Svatý Martin, sametová revoluce a Bylinková princezna

V současném každodenním chvatu už prožíváme svátky docela jinak než kdysi. Máme sice jiné svátky, třeba 17. listopad, kdy si s jistou nostalgií vzpomeneme, jak jsme kdysi byli mladí a možná i naivní, hrozila nám nebezpečí a přesto to bylo krásné, protože jsme byli plni nadšení a víry. Musím se přiznat, že já o tehdejších událostech na Národní třídě neměl ani tušení. Den předtím, tedy večer 16. listopadu 1989, jsem byl na představení kolegy Josefa Morávka, jenž uváděl s agenturním souborem dramatizaci románu Čingize Ajtmatova "Popraviště". Byla to hořká kritika společnosti, příběh o sběračích drog na asijských stepích, politických vyhnancích a vlcích, kteří se zmocnili lovcova malého synka. Jednu z hlavních rolích hrál tehdy ještě celkem neznámý herec Dulava; autorkou dramatizace románu byla moje nynější manželka Eva Zajícová. Ten večer jsme strávili s režisérem Morávkem v mém ateliéru v Celetné ulici u Staroměstského náměstí nad lahví červeného vína a plánovali jsme velkolepé divadelní projekty. Dokonce jsme plánovali, že se druhý den sejdeme na studenstské demonstraci u Albertova. Ale já se 17. listopadu musel vrátit do Libčic nad Vltavou, kde jsem tehdy bydlel. Psal jsem loutkovou pohádkovou hru, kterou jsem chtěl poslat do nějaké soutěže a blížil se termín odevzdání. A tak jsem si vzal i v pondělí volno -  a o tom, co se děje v Praze, jsem neměl ani tušení! Jen jakési zvěsti o výtržnostech se mihly televizními zprávami. Teprve v pondělí večer se začal rozebírat případ údajně zabitého studenta a všechno bylo rázem jinak! Vrátil jsem se rychle do Prahy a zažil jsem šok. Mělo to atmosféru, jakou jsem pamatoval z roku 1968! Všechna nároží polepená plakáty, výzvami a informacemi, všude plno vzrušených lidí, všichni se měli rádi, neznámí dobrodinci rozdávali horký čaj. Neuvěřitelná byla síla toho davu, který zaplnil Václavské náměstí. Vzedmutí emocí. Ne každému je dáno něco takového zažít - a je krásné, že naše generace to zažila dokonce dvakrát...

 Jenže naši dávní předkové mívali jiné svátky. Svatý Martin patřil k významným předělům roku. Pekla se tradiční husa s knedlíky a zelím, a koláče a zejména rohlíky, symbol podkov Martinova bílého koně (a možná i rohů, které měly zdobit jeho přilbu, či mu dokonce vyrůstat na hlavě, což dělá ze světce bytost znepokojivou, skoro ďábelskou). Svatým Martinem kdysi oficiálně končil podzim a přicházela zima. Rytíř svým mečem roztíná plášť, aby se o něj před nadcházejícími mrazy rozdělil s nahým žebrákem. Je to velmi symbolický obraz. Ale na druhou stranu "martínci" bývali ve středověku tlupy výtržníků a agresivních "koledníků". Původně šlo o čeleď, které ke sv. Martinu končila služba a hledala si jiné pány, přičemž užívala dočasné svobody. To slavení a popíjení alkoholu však časem vedlo k neblahým koncům. Bandy "martínků" v 17. století dokonce přepadaly domy a tvrze v okolí Prahy a doslova je vyjedli a vyloupili. Zvyk se natolik zvrhl, že proti nim museli zakročit městští biřici a žoldnéři, tvrdě je zbít a pozavírat do šatlav. Z těch šarvátek byly dokonce ranění a mrtví. A tak je vidět, že láskyplné gesto, jímž se sv. Martin dělí s chudákem o poslední plášť, je poněkud znepokojivé, protože k rozdělení toho pláště používá meč!

 A tak něco veselejšího. Včera jsme zajeli do mého rodného městečka Žebráku, podívat se po letech (proboha, snad už třiceti!) do místního divadelního sálku, kde v rámci pravidelné přehlídky divadelních ochotníků, konané pod symbolickou patronací K. J. Erbena, vystoupil i dětský divadelní soubor místní základní školy s pohádkovou hrou Bylinková princezna. Pozvala nás vnučka Magda, která tam hrála francouzskou slečnu vychovatelku. A musím přiznat, že to byla opravdu vydařená taškařice o princezně, která se chce věnovat léčitelství a tlupě lesních čarodějnic. Přeplněný sál burácel smíchem a děti z osmých a devátých tříd uplatnily spoustu nápadů, včetně variací na televizní soutěž Superstar a Večerníčky. Celá hra byla v muzikálovém a kabaretním pojetí. Svět má zkrátka mnoho stránek - a to je na něm krásné!

ZÁVĚREČNÁ SCÉNA V ZAČAROVANÉM LESE -