Jak husité zastavili čas...

Díky jisté esoterické motanici, která se na mne znenadání vrhla, jsem narazil na zmínku o knize vaší autorské trojice (má na mysli trilogii UTAJENÉ DĚJINY ČECH). Knížky jsem nečetl a nejspíš ani číst nebudu, aktivit mám i tak nad hlavu. Zaujala mě ale zmínka o datu 14.2.1420, jako husitském pokusu zastavit čas. Nevím, jakou konstrukci se z čekání na Ježíše podařilo vytvořit vám, ale je možné, že Husité skutečně měli nějak našlápnuto k manipulaci s časoprostorem ...

 

... Jak praví kronika milé východočeské vísky Podůlšany - a i následné soudní zápisy Pardubické, dne 22.2.1682 se na místím poli odehrálo cosi, co lid vyděsilo natolik, že vyslali posla i k samotnému králi. Byla zde pozorována vřava lidí a koní v nadživotní velikosti, vše v temném odstínu, obraz pulsoval - ztrácel se zas objevoval. Boží znamení, jistě konec světa!

 

Pro mne bylo zajímavé, že se mi zpráva o tom úkazu dostala ve verzi, kdy k pozorování došlo roku 2000. To může ukazovat buď jen na zkreslení původní historické informace novým datem - a nebo k "recidivě" onoho úkazu, což by bylo ještě zajímavější. Pro druhou možnost mluví i odlišný popis děje mého a historického zdroje.

 

Zapátral jsem a jedna možnost by tu byla:

 

Roku 1420 nechal král Zikmund v Opatovickém klášteře (dnes Opatovice nad Labem) umístit silnou posádku. Hradečtí Husité (Hradec Králové) se ji pokusili dvakráte vypudit. Prvně v prosinci 1420, podruhé v březnu 1421. Druhý pokus zřejmě proběhl tak, že zikmundovo vojsko již klášter opustilo, taktně mizíc před přicházejícím Žižkou, ale hradečtí je dostihli právě u Podůlšan. Neví se přesně, kde bitka proběhla, jen že hradečtí podlehli přesile. Z map je ale odhadnutelné, že právě u Podůlšan husité vylezli z oblasti lesů do otevřenější krajiny, a narazili na stopované žoldáky, takže se mohly obě skupiny navzájem zpozorovat a pustit do sebe. Místo tajemného úkazu tak mohlo být totožné s místem bitvy, a hypotéza k vysvětlení úkazu tak dostává pravděpodobné aktéry i termín zdrojového děje.

 

Jsem spíš "sólista", ale jednou ročně si dopřeju pobyt uprostřed davu podobně postižených lidí - záhadologů - na akci Sfinga (na statisticky "nejzáhadnějším" místě Čech - hradě Houska :o) Zde se podařilo pořídit fotografii, která se stala folklorem hradních záhad - fotku "ducha". Temná postava vychází ze dveří vedoucích z balkónu kaple. Selhaly všechny pokusy o její replikování, byť možná nebyla simulace zcela autentická. Každopádně

původní Trepifajksl je temný, zatímco všichni ostatní fotografovaní jsou barevní (a větší :o) Zároveň s tím byl na tomto místě, u zábradlí ochozu, detekován mentální otisk někoho, kdo zde byl nejspíš bodnut do zad a následně padl na nádvoří ...

 

A to mě přimělo ke smělé kostrukci, nazvané "Krize víry a krve".

 

Předpokládejme, že jak onen nafocený nešťastík (a dejme tomu, že je to tentýž, koho zde zapíchli) tak dav Husitů, byli silně věřící - a ještě asi něco navíc - říkejme tomu třeba  "v momentálním naplnění vírou, vytržení". A všichni v ten moment zemřeli náhle a násilně, možná právě napříč svému přesvědčení o boží ochraně. Předpokládejme, že mysl - "program" tvořící odvíjející se děj a čas, v tu chvíli, se takovýmto nečekaným a náhlým zásahem poškodí. Ve Vesmírném simulátoru tak dojde k anomálii pole, které nese veškeré informace o daném místě. A tyto konkrétní anomálie byly tak silného charakteru, že jejich přesah poškozuje i citlivější místa programu, časově vzdálená. Do této jiné konkrétní reality se ale zřejmě dostává jen jakási částečná, tvarová informace. Výsledná projekce je tak sice patrná - viditelná, ale na povrchu takto projektovaných tvarů lidí, koní a předmětů, nedochází k barevné filtraci slunečního spektra = povrch pouze mění intenzitu odrazu světla = postavy jsou černobílé. Stejně tak se dá předpokládat, že poloviční přítomnost složek hmoty má vliv i na "hmatatelnost" výjevu = nelze se takovýchto výjevů dotknout, jakkoliv by byla struktura jejich povrchu realistická ...

Tak já myslím, že jestli mělo jít u Husitů o nějaké hrátky s časem, tady se jim to minimálně pro jednou povedlo! Ale, jak vědí všichni kouzelníci, kouzlo potřebuje hodně soustředění, přesnosti a preciznosti. Jinak si Bůh a příroda vždycky vymyslí nějaké neočekávané provedení našich úpěnlivých přání ... a pak místo "pečených holoubat do huby" začnou lítat dotyční, hopkajíc při tom časem, jak posádka Eldridge :o)