Odměny a radosti babího léta

Dny prozářené sluncem, které už svítí hodně zešikma, a proto s úžasnou plastičností modeluje krajinu, mě na sklonku září příjemně překvapily. Prožívám je s pocitem úlevy. Udělal jsem poslední tečku za historickým románem SMRT VE STŘÍBRNÉ ZBROJI a odeslal jsem rukopis nakladateli. Bitvu u Moháče jsem si užil, spolu s mladým králem Ludvíkem Jagellonským jsem prožíval napětí před bojem, pocit úzkosti, triumfu, nečekaného zvratu situace a tragického pádu. Vše skončilo na bahnitém dně rozvodněného potoka… A přesto závěr příběhu nepostrádá optimismus. Jaký? To poznáte, až si knihu v polovině příštího roku přečtete! Každopádně bych ji doporučil pozornosti přátel Slováků a Maďarů, neboť podstatná část děje se odehrává v Budíně a v Prešpurku (dnešní Bratislavě).

 Konečně dorazila zásilka s autorskými výtisky románu LÁSKY PRINCEZEN KURONSKÝCH. Vázaná kniha s hnědě tónovaným přebalem vypadá moc pěkně, decentně a luxusně. Řekl bych, že je to jedna z mých nejhezčích obálek.

 Po letech jsem prožil celý týden v rodném městečku Žebráku; starali jsme se tam s manželkou Evou o psa, králíky a vnučku, zatímco dcera byla na dovolené. Slunečné dny jsem trávil sladkým nicneděláním, toulal jsem se ulicemi a po okolních kopcích, kochal jsem se malebnými pohledy na hrad Točník a zjišťoval, jak se všechno změnilo. Potkal jsem spoustu bývalých spolužáků; všichni jsme nějak zestárli, mluvíme spolu hlavně o vzpomínkách, znovu se mi vybavila sestra Maruška. Je to, jako by člověk navštěvoval starý dům, jehož stěny se začínají nezadržitelně rozpadat, zatímco vedle vzniká moderní velkostavba, která ho postupně pohlcuje... Dohodli jsme s místní knihovnicí a trafikantem, že bychom uspořádali někdy na podzim v Žebráku besedu a že bychom sezvali pamětníky, abychom dali dohromady knížku, mapující místa a svérázné zdejší postavičky, jejichž obraz nezadržitelně bledne a mizí v propasti času.

 Příjemným překvapením pro mne bylo oznámení, že jsem získal čestné uznání v mezinárodní soutěži E. E. Kische za literaturu faktu. Slavnostní předání se konalo v Letohradu (dříve Kyšperku), což je příjemné městečko v podhůří Orlických hor. Byli přítomni starostové měst, dokonce dva poslanci parlamentu, a také delegace slovenských spisovatelů. Pravda, ten spolek se spíše podobá klubu důchodců, ale velmi živých a činorodých důchodců. Hlavní cenu dostal Stanislav Motl za svoji reportážní knihu „Svědectví z cely smrti“. Potěšilo mě, že jsem mu mohl gratulovat jako jeden z prvních. Dozvěděl jsem se, že náš společný rozhlasový pořad o tajemném původu Boženy Němcové má velmi kladné posluchačské ohlasy.

Já jsem krásný diplom na ručním papíru a v kožených deskách dostal za knihu KAMENNÉ OTAZNÍKY ČESKÉ HISTORIE. Nevím, proč se porotě líbila právě tahle. Knihy posílají výběrové komisi přímo nakladatelé, v tomto případě nakladatelství XYZ, které tam pro své autory získalo většinu cen. Uznání mi předával nějaký profesor z novinářské fakulty. Když mi potřásal rukou, poznamenal: „Kisch by z vás měl radost.“ Netuším, jestli to byl jen zdvořilostní obrat, nebo jestli to myslel vážně. Pokud svým slovům věřil, tak to pro mne byla velká pocta! Také jsem dostal kytku, červenou orchidej, která kupodivu přežila všechny peripetie cesty (autobusem, motoráčkem a nakonec rychlíkem) a dostala se šťastně až do Prahy k Evě. Po slavnostním aktu následoval raut s mnoha dobrotami a lahodným pitím. V zámecké konírně (bývalé, kterou připomínaly jen reprodukce jezdeckých obrazů a zbraně rozvěšené na stěnách) večer příjemně uběhl; pohovořil jsem s různými autory a dozvěděl se řadu pozoruhodných historických odhalení.

 Diplom jsem doma zařadil do sbírky a vrhl se do další práce. Čekaly na mne popisky k obrázkům do chystané knížky o Brdech (první díl by měl vyjít do Vánoc), předmluva a doslov k fotografické knížce Marie Holečkové LÉČIVÁ MÍSTA VYSOČINY a také povídka do sborníku fantasy legend z české historie, kterou chystá jako editor kamarád Vláďa Mátl. Rovnou mi zadal téma: zkáza Velké Moravy! Vymyslel jsem osnovu příběhu o zaklínači Metodějovi, vodní pomstě rusalek a neblahém konci krále Svatopluka.

 Jenže krásné babí léto mi nedá v klidu pracovat; sluním se v Kublově, natírám dřevěné balkony barvou, zažívám švestkové orgie. Švestky padají ze stromů jako krupobití a vrší se v trávě jako modré závěje; nepamatuji, že by někdy bylo tolik švestek. Vyšel jsem si pod Velíz, kochal jsem se zlatem podzimu a odvážným letem dravců, v trávě pod lesem jsem našel tři kozáky a tak jsme si s Evou udělali chutnou bramboračku. Vlákna letících pavučin se stříbří v modrém vzduchu, navečer je obzor vroubený rudofialovou stuhou… Zvláštní nostalgické ticho. Čekání. Čekáni na cosi…