Leden ve znamení pentagramu

Kdosi mě upozornil, abych se podíval do kalendáře a přepočítal si soboty, neděle a pondělky. V lednu je jich vždy po pěti: 5 sobot, 5 nedělí  a 5 pondělků. Tyhle tři časové pentagramy jsou prý magickým znamením, které se objevuje jednou za 832 let !!! Úplně mě to nadchlo - ovšem jen do chvíle, dokud mě jeden kolega neupozornil, že stejnou podivuhodností se vyznačuje i letošní říjen. Nelze tedy věřit všemu, co koluje mezi lidmi, ačkoliv mám zprávu, že o tajemných pěticích dnů už zcela vážně diskutoval spolek obnovených iluminátů, nemluvě o tom, že to začalo kolovat jako řetězový dopis: "...odešli osmi dalším přátelům a potká tě štěstí". Magický leden 2011 prý otvírá rok, jenž přeje peněženkám. Tedy v tom smyslu, že je konečně úspěšně naplní. Bohužel, nemám po ruce patřičné tabulky, či alespoň staré kalendáře, abych si ověřil, jak často se takové pentagramové měsíce opakují. Kdo to ví?

 Je však nesporné, že letošní rok začíná hořkosladce a je plný dozvuků loňských šoků. Jednu moji známou, mimochodem úspěšnou spisovatelku ženských románů, dokonce posedl hladový duch, vysál z ní všechnu energii a psychicky ji rozvrátil (a zrovna u ní, která mi připadala dost racionální, bych tohle nečekal!). Zdravotní stav členů naší rodiny se ustálil na chvějících se ramenech vah - držíme a balancujeme křehkou rovnováhu, těší nás, že to vypadá nadějně, a modlíme se, aby se vahadlo znovu nepropadlo.

 Včera jsem se vracel z Berouna v nádherné vánici; víření obrovských vloček nad Vltavou mělo v sobě něco fascinujícího, bylo to jako tanec duchů nebo neslyšná hudba. Miluji chumelenice, i když se v nich dost obtížně chodí. Oslepují. Ale oslepují něžně...

A také mi leden přinesl plno zajímavých námětů a hezkých plánů. Poprvé jsem se podíval do historické kavárny Louvre v Praze na Národní třídě a musím říct, že je nádherná, má atmosféru počátku 19. století a chybí jen ten černoch v livreji, který prý tehdy usazoval hosty ke stolům a byl to velký český vlastenec. Měl jsem tam sraz s nakladatelem Kameelem Machartem z Berouna a domluvili jsme se na experimentálním vydání celého bloku mých starých knížek v podobě e-booků, tedy ke stažení do čteček. Je nesporné, že čtečky během několika let ovládnou knižní trh a je nutné reagovat včas. Ale i pro ostatní čtenáře je to dobrá zpráva, neboť řada mých knížek, které vyšly před deseti až patnácti lety (včetně těch starých westernů z Rodokapsu!), bude zájemcům opět za mírný poplatek dostupná. Nemusíte mít zrovna čtečku, lze je číst i v počítači. Jak jsem si všiml, už se legálně nabízí pohádka Kouzelný meč Abaddon a sbírka hororových novel Vzpoura mrtvých. Pokud už vlastníte čtečku, můžete si je stáhnout ZDE. Brzy k nim přibude skoro dvacítka dalších knížek.

Další schůzku jsem měl naopak na důvěrně známém místě, v kavárně Slávii, kde jsme se u našeho oblíbeného okna s výhledem na Národní divadlo sešli se Stanislavem Motlem a ukuli jsme další náměty do cyklu jeho rozhlasových pořadů Stopy, fakta, tajemství. Tentokrát se zaměříme na svérázného českého světce Prokopa, jehož trochu upozaděná postava mě už dávno vábí. Podkladem se stane moje knížka Krajinou Čertovy brázdy, která před pár lety vyšla v nakladatelaství Marie Holečkové. A půjde o věci velmi neobyčejné a záhadné.

 Ostatně, o sv. Prokopovi jsem se rozhodl promluvit i na Pragoffestu, což je velká akce příznivců fantasy, scifi, tajemna - a vůbec fantastična a her. Hlavní pořadatel Václav Pravda mi poslal mail, jestli se mnou může počítat, a co bych mohl zajímavého říct. A tak jsem si vzpomněl na Prokopa. Moje přednáška bude v sobotu 5. února v 16. hod. - a dal jsem jí, myslím, docela atraktivní název: Ďábel na řetězu, aneb největší český zaklínač démonů.

Další jednání jsem měl včera v Berouně s paní Holečkovou: dali jsme dohromady osnovu již delší dobu plánované knížky o málo známých tajemných místech berounska (něco na způsob oblíbených cyklů "kam turistické značky nevedou").

A konečně - konečně !!! - jsem začal, i když s obtížemi a tradičními "porodními bolestmi" pracovat na románu Smrt ve stříbrné zbroji o Ludvíkovi Jagellonském. A jak už tak funguje to morfické informační pole, hned se téhož tématu chopili jiní autoři. Podívám se do Červeňákovy povídky "Turkobijce" - samozřejmě, že je tam Ludvík! Dostanu k recenzi pro časopis Pevnost novou knihu Noční lovci od mé kamarádky Jenny Nowak (o upírech, jak jinak !) - a samozřejmě, že ani ona nemohla pominout smrt Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče! Takže všichni to teď píší, téma patrně visí ve vzduchu, možná kvůli tomu ohrožení muslimským světem - a tak se alespoň utěšuji, že já to napíšu docela jinak, než kolegové!

 Tak, to by bylo prozatím všechno - a odcházím psát další kapitolu o tom, jak desetiletý král Ludvík pluje s otcem a sestrou po rozvodněném Dunaji do Prešpurku a  svírá ho divná tíseň, neblahá předtucha věcí budoucích...