Svátek královny Žofie a utopeného právníka

Dnes jsem při pohledu do kalendáře zjistil, že skončili ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác a svou vládu nastoupila Sofia, což je řecky Moudrá. Je jí zasvěcen nejproslulejší byzantský chrám v Konstantinopoli, proměněný později v mešitu a dnes sloužící jako muzeum. Svatá Moudrost byla chápána jako jiný výraz pro Ducha Božího, třetího z trojice trojjediné božské bytosti; je bezpohlavní, ale někteří mystici jí přiznávají ženskou kvalitu. Jde vlastně o prazákladní plodivou sílu Vesmíru. Ale vraťme se od metafyziky k reálu; letošní jaro prožívám v důvěrném obcování s Žofií, ačkoliv je pravdou, že manželka na ni nemusí žárlit, protože je to dáma přece jen trochu postarší - bude jí zhruba 600 let. Není však o to méně vášnivá, zapálená pro sex i filo-sofii, tedy osoba veskrze moderní, která byla však neprávem zastrčena do skrytého šuplíčku české historie. Možná se vlastencům nelíbilo, že byla původem bavorská Němka. Dnešní dopoledne jsem tedy strávil s Žofií, prožil jsem s ní dramatický boj o Kamenný most a Malou Stranu a potom jednu vášnivou postelovou scénu s Čeňkem z Vartenberka. To mě natolik vyčerpalo, že jsem vypnul počítač s rozepsaným románem a odebral jsem se do jedné vršovické hospůdky, a protože má Žofie zrovna dnes svátek, dal jsem si na její počest jednoho dobře chlazeného Kozla.

 Než jsem ho dopil, uvědomil jsem si, že zítra má svátek další hrdina z mých románů, svatý Jan Nepomucký (Pomucký), kterého Žofiin manžel král Václav IV. nechal zmučit k smrti a pak se chtěl těla nenápadně zbavit, což mu nevyšlo, protože tělo se vysmeklo zpod zatěžujích ho kamenů a vyplavalo. Inu, každý zločin dříve či později vyplave na hladinu... Svátek Jana Nepomuckého  byl v době barokní nejvelkolepější slavností roku; "Svatý z mostu" se stal ochráncem rodiček, zpovědního tajemství a především samozřejmě mostů, přívozů, vorařů a rybářů, kde nám nahradil středověkého ochránce sv. Mikuláše. Vodní slavnosti na ozářených člunech s ohňostrojem, konané v místech světcova utopení u Karlova mostu, byly po letech v Praze znovu obnoveny. Půjdu se tam večer podívat a dám si na počest nebohého církevního právníka, kterého by ani ve snu nenapadlo, že se stane svatým, druhého dobře chlazeného Kozla.