Rok draka; netvor, co přináší obavy i naději

Číňané, Korejci, Vietnamci a mnozí další radostně vítali příchod Roku draka; pro ně je rokem vrcholného štěstí. Drak sice vládne nespoutanou silou, která může být i ničivá, ale v podstatě je pozitivní a přináší všem požehnání a prosperitu. Je nádherné vozit se na hřbetě draka! To jenom my Evropané považujeme draky za stvůry, které je nutno zabít dříve, než nás sežerou. Proto se bojíme konce světa. Nevím, jak to se svým kalendářem mysleli dávní Mayové, ale strefili se, nějaký cyklus letos naprosto zjevně končí.

 Společnost si začíná uvědomovat, že takhle už to dál nejde, a že musí nastat revoluční změna v myšlení, ve vztahu k životu a penězům. Musí být svržena diktatura bankéřů! Ale i v soukromí (alespoň tedy v mém, ale jak jsem slyšel, tak u většiny mých známých) byl loňský rok krizový; proto ten letošní začínáme s napjatým, číhavým očekáváním, opatrně vyhlížíme za roh, jestli tam nestojí někdo s kyjem nad hlavou, jako to bývalo v těch starých kreslených vtipech. I zima je nějaká opatrná, teprve koncem ledna začíná váhavě mrznout, až poté, co v lednu rozkvetly zmatené stromy. Z pracovního hlediska se však  Rok draka rozjíždí dobře; mám pár zajímavých nabídek z televize, rozhlasu i filmové produkce (samozřejmě, jde pouze o takové oťukávání, s tím, že realizace " by snad byla možná, za určitých okolností..." Denně píšu, horečně dokončuji obšírnou knihu z žánru literatury faktu, v níž chci čtenáře provést po málo známých místech Podbrdska (Tedy Berounska a Hořovicka). Sám jsem překvapen, když se nořím do různých dokumentů, kronik a vyprávění pamětníků, jaké podivuhodnosti se skrývají očím veřejnosti. Netušili byste, kolik hrádků, tvrzí a zámečků zaniklo, kolik vesnic zmizelo skoro beze stopy, kolik léčivých pramenů a lázní bylo kdysi jen na berounském okrese... K mým novým objevům patří třeba nádherný barokní kamenný most se šesti oblouky v Loděnici u Prahy (možná jste po něm už stokrát jeli, a nevíte to!), bohatá keltská dívka s mnoha šperky (princezna?), jejíž hrob byl v loni vykopán v Lochovicích, největší krasový podzemní labyrint objevený v posledních letech ve vrchu Javorka u Karlštejna, nebo živý trilobit - listonoh, prohánějící se v jedné tůňce na místě zaniklé vesnice ve vojenském prostoru Brdy.

 Ano, Střední Brdy, z nichž po téměř stu letech odcházejí vojáci, se otvírají před užaslými turisty jako nabídka věcí netušených - a vzbuzuje to strach, že se na ty krásně uchované lesy vrhnou davy lidských šelem, aby z nich vyždímaly, co se dá, a pokud možno si z nich udělaly zábavní park. Takže objevuji, přepisuji, zoufám si, protože materiálu je mnoho Už jsem se dohodl s nakladatelkou paní Holečkovou, že to budou dvě knížky, ta první, která by měla vyjít v červnu, zahrne oblast Berounska, ta druhá, chystaná před Vánoci, popíše Hořovicko.

 Dal jsem si závazek, že i druhý díl dokončím do konce ledna, abych ho měl připravený a mezitím si uvolnil ruce na další práci. Vždyť mě čeká dokončení trilogie o královně Žofii - a na to se obzvlášť těším! Už v duchu potěžkávám MEČ PRO KRÁLOVNU...

Dnes, v sobotu, jsem prožil dopoledne v Loděnici; z iniciativy místních zahrádkářů tam vznikl velmi aktivní klub přívrženců. V kulturním domě se sešlo přes třicet lidí. Paní Holečková mě překvapila: k mým narozeninám mi totiž po mailu poslala album fotek, které vybrala ze svých archivů, fotek, na kterých jsem já v různých prostředích; tu na balvanu, tam před starým stromem, jinde na lodi atd. No, a dnes, na úvod besedy nechala ten cyklus promítnout. Skoro bych řekl, že to vypadalo na "kult osobnosti" :-) Byla to však spíše záminka, abych něco řekl k těm zajímavým místům, na kterých byly snímky pořízeny. Pak pokračovala beseda, vyprávění se protáhlo na tři hodiny a následovalo prodávání a podpisování knížek. Kdo si vzal dvě knihy, dostal třetí zadarmo. Bonusová strategie :-)

 Inu, musíme se snažit. Trochu mě rozčilují dohady a naschvály mezi piráty a antipiráty na internetu; samozřejmě, že agentury a nakladatelství nechtějí přijít o kšefty, jenže jak jinak má získávat peníze autor? Když bude svou tvorbu dávat k dispozici zdarma, bude se muset pořádně živit něčím jiným a vlastně už mu na tu tvorbu nezbude čas. Psaní zůstane jako náročný koníček pro nadšence, píšící v noci a v neděli, nebo pro nudící se důchodce. Podle toho to bude vypadat. Naštěstí na literaturu kopírování pořád nedoléhá tak tvrdě, jako třeba na tvorbu filmů nebo nahrávanou hudbu. Jsem zvědav, jak to dopadne. Rád poskytnu občas něco zdarma, jako prémii věrným čtenářům, ale nějaký způsob zpoplatnění  by se měl najít - hlavně pro autory, zisky agentur, to je docela jiná kapitola!

 Tak, a to je pro dnešek vše, co jsem chtěl říct, odcházím sepisovat tajnosti hradu Valdeka...