Noční můra aneb V moci černého přízraku

Dostal jsem dopis od jednoho čtenáře, v němž se mi svěřuje se zážitky, při nichž člověk cítí mrazení v zádech. S jeho svolením část cituji:

Dobrý den pane Dvořáku,

 čtu od Vás postupně všechny knihy, právě teď mám rozečtené NEJVĚTŠÍ ČESKÉ ZÁHADY. Není to samozřejmě jediná kniha, ve které jsem četl o nočních můrách, ale v jedné Vaší kapitole se to tak shoduje s mými prožitky, že jsem si řekl, že až budu mít trochu času, tak bych Vám mohl napsat. Naposled se mě to stalo víc než před rokem, ale byly doby, kdy jsem měl takových nočních děsů několik za měsíc. Takže k věci. Popíšu dva případy, na které si pamatuju nejvíc.

Tyto noční děsy, jak je nazývám, vždy provázela paralýza, kdy jsem se nemohl ani hnout, ale přitom jsem věděl, že ležím na posteli ve svém pokoji a normálně jsem mohl přemýšlet. Věděl jsem, že mi něco stojí u postele, ale nemohl jsem otočit hlavou. Vždy to byl nějaký černý přízrak. Měl jsem vždy příšerný strach a snažil jsem se probrat, protože jsem se nemohl ani pohnout. Po chvilce adrenalinu a usilovného snažení se mě podařilo pohnout, většinou mě vyletěla ruka, se kterou jsem se bouchl o postel, a to mě přivedlo z polospánku do plného vědomí. Zřídka se mi stávalo, že jsem mohl zahlédnout ten přízrak i z postele, aniž bych fyzicky pohnul hlavou, ale jednou se mi podařilo opustit také tělo a v příšerném strachu jsem se blížil k tomu přízraku, chtěje zjistit, o co jde. On přede mnou ustoupil do kouta místnosti a říkal mi (aniž by mluvil), ať se okamžitě vrátím zpátky do postele, a vehementně mě to přikazoval. Pak jsem se hrůzou probral úplně a byl jsem hrozně šťastný, že jsem se vrátil zpátky do těla, říkaje si, že jestli něco takového lítá někde v astrálu po smrti, tak to bude něco šíleného - a dost se kvůli tomu bojím i smrti.

 Druhý případ byla u mě též taková klasika, a tou je škrcení. Příznaky paralýzy zůstávají úplně stejné, přízrak, kterému nevidím do tváře, jako by měl nějakou kápi. Vše naprosto živé, jako v normální realitě, zase vím, že jsem v posteli v pokoji, kde spím, akorát kromě niterného strachu tu hraje ještě roli šok z toho, že vás někdo škrtí a vy nemůžete rozeznat, jestli to je sen, nebo skutečnost. Při posledním škrcení, to je právě něco přes rok, jsem vylítnul zhruba ve dvě hodiny v noci z postele tak rychle, že jsem si ani ze sebe nestáhnul peřinu, takže jsem dopadl tvrdě na zem kolenem a loktem i s celou přikrývkou - a rána to byla na celý barák. Vůbec jsem se ani neohlédl a běžel jsem do obýváku, kde jsem byl asi ještě půl minuty v šoku a jen jsem zíral na své ruce, které byly obě bílé jako stěna včetně celého předloktí, a jen jsem těžce oddychoval. Za další dvě minuty, když jsem přišel plně k sobě, jsem šel opatrně do pokoje, připraven na všechno, jestli tam teda někdo je, nebo ne. Naštěstí nebyl.

Postel mám v rohu pokoje a od chvíle, co jsem se na ní otočil o 180 stupňů, se mi zatím nic takového nezdálo, což považuji za zajímavé. Ve Vaší knize jsem se dočetl o energetických vírech, tak kdo ví. Bydlím ve třetím patře v paneláku, který je podmáčený. Jsem člověk, který si raději nemyslí nic o ničem a stále o všem pochybuje, takže i nyní nevím, co si mám o tom myslet. Jedinému čemu věřím je, že mimo náš hmotný svět asi něco bude.

Od známého jsem slyšel historku, že nějakému člověku se prý stalo, že uviděl také černý přízrak, který dokonce lezl po zdi v jeho bytě, zahlédl ho jen koutkem oka, a když se na něho plně podíval, tak ten přízrak najednou otočil hlavu a koukal se přímo na něho. A když ten člověk vyletěl ke dveřím, chtěje utéct, tak narazil do nějaké neviditelné bariéry, až ho z toho zabolel celý hrudník. Přízraku prý říkal, ať ho teda zabije, ale že po smrti se ho už nebude bát a že si to s ním vyřídí, nebo tak něco, jednalo se spíš o výhružku ze strachu. A on mu odpověděl, že roztrhá jeho duši. Ten člověk byl v tu chvíli prý připravený na smrt, a to ve vás něco zanechá, když si v jedné chvíli jen tak sedíte na židli, a ve druhé chvíli už se loučíte se životem. Byl to prý nějaký ateista, který je teď neotřesitelně přesvědčen, že po smrti něco je. Nevím, jestli jste s tímto případem nějak obeznámen, to spíše jen tak na okraj.

A zde je moje odpověď:

Vážený pane, děkuji za váš příběh, je to typická noční můra, se kterou jsem se sám několikrát setkal. Znalci tvrdí, že tito duchovní (energetičtí) upíři jsou něco podobného jako viry a baktérie (nebo i počítačové viry!). Útočí na naši mysl ve chvílích, kdy je nějak oslabena její běžná obranná bariéra, kdy poklesne imunita organismu i duše. Smyslem všech náboženství, úkolem kněží, šamanů ale i psychologů je vyzbrojit naši duši potřebnými "antivirovými programy". Nemusíme se proto bát "jiného světa" či toho, co bude po smrti, pokud máme čisté svědomí a posílíme svou duchovní energii. Jako pomůcka mohou posloužit různé předměty (tvarové zářiče), talismany, modlitby, víra v mocnou ochranu boží a také vzpomínky na dobré lidi a krásné zážitky. Jak je na vašem případu vidět, někdy postačí přemístit lůžko na jiné místo. Určitě tady může jít o vliv oněch „energetických uzlů“, které se objevují na některých místech. Váš případ má hodně styčných bodů s oním televizně proslulým „přízrakem zpod Nuselského mostu“, nebo s noční můrou mé matky a s mým zážitkem ze včelína, o nichž píšu ve vámi zmiňované knížce.