Přepadení mimozemšťany aneb Za tajnostmi a záhadami do Chotěboře

Dostal jsem černé tričko s tváří typickémo mimozemšťana...

Tím začal můj krátký, ale intenzivní pobyt v Chotěboři, či přesněji řečeno v rekreačním areálu Geoindustria, ležícím v lese za městem, na pokraji romantického údolí říčky Doubravky. Konečně po několika letech, kdy jsem Milanu Knobovi sliboval účast, ale vždycky do toho něco přišlo, se moji přednášku na chotěbořském festivalu záhad a tajemství podařilo uskutečnit. Vlastně jsem celý festival ve čtvrtek 27. května zahajoval svou přednáškou na téma UTAJENÉ DĚJINY ČECH.

 To nebyla náhoda: tento fenomenální bestseller oslavil vloni na podzim desáté výročí od prvního vydání. Zavzpomínal jsem na úvod přednášky, jak nápad vykládat české dějiny jako magickou válku mezi lidmi a "beztělci" vlastně vznikl. Přiblížil jsem posluchačům celý vývoj projektu, všechny verze od prvního vydání na pokračování v časopise "Fantastická fakta" až po poslední jubilejní vázaný výtisk, tlustospis o téměř osmi stech stranách. Na moji přednášku navázala několikahodinová beseda. Účastníci oceňovali náš pohled na české dějiny ze zcela nečekaného úhlu; mnozí tuto knihu označovali za svou bibli, se kterou vyrůstali a která utvářela jejich zájem o odhalování tajemných stránek historie. Zejména mě dojal mladý muž, který mi přinesl k podpisu první vydání "Utajených dějin", odrbanou brožurku, která tehdy vyšla jako příloha časopisu Fantastická fakta.

 V Chotěboři se shromáždila pozoruhodná společnost badatelů, záhadologů, věštců, vykladačů, ezoteriků a léčitelů; diskuze s nimi mi přinesla řadu inspirativních podnětů. Rozprávěl jsem s chiromantikem bulharského původu Marinem Dobrevem a JUDr. Jiřím Kultem, jenž kdysi spolupracoval s "Fantastickými fakty", zkoumal jevy na pomezí paralelního času a prostoru. Vždy ho velmi fascinovala osoba francouzského mystika a astronoma Flamariona. Zajímavým účastníkem našeho setkání byl i bodrý vousáč ze Slovenska, jenž se mnou přijel stejným autobusem z Prahy, a objevil mě jako nového, zajímavého autora. Na památku se nechal se mnou vyfotografovat. Jeho zajímavou reportáž si můžete přečíst ZDE.

 Také přednáška byla celá natáčena na video a bude možno ji vidět prostřednictvím chotěbořského klubu. Neúnavný organizátor Milan Knob uváděl s nadhledem celý program. Vždyť se také kromě bádání po záhadách věnuje amatérskému divadlu a v poslední době i "excentrickým tancům starších pánů", což je svérázná šou. Večer nám vyprávěl, jak dělal kompars při natáčení Menzelova filmu "Obsluhoval jsem anglického krále".

 Hned o prvním večeru po skončení mé přednášky mě fascinovala témět metalisticky vyhlížející  kontaktérka v černém kostýmu se spoustou kovových náramků a přívěsků a v černých brýlých, která přijímala vzkazy z kosmu, zaznamenávala je bezmyšlenkovitě na papír a pak se na mě upřeně dívala hypnotickým pohledem a ptala se mě, jestli je dokážu pochopit. Jako by mě přísně zkoušela ze znalostí kosmické komunikace. Něco mi připadalo jako staroegyptské nebo aztécké písmo, něco byl nejasný matematický výpočet dle nějakého vzorce a k tomu technické schéma objektu, o jehož účelu jsem se nic nedozvěděl. Poslové mimozemšťanů se zkrátka tváří zasvěceně a ti ostatní jen hloupě zírají...

 Zatímco v klubovně si společnost esoteriků, posilovaná kávou s rumem a tokajským vínem, vyprávěla o půlnoci, v hodině duchů, anekdoty - mnohé značně peprné - najednou se dveře rozlétly dokořán, v nich jako anděl pomsty stála metalická kontaktérka a volala hlasem velikým: "Kdo tady má zkušenosti s únosy do UFO?"

Ticho.

"V lese došlo k přepadení mimozemšťany!"

Všichni se po sobě jen podívali.

 Opravdu jsem si připadal jako ve scifi filmu. Postupně jsem se dozvídal, že kolem jedné mladé ženy se prý najednou objevil světelný kruh a v něm bylo možno zahlédnout nejasné stíny tří velikých postav. Poté se dotyčná zhroutila. Její kolegyně k ní spěchala, aby jí pomohla, alei ona upadla na stejném místě a nemohla se zvednout. Nakonec je vysvobodil třetí člověk, výrobce kyvadel a virgulí, jenž hypnotický kruh narušil. Ani nevím, jak to dopadlo, ale rušno na chodbě bylo ještě dlouho poté. Podle mne jde o psychosomatické reakce na vyburcované emoce duševně labilních jedinců.  Jakmile se sejde na jednom místě tolik magiků, začnou se zkrátka dít podivné věci.

  Jako na dlani (jako ty čáry studované chiromantikem!) jsem tady měl před sebou pestrý vzorek nejrozmanitějších krajností. Druhý den po ránu vysvitlo trochu slunce a tak jsme se před jídelnou vyhřívali a samovolně tu vznikly další improvizované besedy. Vlastně jsem začal diskutovat s jedním účastníkem o kultech býka a linii archanděla Michaela - a najednou jsem zjistil, že nás obklopilo nejméně deset dalších dychtivě naslouchajících lidí.

 V pátek dopoledne jsem se věnoval naslouchání dalším přednášejícím. Vyslechl jsem například velice zajímavou přednášku o alchymii a kameni mudrců. Překvapilo mě, že derivát legendárního kámene mudrců, takzvaný "elixír mládí" je dnes normálně prodáván v tabletách jako potravinový doplněk (je vyráběn v USA pod názvem Ether magnum). Jde prý o sloučeninu některých vzácných kovů, která obnovuje metabolismus buněk a jejich životaschopnost.

 Trochu mne překvapilo přednáška režiséra Igora Chauna. Měl hovořit o svém zážitku z Amazonie, kde se zúčastnil rituálu, při němž se popíjí nápoj z jedné pralesní liány. Účinek této drogy je zvláštní: vyčistí tělo (I kašlem a zvracením, tedy dost nepříjemně) a duši a pak zanechá pocit vnímání souvislostí celého vesmíru. Na okraji zorného pole Igor Chaun spatřil jakési postavy a pocítil jejich naléhavou blízkost. Věřím, že zážitek to pro něj musel být opravdu silný a duševně s ním mohutně otřásl, ale jeho výklad se spíše podobal kázání proroka, jenž hlásá příchod dobrých a láskyplných světelných andělů. K těmto prozřením jsem vždy velmi skeptický.

 Každopádně jsem tu načerpal další materiál k rozepsané povídce, do níž jsem se konečně pustil (je pro sborník duchařských povídek nakladatelství Mladá fronta). Napadlo mě zpracovat záhady kolem branišovského lesa, ale trochu po svém. Taková česká "Záhada Blair Wistch". Prozatímně jsem to nazval "Les oběšenců". No, uvidíme, jak se mi to podaří dotáhnout.