Kdo nosil dětem dárky o slunovratu v pohanských dobách?

Paní Šabatová mi poslala dotaz, jestli i v předkřesťanských dobách nosily dětem nějaké nadpřirozené bytosti dárky. Moje odpověď by mohla zajímat i ostatní, a tak ji sem uvádím:
Myslím, že dárky se nedávaly v tom smyslu, jak to známe dnes. Lidé naopak obětovali "dary" bytostem přírody a duchům předků, pokládali potraviny a drobné předměty ke studánkám, skalám, na rozcestí atd. Obětiny se také věšely na větve posvátných stromů v hájích - to by mohl být jakýsi předobraz našich vánočních stromků. Lidé, hlavně děti a chudí, dostávali také dárky, ale formou koledy. To znamená, že ve speciálních maskách a se symbolickými atributy obcházeli vesnici dům od domu, pronášeli různá zaklínadla a přání prosperity v dalším roce, a za tento očistný úkon byli odměňováni. Darem bylo především jídlo, obřadní pečivo a ovoce, někdy také symbolické předměty, později i drobné mince. Posílání darů mezi rodinami s přáním šťastného slunovratu se stalo zvykem až mezi patricii ve starověkém Římě.
Určitou formou obdarovávání dětí i dospělých byly návštěvy severského skřítka Nicka v doprovodu rohatých démonů a zlomocné germánské Perychty, u Slovanů zvaných Lucka či Mařička, která byla napůl člověk a napůl pták a nesla sluneční oheň. Jejich původ sahá hluboko do minulosti. Tyto zlověstné masky se vynořovaly ze slunovratových nocí a přinášely symboliku divoké přírody - jejich dary byly spojené s děsem, byli to démoni plodnosti i smrti zároveň, rub i líc života.