Čtenář Martin se mě ptá na můj názor na záhadu Kolského vrtu, To je velmi pozoruhodné téma; ačkoliv není nijak nové, v poslední době bylo znovu rozvířeno a chytily se ho různé náboženské sekty, jako důkazu existence pekla.

 Pro nezasvěcené napřed shrnu, o co se vlastně jedná.

Poloostrov Kola je chladným a nevlídným koutem země, výspou ledové Sibiře, ležící za severním polárním kruhem; nejvýznamnějším městem je tu přístav Murmansk, který je pro Rusy cennou základnou nákladní lodní dopravy. Liduprázdná, mrazy spoutaná země, je také jedinečnou zásobárnou dosud nevyužitých zdrojů nerostných surovin. Za dob komunistického Sovětského svazu se právě v této oblasti začalo pracovat na nehlubším vrtu světa, který se svojí ambiciózností zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Vrt byl vítaným zdrojem informací pro geology. Získali jeho pomocí řadu poznatků o pohybu litosférických desek, což může napovědět při předpovídání pravděpodobných zemětřesení. Byli prý překvapeni, jak silná je v těchto hloubkách koncentrace některých plynů, zejména vodíku.

Původně se chtěli Rusové dostat až do hloubky 15 tisíc metrů. V roce 1983 dosáhli mety 12 tisíc metrů pod povrchem. To byl v Sovětském svazu důvod k velkolepým oslavám. Pak se však stalo cosi neblahého. Názory na podstatu události se rozcházejí. Skeptici tvrdí, že vrt byl uzavřen pro nedostatek finančních prostředků, neboť Sovětské hospodářství se ocitlo na pokraji krachu, což také vedlo k pozdějšímu rozpadu tohoto soustátí. Jíní však tvrdí, že pád komunistického impéria byl zaviněn právě tímto Kolským vrtem, jímž se bezděky podařilo vyprokovat samotné peklo! To je samozřejmě trochu naivní představa. Ale přesto tady zůstává cosi zneklidňujícího...

Napřed bez komentáře uvedu článek, jenž vyšel na stránkách Křesťanské společnosti:

 
V 80. letech 20. století v bývalém Sovětském svazu skupina vědců geologů pracovala na projektu nejhlubšího vrtu.Vedoucí projektu Azzakov řekl: "Jako komunista nevěřím v ráj a Bibli, jako vědec však nyní věřím v peklo. Netřeba dodávat, že jsme byli opravdu šokováni tímto objevem. Spustili jsme do díry mikrofon pro nahrávání zvuku pohybu litosférických desek. Ale místo pohybu desek jsme slyšeli bolestný lidský křik. Zprvu jsme se domnívali, že zvuk byl vyvolán naším vlastním vrtným zařízením. Ale potom, když jsme znovu seřídili vrtné zařízení, tak se naše nejhorší podezření potvrdilo. Křik, řev nebyl křikem a řevem jediného člověka - byl to křik, řev a sténání milionů lidí." V nitru Země v hloubce od 12 do 15 km, mikrofony vědců zaznamenali křik a sténání. Kolský superhluboký vrt nyní nazývají "cestou do pekla" - každý nově provrtaný kilometr přinesl státu neštěstí. Když vrtačky tunelovali 13 km, rozpadl se Sovětský svaz. Krátce předtím v strašné hloubce, které nedosáhl ještě nikdo na světě, uslyšeli duši mrazící zvuky, podobající se sténání a křiku stovek mučených. A pak - mohutný řev a explozi v pozadí. Vrtači vypráví, že pocítili hrůzu - doslova z šachty vrtu vyskočilo něco strašného, očím neviditelného, ale o to ještě děsivějšího.Jejich vyprávění zveřejnily finské a švédské noviny - tvrdily, že "Rusové vypustili démona z pekla." Vrtné práce byly zastaveny - vysvětlili to nedostatkem finančních prostředků. Pozastaveny navzdory skutečnosti, že mnoho mezinárodních fondů bylo ochotno investovat do unikátního projektu. Jedním z hlavních důvodů pro zakonzervování superhlubokého vrtu je strach. Při pohledu do nitra neznámé hrůzy je lepší přestat. Zde je část nahrávky z vrtu, kterou odvysílalo tehdy BBC.

