Labyrint v baru Bar-randov

Včerejší podvečer jsem trávil v nostalgické atmosféře třicátých let minulého století, mezi krabicemi se starými filmy, za zvuků mírně ochraptělého swingového orchestru, znějícího z prastaré poškrábané desky... Seděli jsme v křeslech po babičce i na sklápějících sedačkách dávno zrušených biografů, popíjeli pivo a víno a žvýkali pizzu a kolem nohou se nám lísala paní domácí Lili Marlén a žadonila, abychom ji drbali za ušima (pardon, zapomněl jsem podotknout, že to byla fenka). Impozantní byl i vstup k toaletám, kde byly zašupovací dveře vyvažovány lahví alkoholu, zavěšenou na šňůrce místo závaží, i točité železné schůdky, klesající do tajemného podzemí, skrývajícího promítací sál. To příjemné místo se jmenuje Bar-randov - a je to nový bar v Praze na Žižkově.

 A proč jsme se vlastně do tohoto útulného zákoutí s manželkou  Evou a vnučkou Magdou vypravili?  Právě tady se totiž již počtvrté sešla "sekta Labyrint" ke svým tajemným obřadům. Kdo neví, co je to sekta Labyrint, nechť nahlédne na webové stránky spisovatele Pavla Renčína. Jedná se vlastně o jakýsi fanklub jeho přivrženců, který se vytvořil v době, kdy Pavel na svých stránkách začal na pokračování zveřejňovat román Labyrint, vyprávějící o skupině pražských obyvatel, unesených kýmsi neznámým do labyrintu kanálů a stok pod hlavním městem. Lidé, kteří se zpočátku znali jen z internetových diskuzí, se nakonec osobně sešli - a z tohoto setkávání už se stala pěkná tradice. Porozprávělo se tady o všem možném i nemožném, byla vyhodnocena literární a výtvarná soutěž o Wúdyho oko,  David Pravoslav Stefanovič přečetl úryvek ze své vítězné povídky. Zastavilo se mnoho významných spisovatelů, redaktorů a editorů, Jiří Walker Procházka přišel dokonce s válečnou sekerou! V promítacím sále jsem pak dychtivému obecenstvu promítl starý televizní film HOROR aneb ČTENÍ NA DOBROU NOC, parodii na horor, kterou jsme v roce 1992 natočili v televizním studiu Ostrava s hercem Jiřím Wimmerem (a jezevčíkem Katy). Já jsem si v téhle taškařici napsal roli přizračného čtoucího upíra, který vyleze z obrazovky do pokoje vystrašeného diváka a pronásleduje ho s četbou děsivého hororu. Nakonec se však ukáže, že ještě větším hororem jsou pohádky Boženy Němcové.

 A Pavel Renčín samozřejmě zájemcům na místě podpisoval svůj nový román Runový meč, druhý díl trilogie Městské války. Potěšilo mě, že mi ho věnoval jako "Ottovi Křivoklátskému, hrdinnému desátníku armády Vysokého Mýta". Inu, stal jsem se postavou z fantasy románu. Ještě se musím honem do knížky podívat, jestli jsem tu strašlivou bitvu na hoře Řípu vlastně přežil.

Sekta Labyrint: Povšimněte si, jak všem planou oči záblesky nezadržitelné magické síly!

Foto Magda Vondrušková

 Další fotografie s vtipnými komentáři Pavla Renčína si můžete prohlédnout ZDE!

A vtipnou reportáž Davida Pravoslava Stefanoviče ZDE