I mrazivý leden zahřeje

Nevinost sněhu se už pošpinila, v Praze nic dlouho nevydrží bílé. Jen pohled do dvora mezi činžáky je pořád idylicky zimní, pozoruji kočky, jak podlézají ploty a zanechávají ve sněhové peřině řetízky stop. Mají už své vyšlapané cestičky a těch se drží. Já skoro nevycházím z domu a horečně ťukám do klávesnice notebooku. Prožívám dramatické chvíle, kdy Prahu oblehli Míšňané a pražští měšťané ze strachu, aby jim nezničili sady, vinice a dvorce, tak jim dobrovolně vozili zásoby. To je neuvěřitelné. Člověk v historii najde všelijaké absurdity. Však také Jan Hus, tenkrát ještě téměř neznámý, pronesl v kostele Archanděla Michaela svůj první projev, jímž zaujal širší veřejnost. Začíná slavnými slovy: "Čechové jsou bídnější nežli psi a hadi!" Zdá se, že od těch dob se zase tak moc nezměnilo :-) A tak vyprávím slovy české královny Žofie Bavorské, která se už konečně dočkala korunovace (popis korunovace bude pro mnohé čtenáře jistě zajímavý, nastudoval jsem ho velmi podrobně). Líčím v dalších kapitolách, jak prožívala dramatický přelom století kolem roku 1400, kdy se mnozí domnívali, že se blíží konce světa. Jsem asi v polovině románu a rukopis mám odevzdat do 20. února. Začíná to být poněkud hektické.

 Tak píšu, někdy mi to jde a jindy se nemůžu hnout dopředu. Skloubit neuvěřitelnou spletitost historických faktů s nutností být zajímavý a nesuchopárný, to je občas pořádná dřina. Mám na stole stále otevřeno pět historických pojednání, včetně knihy o dobovém jídle a módě, listuji jimi sem a tam, a vždycky vztekle hledám tu stránku, kterou jsem si založil, a záložka mi vypadla...

 Dostal jsem nabídku na další zajímavé projekty, skupina KKK (Kroniky Karmínového Kamene) už polemizuje prostřednictvím emailů o detailech bájného artefaktu. První román z tohoto cyklu by měl vyjít na podzim, já zatím promýšlím své téma. Mezitím mi přišla i nabídka z nakladatelství Moba, také by ode mně chtěli historický román, možná z doby jagellonské. Ale to snad až příští rok.

 Dnes mě také potěšilo, že manželka Eva konečně objevila novou tvůrčí techniku - a po letech, kdy ji mnoho rodinných i zdravotních problémů odvádělo od výtvarné tvorby, konečně udělala pár krásných obrázků (můžete se na ně podívat ve fotogalerii, kam jsem první tři přidal na ukázku na konec přehledu jejího díla). Použila novou techniku, v níž se matrice, vyrobená systémem koláže, postupně po částech natírá tiskařskými barvami a s pomocí gumového válečku přenáší na papír. Chtěla by tímhle způsobem ilustrovat knížku svých básní, jejíž vydání (vlastním nákladem!) jsem jí slíbil jako speciální dárek. Mně se ty její nové obrázky moc líbí, jsou tajemné a snové.

 A tak i já pro dnešek končím kapitolu románu i tento zápis v blogu slovy krále Zikmunda: "Dobrou noc, má paní! Ať se ti zdá o lásce."