Zajímavý úkaz v nejhlubším zemním vrtu na světě - záznam zvuků v tomto videu https://is.gd/aWmBg na pozici 4:28

Vědci pocítili strach – přesně takhle totiž popisují peklo staré církevní knihy. Mikrofony spuštěné do šachty zaznamenali hluk, na kterém je zřetelně slyšet lidské hlasy. Akademika Davida Hubermana (Gubermana), nejvyššího vedoucího senzačního projektu, na vědeckých kongresech trápí dotazy ohledně nadpřirozených zvuků z hlubin Země. On odpovídá jednoznačně: Jejich původ je dosud neznámý. V sovětských dobách, na kolském superhlubinném vrtu pracovalo 16 vědeckých laboratoří, na které osobně dohlížel ministr geologie Sovětského svazu. Projekt je nyní zmražen - od roku 1995 je vrt v režimu zakonzervování. Vrtání začalo před 26 lety (zpráva z r.1996) a složitostí je srovnatelné s letem do vesmíru. Žádná země na světě, kromě SSSR, nebyla schopna proniknout tak hluboko. Kolský superhlubinný vrt byl zahájen v roce 1970 na počest 100. výročí narození Lenina. Hloubky 12 km dosáhli v roce 1983. Ale následujících 262 m proráželi déle než 10 let. Vrt ze dna byl vyzvedáván speciálním jeřábem v průběhu 70 hodin! Zem v hlubinách je jako rozvětvený kořen rostliny: ztratíce narážečky a vrtáky, vědci začali vést vrt do strany. Bojovalo se do posledního metru. Byli připraveni jít do hloubky a dál. Ale ty výkřiky zněly jako varování: uvnitř je peklo! Naposledy je slyšeli v roce 1994, těsně před definitivním uzavřením vrtu.
Víte, proč Jacques Costeau, slavný potápeč a badatel mořského dna ukončil hloubkové potápění krátce předtím, než zemřel? Říká se, že ho ukončil, protože slyšel v jedné z podmořských jeskyní, kterou zkoumal, zvuky křičících lidí. Jindy jeden z jeho mužů, který byl v potápěčském zvonu v nejhlubším příkopě Bermudského trojúhelníku, měl také podobnou zkušenost. Signalizoval, aby ho okamžitě vyzvedli. Poté, co byl oživen z šoku, podělil se o své děsivé zkušenosti, že slyšel řev lidí v bolestech.

Tak to je zmíněný článek. Možná vás už napadla zajímavá asociace s "dírou do pekla", který se údajně nacházela u nás na hradě Houska a kterou museli zasypat, aby se ven nedostaly kvílející příšery. Podobných pekelných puklin, opředených strašidelnými pověstmi, je ovšem na světě mnoho. Časo se nad nimi stavěly svatyně podzemních božstev. Ostatně i v Delfách prý do tranzu uvedená věštkyně Pýthie tlumočila zvuky, deroucí se puklinou z nitra země.

Na tom, že země vydává zvuky, není tedy vůbec nic překvapivého. Většina těchto zvuků je ovšem mimo frekvenční rozsah našeho sluchu; což je dobře, protože jinak bychom se z toho rámusu zbláznili a nebyli schopni slyšet to, co je pro nás opravdu užitečné. Obrovské hmoty hornin, drhnoucí po sobě v místech spojů litosférických desek, vydávají pořádný rámus. K tomu lze přičíst další zvuky; například prudký pohyb plynů, které jsou "uvězněny" v horninách a při navrtání otvoru jím začnou proudit vzhůru a rozehrají ho jako píšťalu.

Zaznamenané zvuky nemusí být pouze rázu mechanického, tedy vibracemi zvukových vln, jež jsou přenášeny chvěním plynů, kapalin či pevné hmoty, ale také elektromagnetickým vlněním, běžně známými rádiovými vlnami, které je možno teprve zpětně "přečíst" převedením na chvění mechanické pomocí reproduktorů. I tuto složku zřejmě vysílá nitro planety Země. Vždyť co jiného je naše planeta, než obrovský elektrický kondenzátor!

Také je známo, že pohybem obrovských mas hornin se vyvolává piezoelektrický náboj a dochází ke světélkování. Zkušení horníci věděli, že když se v nitru sloje rozzáří lucernička permoníka, či-li malá putující světelná koule, zářící namodralým svitem, je nutné všeho nechat a prchat z dolu, protože masy hornin se právě daly do pohybu a hrozí zával. Permoník byl prostě jejich přítel a včas je varoval...

Myslím, že dělení přírody na živou a neživou je omyl: nerostný svět je až překvapivě živý, pohybuje se, roste, pučí, dělí se, vydává zvuky a svítí. Fraktálové obrazce a geometrická síť krystalů jsou základem všecho živého. Nedávno jsem slyšel záznam zvuků, vydávaných sluncem; a je překvapivé, že zní jako monumentální hudba, že je to velmi melodické. Je zřejmé, že "hudba sfér" není poetická nadsázka, ale skutečnost. Hvězdy a planety "zpívají", každý pohyb má svou rytmickou a melodickou složku. Proto nás hudba tak vnitřně oslovuje, je to něco prapůvodního, co předchází myšlení a logice.

