. Jo, a ve foťáku žádnou fotku nemám. Ale to říkám jenom šeptem, některým lidem se podobné výroky o samovolně mizejících fotkách nelíbí… :-))

Liana: Klidně šeptej, já rozumím… :o) Tak dej vědět, jak dopadneš zítra. :o)

Petr: To dám…

(Rozhovor pokračuje následujícího dne:)

Magda: Tak jak to dopadlo?

Petr: Celkem trapně, odpoledne nic - a teď tam někdo neohroženě randí. Alespoň že jsem měl s sebou psa a nevypadal jsem jako šmírák. Takhle to místo vypadá.

Liana: Mankote, co je to na tý poslední fotce? Mrtvá srnka? :o(((((

Petr: Nějak se zapletla do pletiva a uhynula.

Liana: Chudinka… :o (nemohla ona být příčinou těch včerejších "zvuků“?

Petr: To ne, je to od stromu asi sto metrů. A dle neklamných znaků i staršího data.

Liana: Na fotce to není poznat. Každopádně zajímavé místo, i Tvůj zážitek. :o)

Otomar:  Místo nenápadné, celkem půvabné - ale je v něm něco podivného, znepokojujícího. Vzpomínám na lidové pověsti o duchovi, který tluče do stromů. V Brdech to prý dělával vládce hor Fabián a jednou málem uštval hajného, který si myslel, že mu nějací zloději kácejí dřevo a celou noc běhal marně po lese. Křivoklátský Duch Dyma naopak varoval tímto způsobem pasáky, kteří zahnali krávy do lesa na zakázanou pastvu, že se blíží hajný. Kdo ví, jestli to nebylo něco podobného?

 Petr: Je to hodně stará cesta a na starých cestách se nacházejí věci, které tam před mnoha lety ztratili pocestní. Většinou jsou to drobné mince. Kolega však jednou našel krásnou bronzovou hlavu s průvlakem pro řemen, patrně z koňského postroje. Různé okolnosti spoluvytváří určitého ducha místa, kdo ví. Ten zdejší projev asi nemá rád focení. Když o tom tak přemýšlím, začalo to v okamžiku, kdy jsem zmáčkl spoušť kamery. A protože byla velká tma kamera se snažila na něco zaostřit a trvalo jí to možná dvě sekundy, jenomže to už mne zaměstnávaly ty rány tak vlastně ani nevím, zda cvakla spoušť. Prohledal jsem okolí stromu, svítil i do větví, nic. Začnu znovu fotit a celá situace se opakuje. Potřetí jsem to už nezkoušel.

Otomar:  Ano, máte pravdu, staré cesty mají svá tajemství. Leccos se na nich během staletí a tisíciletí přihodilo a zanechalo tam své stopy. Nedávno jsem se zabýval Čertovou brázdou u Českého Brodu a Sázavy, což je zbytek pravěké, sedm tisíc let staré "obchodní dálnice". Tam se dějí neuvěřitelné věci…

Liana: Pane Dvořáku, už jsem něco četla, Vaše rozhovory byly i v rozhlase. Zajímavé povídání. :o) Ano, jsou místa s tajemstvím. Dalo by se o nich psát kvanta slov… :o))

Petr: - Otomar Dvořák: Český Brod znám, mám tam příbuzenstvo. Díky ta tip. Liana a ostatní: Poblíž Č. Brodu je ještě jedna tajemná lokalita, tuším nějaký les. Nevíte někdo? Alespoň se proběhnu trochu dál, až budu zase prchat…

Otomar: Je tam nedaleko vrch Klepec s obrovskými balvany, snad bývalé obětiště pasteveckých kmenů, a samozřejmě neblaze proslulé Lipanské bojiště, svatováclavské šance, Libušino jezírko a Lechův kámen na Kouřimi, mohyla v Chotouni, skrýš zázračného praporce sv. Vojtěcha ve Vrbčanech… Zkrátka magický kraj!

Liana: Směrem od Mukařova na Český Brod je taky tajemná Pánova Březina. Část lesa mezi Žernovkou a Doubkem…. :o)

Petr:  Tak to je Pánova Březina co jsem myslel, ale jak vidím je to opravdu magický kraj. Díky přátelé. A ještě pro doplnění: Zrovna jsem hovořil s jedním človíčkem, který cestou okolo "strašidelné hrušky" občas v noci chodí a kterýtvrdí, že tam mívá odjakživa špatný pocit. Začíná v místě kde cesta prochází starým sadem. Mívá prý husí kůži a vždy přidá do kroku. Tak mi alespoň trochu zvedl sebevědomí :-) Na noční průzkum se mnou prý ale vyrazí.

Liana: To je dobře že máš parťáka. Sama bych už taky nikam nešla, vždyť víš…:o) Dej zase vědět! :o))

Otomar: Co víte o Pánově Březině? Tu neznám. Jaká pověst se k ní váže?

Liana: Pánovu Březinu znám jen z vyprávění, ve zdejším kraji mám přátele. Ale už mockrát jsem se tam chtěla zastavit. Někdo vypráví o tajemné ženě bez tváře, někdo zase o poměrně vysoké postavě v dlouhém tmavém plášti s kapucí. Zatím jsem našla pár věcí, například na těchto stránkách.