Rušné babí léto - výlety a besedy

Říjen se mi v kalendáři pěkně vybarvil! Tedy spíše zaplnil kroužky, křížky, vykřičníky a blokovanými termíny. Zjišťuji, že v polovině měsíce mám skoro denně nějakou akci. Ale v podstatě jsem rád, setkání se čtenáři mi přináší inspiraci a nabíjí mě novou energií.

 Poslední zářijovou sobotu se uskutečnil další z plánovaných zájezdů. Zájem byl tak obrovský, že paní Holečková musela provádět úžasné šachistické přesuny a verbovat dobrovolníky, kteří byli ochotni vyjet vlastním automobilem. Dokonce ani na moji manželku nezbylo v autobuse místo, ale naštěstí se rozhodl jet autem švagr s mojí sestrou, takže Evu vzali a ještě přibrali jednu kamarádku. Pět aut sledovalo autobus v těsném závěsu. Některá na nás čekala na strategických křižovatkách. Došlo k navádění mobilem. Bylo to jako nějaké štábní vojenské cvičení :-) Ale všechno se zvládlo, i dotěrný ranní mráz a hustou mlhu nad Berounem jsme úspěšně překonali a vyjeli k první zastávce. Cestou jsem mluvil do mikrofonu a podával informace...

 Napřed nás uvítalo největší středočeské rašeliniště, přírodní reservace V Bahnách pod obcí Třtice. Rákosiny a houpavé polštáře mechu rašeliníku mezi mohutnými, volně roztroušenými borovicemi vyhlížely v mlhavém podzimních ránu velmi tajemně. Pak jsem dychtivé zájemce zavedl na náves ve Třticích, ke kostelu sv. Mikuláše, na jehož oltářní straně je zazděn kámen se záhadným nápisem. Nastalo jeho horlivé fotografování, proběhlo několik pokusů o vyluštění a bylo vysloveno několik odvážných hypotéz :-)

 V Kroučové nás již čekala paní starostka s místním kronikářem. S jeho zasvěceným výkladem jsme obdivovali čtyři sta let starou lípu hrdinného setníka Fejfara a zjistili jsme, proč kostel stojí obráceně, oltářem k západu, takže ho kvůli tomu ani nechtěli faráři vysvětit. Zlí jazykové tvrdí, že zednici příliš holdovali pivu a nevšimli si, že drží plán vzhůru nohama.

 O síle piva z císařského pivovaru Krušovice jsme se přesvědčili vzápětí, jen co jsme serpentinami zdolali podivný zlom džbánské tabule a na vlastní oči spatřili zdejší podivnou kamennou lidovou architekturu, ty domečky a stodoly s neomítnutých opukových kvádříků, které nemají v Čechách obdoby. V Krušovicích nás zkušený průvodce provedl mezi kovovým leskem varných tanků, pověděl leccos zajímavého o pivu (například, jak hrozně škodívalo chuti piva, když poblíž pivovaru zrály švestky!)

 Posilněni ochutnávkou světlého i černého piva (a chutným pivovarským gulášem) jsme pronikli po úzké polní silničce až k závoře, kterou nám otevřel lesní zřízenec. A po lesnické cestě jsem pokračovali dál (řidič autobusu měl trpělivost kaskadéra) až na křižovatku pod vrcholem Louštína. Vyhlídka z památné hory, kde jsou ještě rozeznatelné hluboké příkopy halštatského hradiště, byla impozantní a křivoklátské lesy se před námi táhly jako zelené moře až k obzoru. Ochotná paní nám ukázala své výrobky ze švartny, černého uhelného kamene. Švartnové náramky byly ve velké módě u starých Keltů.

 Zastavili jsme se na nově zřízeném vyhlídkovém místě u Lánské obory, kde můžete pozorovat stáda jelenů a daňků při krmení. Pak čekal na náš průzkum poutní kostel v Družci, který nám otevřela další ochotná paní starostka. Zdá se, že na památných místech jsou v čele obcí ženy. Že by tady byla nějaká mystická souvislost? :-) Také náves v Družci je zajímavá, u všech pamětihodností mají umístěny vysvětlující popisky. Záhadologové samozřejmě spěchali k legendárnímu Zkamenělci, menhiru velikosti lidské postavy, u kterého se téměř všichni povinně vyfotili.