 A je tu samozřejmě ještě jedno zajímavé srovnání: zatímco slunce "zpívá", nitro země "naříká". Nebyla z tohoto poznatku odvozena představa sféry andělské nahoře a sféry pekelné dole? Ale jak k tomuto poznání naši dávní předkové došli bez použití našich vědeckých přístrojů?

 Nesmíme ovšem zapomínat, že jde o naše subjektivní vnímání zvuků, které samy o sobě nemají nějakou morální hodnotu. Můžeme samozřejmě uvažovat o existenci informačních polí, která jsou na tyto fenomény vázána (a o nichž jsme s kolegy rozvinuli zajímavou spekulaci v trojdílné knize "Utajené dějiny Čech").

Jaký je tedy můj názor na zvuky z pekla, zachycené v Kolském vrtu? Nejde o nic mimořádného, ale naopak o naprosto typický zvukový projev zemských hlubin. Svou roli tady zřejmě hraje místo, kde byl vrt uskutečněn, protože je to blízko severního zemského a magnetického pólu. Citlivé mikrofony nám podaly zprávu o tom, jak země pracuje. A že se to velmi podobá lidskému nářku? Proč ne; některé kmitočty blízké zvukovému rozsahu lidského hlasu náš mozek automaticky identifikuje jako lidské. Je to podobné, jako když vidíme prvky utvářené párově kolem osy a okamžitě nám připomenou lidskou či zvířecí tvář. Z uschlých stromů, skal , zdí a vodních hladin se na nás dívají znepokojiví démoni. Náš mozek rád podléhá iluzím; bez této jeho vlastnosti by nám například byl odepřen požitek z filmu, protože místo pohybu bychom vídali jen řadu blikajících nehybných fotografií (ostatně takhle by prý film viděla svým složeným okem moucha). A jistě znáte všelijaké optické a zvukové hříčky.

Prostě lidská mysl se spojuje s přírodními jevy v jeden celek a vytváří mýtus. Proto ony nahrané zvuky z pekla považuji za fascinující a budící až mrazivou hrůzu, neboť lze za nimi cítit gigantické síly zhluboka dýchající planety Země. Rozhodně je však naivní a komická představa, že se geologové provrtali do nějaké sluje, kde čerti smaží hříšné duše v kotlích :-)))

 Další zajímavé údaje najdete v tomto článku ZDE. Zejména se tu nově objevuje zpráva o jakési plamenné bytosti s netopýřími křídly, která prý vyskočila z těžního otvoru. Ovšem, když si představím tryskající zemní plyn, rozdělený těžní věží do dvou proudů, který vzápětí začne hořet, tak je to něco na způsob plamenných křídel.

 HLASY DUCHŮ V ĆECHÁCH?

 Na doplnění bych uvedl zajímavou nahrávku, kterou pořídila skupina badatelů přímo v Čechách, v noci na hřbitově v Noutonicích, jenž je opředen strašidelnými pověstmi. Když se pozorně zaposloucháte, zdá se vám, že tam v jednom okamžiku zaslechnete jakési mumlání, které se podobá lidskému hlasu. Že by na hřbitově promlouvali duchové zemřelých? Cituji příspěvek z webových stránek společnosti ALEF:

Půlnoční ticho mrtvých

Tradiční setkání na noutonickém hřbitově, ozvláštněné nahráváním " hlasů ticha ". Záznam je pořízen běžným analogovým nahrávacím zařízením, mikrofon speciálně upravený. Eliminuje maximálně zvuky šířící se vzduchem, citlivost na vibrace země je však značná. Po dobu pořizování této nahrávky se nikdo v okolí snímačů nenacházel. Záznam není nijak upravovaný, pouze převeden do formátu mp3, což může některé zvuky potlačit.

Postupně doplňuji další již trochu filtrované záznamy. Noutonice1-2.mp3
Noutonice1-3.mp3

Další příspěvek k této problematice: skoro podobné zvuky se začaly ozývat i na zemském povrchu! Na různých místech zeměkoule lidé náhodně, při natáčení cestopisných záběrů, zachytili velmi podivné zvuky, které je vyvedly z míry a mnohdy i vyděsily. Posuďte sami: zde je o tom článek i s příslušnými nahrávkami!