Duchové zaniklé vesnice

Čtenářka Janča Kubátová mi poslala zajímavý dotaz, který zapadá do celé řady podobných záhad, spojovaných s „neviditelnými kočáry, divokou honbou, letem čarodějnic, Fabiánovým smíchem“ a dalšími strašidelnými jevy, které dokážou nic netušícího člověka pořádně vyděsit.

Dobrý den, měla bych na vás pár otázek. Bydlím v pohraničí (bývalé Sudety, v jediné ze tří vesnic, co zde zbyly, konkrétně jsou to Fojtovice u Teplic) a vloni v létě jsme byly s kamarádkou na vyjížďce s koňmi, bylo to na konci léta, byla mlha jak mlíko. Projížděly jsme kousek od bývalé vsi Habartice, cca 300 m, a najednou jsme v mlze slyšely hlasy, dva, jak si něco povídají, ale kromě nás tam nikdo nebyl. Připadalo nám, jako by mluvily kousek za námi. Ty hlasy byly celkem hlasité, ale nerozuměly jsme jim ani slovo. Lidé to být nemohli, protože těch bychom si všimly, a koně taky ne.  Poradíte, co by to mohlo být? Mohlo to nějak souviset s bývalou vesnicí? Byly jsme z toho docela vyděšené. Díky.

Odpověď je zdánlivě jednoduchá. Ale jen zdánlivě!

Horští duchové často promlouvají v mlze; takhle se lidem zjevoval i Krakonoš! Fyzikálně může jít o takzvaný "zrcadlový odraz zvuku", který funguje na podobném principu jako obrazová fata morgána. Za určitých atmosférických podmínek se zvuk přenáší na vzdálenost mnoha kilometrů; zvukové vlny se totiž odrážejí od rozhranní mezi vlhkým a suchým nebo studeným a teplým vzduchem. Uvedený jev spadá do oblasti takzvaných "zvukových přízraků". Ale samozřejmě, že je tu druhá rovina výkladu, duchovní, neboť je jisté, že energie někdejšího života zaniklé vesnice se nemůže ztratit beze stopy. Ta se však projevuje v rovině pocitové, v určité náladě smutku a tísně, která na vás na takových místech padne. Pak ovšem mnohem ostřeji vnímáme i další smyslové jevy; zvukům a obrazům přikládáme vlastní významy. Příběh vesnice a jejích duchů se skládá v našem podvědomí a stává se skutečností.