Závěr dne jsme strávili v barokním Proškově mlýně v Poteplí, jímž nás provedl stylově oblečený, poslední vyučený mlynář pan Boček. Ukázal nám staré mlýnské stroje a vysvětlil jejich funkci. Prohnilá podlaha se pod námi podezřele houpala, adrenalin nám zvedla i černá kuchyně a tmavé mlýnské podzemí. Z vrby nad potokem našemu hemžení škodolibě přihlížel brčálově zelený vodník. Možná mu zavoněly buřty, které jsme si opékali na ohýnku za mlýnem. Opékání buřtů je symbolickým aktem, jímž už tradičně končívají všechny naše expedice.

 Podívejte se na fotografie z výletu na mém webovém albu Piccasa - klikněte ZDE

První říjnový týden jsem věnoval dokončování další přislíbené knihy, tentokrát pro nakladatelství Regia. V edici Tajemné stezky, s pěknými dobovými ilustracemi, by měl vyjít jakýsi souhrn mých toulek po Křivoklátsku. Některé věci jsem už popsal z nejrůznějších stran, ale vzhledem k tomu, že mé první knížky z malé edice "Tajemství" vydávané v Berouně (pamětníci jistě vzpomenou na tyhle čtyři kapesní knížečky: Tajemná tvář krajiny, Tajemné stopy minulosti, Tajemné stíny lesů, Tajemné příběhy z hradů... Zrovna nedávno mi přišel mail od jednoho čtenáře, kde se ptal, kde by se dali ještě tyhle výtisky sehnat. Bohužel, jsou už nedostupné, od roku 2000, kdy Vilém Kropp vydal první z nich v nakladatelství U radnice, už jsou vyprodány). A tak něco z celého toho kapesního cyklu, ovšem v pozměněné verzi a doplněné o další nové poznatky, se objeví v nové knize KŘIVOKLÁTSKÝM KRÁLOVSKÝM HVOZDEM, na níž by v příštím roce měla navázat kniha o Českém krasu a o Podbrdsku. Rukopis jsem už dokončil a odeslal. Neřekli byste, jak je těžké napsat něco nového o věcech, o kterých jsem už stokrát psal :-)

 Z Alpressu mi poslali ediční plán na 2. pololetí; můžete se tam podívat na obálku a anotaci mého románu PAST NA KRÁLOVNU. Nevím, nakolik se ta obálka bude líbit, je samozřejmě ve stylu jejich edice o královnách, kde jsou používány reprodukce různých "idylických" obrazů z doby romantismu 19. století. Mně by se samozřejmě na obálce více líbila polonahá lazebnice a ledňáček v točenici, některý z těch motivu "erotické" bible krále Václava IV. Ale komerční experti vědí, "co lid žádá", takže tam bude jakási mladistvá Bílá paní ve vysokém špičatém čepci, jak se předklání a cudně líbá jinocha. No, možná to také něco z toho románu vystihuje, třeba ty naivní představy dvanáctileté Žofie... No, uvidíme, podívejte se na tu obálku sami v jejich edičním plánu.

 Včera jsem celý den prožil v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí. Akce Coniáš zahrnovala cyklus přednášek autorů sci-fi a fantasy. Setkal jsem se s Walkrem Procházkou, Pavlem Renčínem, překladatelem Kantůrkem, Petrou Neomillnerovou, Mílou Lincem, Leonardem Medkem a řadou dalších zajímavých lidí. Pavel Renčín vystoupil jako pravý vyslanec krvácející paní Prahy (hrdinky jeho fantasy trilogie Městské války), přečetl nám desatero jak se chovat v situaci krajního ohrožení a uspořádal soutěž čtenářů o výživné konzervy. Petra Neomillnerová objasnila pohnutky svých krvelačných hrdinek, etnolog Janeček odhalil městské mýty. Nakonec mě vytáhli také na pódium, abych se zapojil do panelové diskuze. Probrali jsme náš vztah k Praze (a Praze pod Prahou), k hrozbám proroctví, válek a různých katastrof, ke psaní. Vše se neslo v rovině humoru, kolem dlouhého stolu se odehrával lehký slovní pinpong. Byl to příjemný den, ačkoliv jsem se ani nestačil pořádně najíst :-(

 A co teď? Teď mi nezbývá, než se vrhnout na druhý díl Žofie a mezitím obden vyrážet na čtenáři, kteří mě chtějí vidět živého. Možná, aby se ujistili, že nejsem vymyšlená postava...