Líné myšlení za saharských veder...

Sedím jenom v trenýrkách u počítače, v zastíněném koutě garsonky u otevřeného okna - a přesto se ze mě pot leje proudem. Teploměr za oknem ukazuje 38°C! Prý k nám proudí žhavý vzduch ze Sahary. Kdo při tom má ještě přemýšlet? Kromě toho mi vypadl internet a zůstal jsem bez možnosti posílat texty, číst poštu a vyhledávat nezbytné údaje. Že by se také zahltil tím vedrem? Rozkládám po podlaze a postelích turistické mapy, hledám trasy, souvislosti, výškové kóty. Fotografie mi oživují zasuté vzpomínky, tesám cestu přes Brdy jako nějakou sochu, která mi uvízla v paměti. Nacházím překvapivé souvislosti, které ještě nikdo nezdůraznil. Třetí díl Brd, v nichž se vydávám na Březnicko, Třemšínsko, Spálenopoříčsko a Mirošovsko, se opravdu rodí "v potu tváře". Ale nedá se nic dělat, termín odevzdání ing. Martincovi do nakladatelství Regia, stanovený na posledního srpna, je neúprosný!

 Abych se trochu odreagoval, listoval jsem novou knížkou, kterou mi vnučka Magda přivezla ze Žebráku. Ano, je to ŽEBRÁK V DOBĚ NAŠICH DĚDEČKŮ. Právě vyšel! Kniha vypadá moc dobře, Kameel Machart jí oblékl do nostalgické patiny vzpomínek, na obálku použil kus autentického ornamentálního rámečku s pasparty jedné staré fotografie. Kniha už je v prodeji, ale oficiálně ji budeme křtít a podpisovat při žebrácké vavřinecké pouti, v neděli 11. srpna. Prý budeme mít stánek před školou, kde bude ve stejné době také startovat populární běžecký závod "Žebrácká pětadvacítka".

V mé hlavě už zrají další smělé plány; například na velký historický román z revolučního roku 1848, tak trochu navazující na "Lásky princezen kuronských" a také na "Bídníky" Viktora Huga. Už se na to docela těším, i když to bude velmi náročné. Teď jenom dokončit, co bylo započato...

 Žhavé letní dny jsou nejkrásnější brzy ráno; tuhle jsem si vyšel do nedalekého parku Grébovky, nejkrásnějšího z pražských parků, který mám hned za rohem. Vše bylo ještě rosně svěží, ostrý svit slunce kreslil ostré kontury všech tvarů, umělý vodopád radostně zurčel a pod lávkou okusovaly drobné rybky z kamenů nějaké řasy, zatímco mohutný kapr se zvolna sunul napříč jezírkem a čínští kapříci se zableskli pod vodními pomněnkami podobni zlomkům zlata. Světelné skvrny se chvěly na bocích skalek a korunách stromů a rozvlněná hladina vytvořila efekt, který se podobal stroboskopu. 

Letní ráno mi připadá jako panenská milenka, která po koupeli rozechvěle čeká, až ji poledne uchvátí do žhavé náruče...

Za oknem se trochu setmělo, možná přijde ohlášená bouřka. Kéž by... Piji ledový čaj a otírám z hlavy krůpěje potu. Měl bych se ještě přinutit napsat alespoň kapitolu o tom, proč ve městě Hrádku není žádný hrádek k nalezení...