Opravdu sáhl po mladé ženě číhající vodník?

Moje stálá sběratelka záhadných příhod paní Helena mi poslala další velmi zajímavý příběh:

  Zcela nečekaně jsem vyslechla příhodu, o které bych za jiných okolností bez váhání prohlásila, že je vymyšlená. Kamarádka v naší skupině se najednou při cestě na akci zmínila, že ji stáhl pod led vodník. Když jsem opět začala dýchat, tak jsem ji požádala, ať mi to vysvětlí. Je to mladá žena něco přes třicet, duševně naprosto zdravá, pracuje jako oblastní manažerka v rádiu. Znám ji dobře, naprosto netrpí potřebou vymýšlet si. Sama tomu nepřikládala žádnou důležitost. Vyprávěla mi, že pochází z Karviné. Když jí bylo dvacet let, ocitla se v nějaké citové krizi. Bylo to v zimě, mrzlo a byl sníh. Nenapadlo ji nic chytřejšího, než se kolem půlnoci obléct a pěšky se vydat k nějaké přehradě, asi pět kilometrů vzdálené. Voda byla zamrzlá, ale ne úplně. U břehu byla volná hladina a slabý led. Stála těsně u vody, když najednou z té vody vyjela černá ruka, nebo prostě jakási končetina, chytila ji za nohu a strhla pod led. Cítila jak ji něco silou táhne do hloubky. Začala s tím bojovat, protože věděla, že se z pod ledu nedostane a utopí se. Nemohla prorazit led nad hlavou, byl silný, tak se snažila dostat ke břehu. Nakonec se jí to povedlo, vylezla a celou cestu šla v mokrém oblečení, které na ní mrzlo, domů pěšky. Na můj dotaz, co vlastně viděla a jak ta věc vypadala, odpověděla, že to bylo černé, jakoby průhledné, s náznakem prstů. A mělo to obrovskou sílu. Pro mě je to nesmírně šokující, pokud vím, přímé setkání s vodníkem v Čechách nebylo zaznamenáno možná dvě stě let. Nemám pochybnosti o její věrohodnosti, u jiného člověka bych řekla, že je to výmysl. Musela jsem Vám to napsat, myslím, že je to velmi ojedinělý případ.