Tajný pomník v Grébovce, aneb další akce Sekty Labyrint
V čase podzimních mlh křtil svůj fantasy román, dovršení trilogie MĚSTSKÉ VÁLKY, kolega Pavel Renčín. Protože kolem jeho projektu vznikl jakýsi zájmový klub, jenž si říká Sekta Labyrint, konají se i každoroční setkání. Jejich součástí bývá i exkurze na zajímavé místo, např. do pražské kanalizace či do podzemí staroměstské radnice. Letos jsem vymyslel pro své přátele zcela speciální akci, která se možná vyrovná činům velkého Járy da Cimrmana :-)
Nejlépe nám o ní poví autentický záznam dialogů, zveřejňovaných průběžně na Renčínových stránkách:
OTOMAR: Zejména pro ty z vás, kteří nejsou na Facebooku, kde právě probíhala diskuze o podobě programu letošního Labyrintconu,sem přidávám jeden programový námět. Samozřejmě, hlavní program se křtem třetího dílu Městských válek je od 17. hod. v Luxoru, ale před tím se bude konat tradiční "bojový výlet". Tentokrát, protože Městské války končí (zamáčkávám slzu v koutku oka), navrhuji vypravit se tam, kde války začaly, tedy na místo, kde byl nic netušící úředník Vašek Vran napaden temným démonem a v poslední chvíli zachráněn rytířem Ctiborem. Uctíme památku této události v Havlíčkových sadech čili Grébovce a odhalíme na osudném místě tajný pomník. Bude následovat odporná (pardon, odborná!) prohlídka nově rekonstruovaného romantického parku s jezírky, vodopády, vinicí a umělým skalním LABYRINTEM.
Pavel Renčín se musel připravovat na akci křtu v Luxoru, měl schůzku s kmotrem své knihy hercem Suchařípou, aby vybrali vhodnou ukázku k přečtení, a tak se omluvil...
Je škoda, že s námi, Pavle, nemůžeš na tak významné místo. Ale chápu, že sraz s Kmotrem je pro člena mafie životně důležitý :-))) Jen jestli se nevymlouváš, protože víš o Havlíčkových sadech své, a je ti moc dobře známo, co se tam v takovémto mlhavém podzimním čase zjevuje. Radši si pak necháš v klidu vyprávět, kolik členů Sekty ten odvážný výlet přežilo ...
Každopádně pořídíme cyklus fotografií, možná i videozáznam.
A teď anketa: jaký předmět byste na pomník Vaška Vrana považovali za nejvhodnější?
HANIK: Už na něčem pracuji, ale bude to jen maličké(zhruba 12 cm kruhový reliéf).A zatím pouze sádrový odlitek, který nevydrží. I když i to má možná své kouzlo.
OTOMAR: Sraz u brány Havlíčkových sadů (Grébovky). Přijdu tam od Vršovického nádraží. Ale pozor! Jakmile se naše akce rozkřikla v pražském podsvětí, tramvajácká mafie odklonila trasy tramvají 7 a 24, aby naše členy zmátla. Nenechte se zaskočit a klidně setrvejte na ostrůvku "nám. bratří Synků" až pro vás dorazí specilální autobus s magickým znamením X.
Díky těmto řádkům jsem si připadal, jako bych tam byl s vámi. Naštěstí je vše dobře zdokumentováno a prý se brzy objeví i video, o jehož sestřih bych se s vámi rád podělil. V každém případě také děkuji za zásah Yennovi a Erumoicovi, protože Hluchým se bezmála podařilo narušit průběh křtu. Rychlý zásah byl na místě, snad příště nepronikne vaší blokádou ani jeden.
Byla to opět skvělá akce a já vás všechny moc rád viděl. Tak zase někdy příště.
Co víc dodat? Že i literatura může být báječná zábava, ve které se dospělí vyřádí a tak trochu se vrátí do dětských let. Dnešní doba si takovéto činy přímo žádá, jinak bychom se asi museli zbláznit z existenčních depresí...
Na soubor fotografií z akce v parku Grébovce a z Labyrintconu (zatím neutříděných a nekomentovaných) se můžete podívat ZDE.
Vyhledávání
Vytvořeno službou Webnode
A TADY JE MŮJ POPIS CELÉ AKCE: Nakonec jsme ani nepodřízli černého kohouta a neskropili osudné místo jeho krví, jak by se slušelo a patřilo. Přesto byl, myslím, pietní akt v Havlíčkových sadech - Grébovce velkolepý. Navzdory výlukám provozu, stávkám a útokům gildy Hluchých se členové sekty postupně scházeli u brány parku. Dva členové přišli patřičeně vyzbrojeni, já svůj velitelský mečík schovával do poslední chvíle pod zimní bundou. Našli jsme v parku, jenž se plnil podzimní mlhou a strašidelným podvečerním šerem, osudné místo střetu Vrana, démona a rytíře. Překvapila nás pouze vzdálenost, jakou musel démonem odmrštěný rytíř proletět vzduchem až k viničnímu pavilónu, kde se na něj, jak pilní čtenáři vědí, zřítilo lešení.
