Ráno tříkrálové

Letos jsem svátek Tří králů oslavil obzvlášť důstojně a mimořádně. Vydal jsem se kvůli němu dokonce až do Brna! Zjišťuji, že do centra Moravy začínám jezdit čím dál častěji. Jako by to bylo včera, kdy jsme tady byli na Fénixconu...

 Brněnské ráno bylo jako ze snu, prostě pohádkové. Přes noc ulice zmizely pod sněhovými peřinami, bílé stromy a bílé věže kostelů tajemně vystupovaly z jiskřivé tmy. V ulicích centra dosud zářily girlandy vánoční výzdoby, na náměstí Svobody se sypaly mihotavé jiskry po vánočním stromě, mariánský sloup vypadal jako by vypadl z Ladova zimního obrázku. A velké vločky se hustě, tiše snášely k zemi, sníh chrupal pod nohama...

 Došel jsem pěšky od nádraží, kolem Jakubského kostela až do Jezuitské ulice a ohlásil se ve vrátnici brněnského televizního studia. Je zajímavé, že televizní a rozhlasové budovy se vždycky podobají labyrintu, chodby se nečekaně lomí a za každým rohem je vstup do nějaké překvapivé místnosti. Dorazil jsem včas, bylo 6,20, v maskérně mě lehce přepudrovali a v kuchyňce za studiem lahodně voněla káva. Musím uznat, že při televizní snídani jsou k mání nefalšované koblihy, koláče a rohlíčky; žádná rekvizita! U dveří mě přivítal Bolek Polívka. Zastupoval tu Valašské království... Zapomněl jsem totiž podotknout, že televizní rána na ČT mají od Nového roku novou koncepci, spadají pod redakci zábavy a jsou zaměřena tématicky. A dnes, vzhledem k tříkrálovému svátku bylo zvoleno téma "králové a královny". Takže tu byl i předseda české monarchistické strany - a také král popu Michael Jackson osobně! Podepsal mi fotografii a předvedl "měsíční krok". A kupodivu mluvil dokonale česky.

 Valašský král Polívka si dosud pamatoval, jak jsme kdysi proklábosili a propili celou noc v Praze ve Vinohradském divadle. Pochválil jsem Bolkovi jeho prošedivělou bradku a usoudil jsem, že je obdivuhodné, když se někdejší královnin šašek sám stane králem. Zklamal mě sdělením, že si bradku brzy oholí :-(

 Před osmou hodinou, vyzdoben závěsným mikrofonem u tváře, jsem usedl ve studiu do křesla a moderátorská dvojice spustila palbu otázek: jak jsem se dostal k psaní historických románů, jestli jsem osobně navštívil popisovaná místa, co bylo na psaní PASTI NA KRÁLOVNU nejtěžší. Sotva jsem se více rozpovídal o královně Žofii, museli jsme končit. Ale snad se mi v těch pěti minutách podařilo říct vše, co jsem říct chtěl. Navíc knížka, kterou před kamerou ukazovali, byla určena jako cena pro vítěze pravidelné divácké soutěže. Na mé vystoupení se můžete podívat na záznamu české televize ZDE (musíte si ho najít dole v obsahu, jmenuje se to "Téma: kniha Past na královnu").

 Měl jsem do odjezdu autobusu ještě trochu času, a tak jsem si dal sraz s kamarádem Pepíkem Morávkem v Domě pánů z Lipé (ta historická stavba je krásně zrekonstruovaná), popili jsme tam lahodnou kávu ve dvoraně s renesančními arkádami.

 Jak se blížilo poledne, sníh tál a na ulicích ho nahrazovaly takřka bezedné kaluže. Na dálnici ku Praze se naštěstí žádná kalamita nekonala. A tak mohu říct, že letos jsem svátek Tří králů prožil velmi příjemně.

PS: Možná nevíte, že kromě tradičních tří chlapců s papírovými korunami a koledou obcházel večer na Tři krále vesnice "příšerný kozel", doprovázený tlupou rozverných kozlíků, kteří honili pištící děvčata a volali: "Dejte nám holky nebo vdolky!" Patrně šlo o pozůstatek pohanských obřadů plodnosti.