Křest mé knihy ve Sv. Janu pod Skalou

V neděli 28. června jsme se s paní Holečkovou vypravili na slavnou svatojánskou pouť do Sv. Jana pod Skalou. Po deštivé noci tonulo údolí Loděnického potoka (Kačáku) v tajemné páře, fascinující Skála s křížem na vrcholu nás vítala u starobylé poustevny s největším travertinovou jeskyní ve střední Evropě, proměněnou v unikátní skalní kostel. Stánkaři chystali párky a pivo, jakýsi agilní mladík z Moravy rozkládal na pěti stolech náboženskou literaturu - a všechny je stačil sám obíhat a prodávat u nich, což byl unikát. Ale říkal, že i když se mu občas nějaký knížka ztratí, pořád se mu to vyplatí víc, než kdyby musel platit prodavače. Nám zdejší pan kostelník poradil, abychom svůj kulatý zahradní stolek se slunečníkem umístili k chodníčku při vchodu do kostela. Před desátou hodinou se lidé začali scházet ke slavnostní mši. Po jejím skončení rozdávala tři malá děvčátka u dveří z velikých košů pouťové koláčky. A pak se lidé nahrnuli k našemu stánku. Prodávalo se, podepisovalo. Sv. Jan tvoří zlatý hřeb mé knihy, věnuji mu tam celé tři kapitoly. Místní rodáci i návštěvníci si velice pochvalovali, jak se jim kniha líbí. Někteří si brali rovnou dva, tři kusy. Celkem se jich prodalo asi čtyřicet. Protože grafickou úpravu dělalo studio MachArt, měli jsme na prodej i nějaké knihy, které vydal Kameel Machart. Zejména historii obce Loděnice od zdejšího rodáka Karla Patáka. A také jeho novinku, vzpomínkovou knížku v trochu poláčkovském duchu "Pihoun od Slavoše".

 V půl dvanácté jsme se přesunuli k léčivému prameni; pan starosta připravil unikátní láhev z dob, kdy tady bývaly lázně a voda se prodávala. Také přichystal skleničky k přípitku. Nepřipíjelo se tedy tradičním šampaňským, ale na zdar knihy a její šťastnou cestu za čtenáři jsme si přiťukli vodou z krasového pramene. Starosta řekl pár pochvalných slov, já promluvil o svém vztahu k tomuto romantickému kaňonu, který mě vábil už od dětství, a o tom, s jakou chutí jsem knížku psal, paní Holečkové promluvila z hlediska nakladatelky a především fotografky, uchvácené přírodními krásami potoka Kačáku. A ke křtu jsme použili skutečnou broušenou odlívku z kostelního náčiní. Pokropenou knížku jsme věnovali zdejší obecní knihovně; na titulní list jsem ten akt zaznamenal. Několik lidí se nadchlo a chtělo také své knížky pokřtít. Utíkali si je koupit a pak s nimi běželi k nám, k prameni, abych jim je také polil a učinil o tom dovnitř zápis. Celý akt natáčel na video místní osadník, který pracuje pro nějaký křesťanský magazín.

Do Kublova mě vzala autem dcera Pavla. Jela s dětmi na druhou svatojánskou pouť v Kublově. A před tím, než jsme se rozloučili se Sv. Janem pod Skalou, potkal nás u pramene zvláštní zážitek. Podivně omámený motýl si oblíbil moji pětiletou vnučku, kroužil kolem ní, napřed jí usedl na botu, potom na tělo a nakonec na hlavu, na tvář, na čelo. Vypadal jako umělá ozdoba - a bylo překvapivé, když začal pohybovat křídly. Prostě "ochočený" motýl...

Malou fotoreportáž ze Sv. Jana pod Skalou si můžete prohlédnout na mém webovém albu, stačí kliknout zde.