V tajemném kruhu obklopeném jedovatými tisy jsem přečetl příslušný úryvek z románu a text pamětní listiny, která byla poté srolována, uzavřena do průhledného pouzdra a pohřbena do jamky, kterou jsme vyhloubili hroty svých mečů na skrytém místě pod kořeny jednoho tisu. Na hrob jsme položili magický kámen, kotouč s ochrannými znaky (který - nikoliv náhodou! - připomínal víko kanálu!).
Poté jsme prozkoumali "grottu", krásně zrekonstruovaný skalní labyrint (postavený však z cihel a cementu!). Hlídač vyhlížel ze své komůrky a byl trochu nesvůj, když viděl, že se mu tam hrne parta pochybných individuí vyzbrojených meči. Řada skalních místnůstek, včetně svatyně, nám připadala přímo ideální pro tajné schůzky sekty. Možná tady uděláme v létě nějakou "pracovní poradu".
Vodopád už byl vypnutý (je krásné, když se vodopád dá na zimu vypnout, aby nezamrzal!), takže jsem kolegům mohl jenom ukázat svoji "meditační lavičku", kde budu v létě sedávat a v uklidňujícím šumění padající vody shledávat inspiraci.
Poté členové sekty objevili "dětské hřiště pro seniory" a to je zcela uchvátilo. Posilovna v přírodě a navíc zdarma! S radostným jásotem se vrhli na všelijaká houpadla, vzpíradla, kyvadla a natahovadla. Teď už je jasné, kam si chodí Občané paní Prahy udržovat kondici a sílu. "Děti, konec dovádění!" volal jsem s pohledem upřeným na hodinky, "stmívá se, za chvíli se v parku rozvítí lampy a již cítím podivný pach tlení, ohlašující blízkost černého démona! Musíme se urychleně stáhnout do srdce města, do centra, kde nás očekává Velký Šéf s Kmotrem!"
Zdárně se nám podařilo dojít až na náměstí bratří Synků, obsadit tramvaj a dostat se na Václavák do paláce knih Luxoru. Zarazila nás tam fronta, vinoucí se až ven na ulici a pokračující po chodníku směrem k Muzeu. Že by tolik Renčínových čtenářů zatoužilo po Věku nenávisti? V přízemí nás zaskočily natažené provazy a drsně se tvářící ochranka. Vypadalo to povážlivě. Vyměnili jsme si chápavé pohledy. Jakýsi Klaus, prý prezident, podepisoval v přízemí svoji variantu příběhu o městských válkách. Nenechali jsme se tím zmást a pokračovali jsme do prvního patra. Tam se sešlo jenom o něco méně lidí. Herec Suchařípa sugestivně přečetl první kapitolu románu, Pavel pohovořil o své tvorbě. Křest Věku nenávisti byl pojat stylově, neboť jeho hlavním aktérem se stal vyslanec gildy Hluchých, jenž se sprostými výkřiky polil nejen knihy, ale i mikrofony, Pavla a jeho kmotra. Nastalo všeobecné vzrušení, členové sekty tasili meče, lid volal po ochrance a velký JWP (spisovatel Jiří Walker Procházka) se pokusil útočníka pacifikovat oblíbeným trikem agenta Kováře.
Po úspěšně provedeném křtu se tvrdé jádro sekty odebralo s Pavlem v čele do přívětivé hospody U Sádlů. V gotické atmosféře, mezi rozvěšenými erby, brněními, meči, palcáty, řemdichy a samostříly čas rychle ubíhal v družné zábavě. Předal jsem Pavlovi jménem sekty opisy pamětních listů, umístěných v Grébovce. Pavel nám pak prozradil tajemství jmen svých hrdinů a já jsem prozradil, že mi během příštího jara vyjde román, jímž hodlám konkurovat kolegovi Červeňákovi. Bude to mimo jiné o nějakém lumpovi Báthorym a bitvě u Moháče, o utopeném králi Ludvíkovi, a hlavně o tehdejší korupci,drzosti a zlodějně... Jaké štěstí, že už žijeme v osvícených dobách!
Zkrátka mám pocit, že letošní Labyrintcon se opět vydařil. Brzy bude k nahlédnutí komentovaný seriál fotek a možná i videozáznam.