Mýtus a skutečná historie

Historie se vždy používala jako účelový argument ke zdůvodnění momentálních postojů. Existuje patrně několik různých "historií". Základní jsou ale dvě větve: na jedné straně národní mýtus a na druhé straně hledání pravdy. Národní mýtus pracuje s realitou jako autor románů; vezme určitou postavu a navěsí na ni své ideje. Tímhle způsobem pracovali už autoři nejstarších kronik, takže nic nového pod sluncem. Každý národ na světě má svůj národní mýtus, to není nějaká česká specialita. A myslím, že národní mýtus není zavrženíhodný; dává další rozměr lidským životům, funguje stejně jako náboženství. Diskuse o tom, jestli Kristus existoval nebo ne, je zcela bezpředmětná. Každopádně byl úplně jiný a kdyby ho doopravdy dnešní věřící mohli poznat, byli by těžce zklamáni a označili by tu pravdu za lež. Málokdo si dokáže přiznat, že jeho idol nebyl učiněný anděl, že dělal chyby a leckdy i pěkné podrazy. Nedivím se tomu; stejně by se vás dotklo, kdybyste se dozvěděl, že vás dědeček, kterého jste obdivovali a byl pro vás v dětství vzorem, byl pěkně prohnaný lump. Hledání pravdy je bolestné a mnozí ji proto už předem raději odmítají. Milujeme pověsti, máme rádi praotce Čecha, věštící Libuši, Otce vlasti Karla IV., za pravdu umírajícího Husa, statečného vlastence a bijce Němců Žižku, Učitele národů Komenského a Tatíčka Osvoboditele Masaryka. Národní divadlo je velkolepou "zlatou kapličkou" na památku podvržených Rukopisů, jejichž motivy tvoří značnou část výzdoby. Ničit mýtus a demonstrativně strhávat pomníky těch, kteří si je podle nových objevů nezaslouží, nemá cenu. Nakonec se dá říct, že ani není tak důležité, co určitá osobnost skutečně udělala a řekla (i když někoho, kdo vůbec neudělal nic dobrého pro zemi a národ, by asi bylo těžké trvale udržet na piedestalu!). Každá idea si hledá v historii osobnost, na níž se dá naroubovat. Je to mnohdy neřešitelný rozpor. Přesto si myslím, že odborníci historici by neměli ustávat v úsilí, slepovat z různých poztrácených střípků skutečný obraz. Je to dobré nejen pro hlubší zájemce o poznání pravdy (která se nám ovšem stejně pořád vzdaluje 　 ) , ale podle mého mínění by bylo ideální, kdyby si i obyčejní lidé uvědomovali, co je krásná legenda a co je realita - a nemíchali tyhle dva prvky do sebe nebo je navzájem nezaměňovali. Jenže to je patrně nedostižný ideál!