Rabštejn - havraní kámen

S OTOMAREM DVOŘÁKEM PO TAJEMNÝCH MÍSTECH

ZAKLETÉ MĚSTO HAVRANŮ

Na počátku stojí mýtický příběh s germánskými kořeny. Vypráví o družině rozvášněných lovců, vedené knížetem. V pustých skalinách vysoko nad peřejnatou říčkou na ně začalo dorážet hejno zlověstně krákajících havranů a kazilo jim lov. Rozčilený kníže se chopil luku a dobře mířenou střelou srazil největšího z ptáků. Když sluhové úlovek přinesli, našli ke svému úžasu v ptačích útrobách oslnivě zářící krystal.

Kníže se rozhodl, že nechá jedinečný kámen vsadit do prstenu pro svoji snoubenku. Vzápětí se však před loveckou družinou objevil tajemný cizinec, jenž tvrdil, že je právoplatným majitelem vzácného kamene, který mu byl drzým havranem před mnoha lety ukraden, a žádá o jeho vydání, protože pouze v jeho rukou má čarovnou moc. Aby dotvrdil váhu svých slov, pozdvihl drahokam na dlani směrem ke slunci a pronesl několik zaklínadel – a rázem se nebe zatáhlo bouřkovým mrakem a s ohlušujícím rachotem se nad říčním údolím začaly křižovat blesky. Desítky ohnivých střel srážely havrany jednoho za druhým, až na skalách nezůstal jediný živý pták. Pak opět vysvitlo slunce a překvapení lovci uviděli, že rozeklaná skaliska odhalila svou pravou tvář, že to vlastně byly hradby a věže zakletého hradu, který byl takto vysvobozen z havraní moci. Čaroděj dostal zpátky převzácný krystal a z vděčnosti věnoval svůj hrad nad divokou říčkou zdejšímu vladaři. Na památku neobyčejné události začali lidé hradu říkat Havraní kámen (německy Rabestein) a říčce Střela.

Nejmenší město v Evropě

 Vydejme se tedy společně do skalního hnízda bájného havrana. Jmenuje se Rabštejn nad Střelou a je to skutečně evropský unikát. Kdysi tudy vedla důležitá dálková cesta z Prahy do Chebu a musela překonat hluboce zařízlé údolí a dravou říčku. Proto vznikl most, jeden z nejstarších v Čechách, a nad ním strážní hrad. Rod Pluhů přebudoval Rabštejn počátkem 14. století na pozoruhodnou pevnostní soustavu, zahrnující dva hrady a hradbami obehnané podhradí. Roku 1337 byla zdejší osada povýšena panovníkem na město, se všemi městskými výsadami a privilegii, včetně práva vybírat clo. Město bohatlo obchodem a také zdejší specialitou – těžbou plátkové břidlice, která byla velmi kvalitní, takže ji najdeme na střechách Pražského hradu či Karlštejna. Jeho někdejší velkolepost dokládají zříceniny dvou hradů, klášter, velký barokní kostel a rozlehlý zámek, pivovar, mlýn, poutní loreta a barokní most přes řeku. Hrázděné stavby domů, stojící na terasách příkrých srázů, a rozpadlé hradby z šedými baštami z plochých destiček zdejší břidlice mají v sobě jakousi drsnost dávných věků. Nejpozoruhodnější však je, že městský status Rabštejna nebyl nikdy oficiálně zrušen, stále je tedy městem, ačkoliv dnes tu žije pouhých 26 stálých obyvatel!

Mstitelův kříž

 Silnice klesá do údolí říčky ostrými serpentinami, my použijeme zkratku schodištěm od kostela, mineme „náměstí“, což je trávou porostlá terasa, na bývalém hostinci dosud prosvítá nápis švabachem, dosvědčující, že v Rabštejně kdysi žili Němci, četné barokní sochy pro změnu potvrzují, že býval cílem nábožných poutí. Nás však nejvíc zajímá nízký kamenný kříž, stojící v travnatém svahu nad silnicí poblíž mostu. Jeho původ je záhadný, navzdory tomu, že známe přesně datum jeho vzniku: mezi rameny má totiž vytesán letopočet 1584.

 Podle lidové pověsti je to takzvaný „smírčí kříž“, vytesaný na paměť smrti šlechtice Huberta, na kterého si tady, za mostem přes Střelu, počíhal střelec s nataženou kuší. Vražedný čin byl prý pomstou ženicha, jemuž zhýralý rytíř unesl nevěstu přímo ze svatebního obřadu. Dívka, než by byla násilníkovi po vůli, raději vyskočila z hradního okna – a když padala kolem skal do hlubiny říčního údolí, vlál za ní bílý závoj jako křídla holubice pronásledované černým havranem… Zoufalý mladík se po tři noci skrýval v křoví u mostu, až se konečně dočkal; na mostní dlažbě zaduněla kopyta rytířova koně a mstitel s pevně zaťatými zuby natáhl tětivu…

 Jde o zajímavou variantu zdejší legendy o střelci a havranovi. Podle starých německých bedekrů lze na hrubozrnném kameni kříže nalézt několik kouzelných důlků. Nemocní do nich vkládali prsty s důvěrou, že se brzy uzdraví.

Kůň na skále

Představuji si bezměsíčnou noc uprostřed hlubokých lesů, noc temnou jako bezedná studna, a představuji si hraběte Lažanského, jež se v zápalu lovecké vášně ztratil přátelům i služebníkům, zabloudil, a teď marně hledá zpáteční cestu na svůj zámek v Rabštejně. A v duchu také vidím lovcův úžas a rozčilení nad tím, že jeho jindy tak poslušný kůň se nejspíš zbláznil, neboť se najednou z ničeho nic prudce zastavil a přes veškeré pobízení odmítá pokračovat v cestě. A dovedu si představit úzkostlivé zatrnutí hraběte, když ranní slunce rozhrnulo černou oponu noci a v dýmajících parách ukázalo před ním propast, závratnou hlubinu, k jejímuž okraji chyběl jeho koni už jenom jeden jediný krok!

 Na místě, kde věrný kůň zázračným způsobem zachránil život svého pána, nechal hrabě Lažanský vztyčit velký dřevěný kříž. Plošině na okraji příjemného borového lesíku se od těch dob říká Hraběcí vyhlídka. Sedmdesátimetrový skalní sráz spadá pod námi do údolí říčky Střely, která se jako obrovská podkova ohýbá kolem protilehlé skalní šíje, na níž se rozkládá Rabštejn. Vypadá odtud jako zakleté městečko ze starých pohádek, jako bychom se na jeho domečky, rozpadlé hradby a věže dívali očima vysoko plachtícího havrana…