Tak nám to všechno pěkně rozkvetlo, aneb Politik Kalousek s kouzelným mečem

Ještě před čarodějnicemi, 28. dubna jsem se vydal do Vodňan. Byl krásný jarní den, v autobusu promítali na videu Svěrákův film "Jízda", nevzal jsem si sluchátka a vnímal jen obraz, dva muži v autě uprostřed jihočeské krajiny - a za okny autobusu lehce zamžená, takřka totožná krajina! Jako bych plul tajemným snem. V Písku, kde jsem přestupoval, jsem se potkal s kolegou Koláčkem. Vodńany jsou kouzelné, mají tu dvě zachovalé bašty a kus hradního příkopu a vůbec takovou poklidnou maloměstskou atmosféru. Příjemné knihovnice nám přichystaly občerstvení. Předvedli jsme improvizovanou besedu v místním gymnaziu, kterou jsem začal, aniž bych to plánoval, moderovat. Sešel jsem se u katedry před dychtivými studenty s táborským autorem slavných televizních seriálů (např. Život na zámku, Náměstíčko, Náves atd.) Janem Míkou. Zjistili jsme, že máme mnoho společného. A nejen to, že jsme oba na pražské FAMU vystudovali scénáristiku. Kolega Míka dokonce viděl na vlastní oči plavat v kaluži listonoha a ve starém domě v Táboře se mu zjevil duch! Gymnazisty jsme poučili o metodě a svízelích tvorby scénářů. A samozřejmě došlo i na záhady. Ani se studentům nechtělo končit!

 Jihočeský klub Obce spisovatelů spolu s Městskou knihovnou pro nás přichystali výlet do Protivína na soukromou krokodýlí farmu. To byl opravdu zážitek! Slyšel jsem krododýla funět, jako by to byl nadechující se drak, viděl jsem, jak se při milování málem navzájem sežerou (ti se opravdu "žerou láskou"!), a sáhl jsem si na krokodýli vejce (je asi dvojnásobné než slepičí a má tvrdou skořápku). Pak jsme se ještě stavěli na slavném husitském bojišti u Sudoměře, jeden regionální spisovatel a historik nám tam poskytl podrobný výklad. Pahorek, obklopený ze všech stran rybníky, takže je vlastně poloostrovem, má nádhernou atmosféru, plnou zvláštní nostalgie a hlubokého klidu. Je to zvláštní jev, když si uvědomíme, že stojíme na bývalém krvavém bojišti. Pozoruhodná socha Jana Žižky, postavená z kamenných kvádříků jako zeď, je pořád unikátní - jak tím nápadem, tak umístěním v krajině. Akorát mu museli uzemnit bronzový klobouk, protože ho slavnému vojevůdci pořád srážely blesky. A v jeho palcátu s oblibou sídlily divoké včely. Tyhle dva prvky jako by v sobě měly něco symbolického.

 Večer nastalo veřejné čtení, moderované předsedkyní jihočeské pobočky Hankou Hosnedlovou. Konalo se v galerijní síni radnice; krásné prostředí, kde zrovna byla nádherná výstava portrétů slavných osobností. Přímo na mě se dívali Hrabal, Škvorecký a Lustig! Měli jsme každý číst nějakou ukázku ze své tvorby, já s tím nepočítal, a tak jsem improvizoval, přečetl jsem začátek Mrtvého luhu, protože jsem měl náhodou v tašce knížku Vzpoura mrtvých. No co, nějak to zapůsobilo, podal jsem to dramatickým přednesem :-) Zajímavé fotky z akce jsem našel na stránkách vodňanské knihovny. Podívejte se na ně na mém webovém albu ZDE.

 Po návratu do Prahy mě čekalo hodinové nahrávání v malém vinohradském studiu rádia "Limonádový Joe", probrali jsme záhady a moji tvorbu opravdu důkladně. Mělo by to zatím běžet na internetu, časem snad i v éteru.

Květen pokračoval hekticky, v paměti zůstává jen tříšť obrazů. Mohutná vatra v Kublově při pálení čarodějnic, všiml jsem si, jak se kusy plamenů odtrhují od ohně a odlétají do noci... První máj byl kouzelný, na zahradě v Kublově už všechno kvete, mufloni mají dvě malá kůzlátka, Magda si vyfotila naši pilnou kamarádku včelku Máju :-)

V Berouně napřed beseda s Kameelem Machartem a Marií Holečkovou, kde Kameel promítal a vystavoval své parádní kresby, v nichž se karikatura a groteska mísí s poezií, tajemstvím a smyslem pro klukovské dobrodružství. Nezapře, že půvadně vystudoval animovaný film. Vyprávěli jsme pár strašidelných a morbidních historek z Berouna a seznámili posluchače (sešlo se jich asi čtyřicet) se svými plány. Zejména se těším na nové zpracování Ďáblova klíče s Kameelovými ilustracemi, které by mělo přijít na vánoční trh. A také jsme už představili čerstvou staronovou novinku - tedy druhé vydání "kouzelného meče Abaddonu". Nová verze má menší formát, tím pádem je silnější - a také lépe vypadá a sedne do ruky. Chybí sice barva v ilustracích, ale zato jsou navíc naše dva autorské medailonky i s Kameelovými portréty (no, vystihl mě zajímavě :-( Také hra je přilepena šikovněji, takže se snadno vyjme (v prvním vydání byla moc důkladně přilepená a při oddělování se leckdy poškodila).

 A v sobotu 8. května měl nový Abaddon v Berouně na náměstí slavnostní křest. Bylo to v rámci tradičních hrnčířských trhů. Tentokrát byly trhy velkolepé, tisíce lidí zaplnily náměstí, stánky keramiků, nabízejících opravdu bezpočet úžasných a nápaditých výrobků, zabraly každičké místo, táhly se až k oběma branám,  Pivovarskou ulicí a zabraly i nádvoří muzea. Mezi statisíci hrnků, džbánků, misek, reliéfů, medailonů, váz a kdoví čeho ještě nechyběly různé dobrůtky (dal jsem si čertíka v bramborové placce, ňam!), víno, medovina, pivo "Berounský medvěd" atd. Obrovský jarmark!

 No, a my měli u dveří muzea malý stánek, kde vnučka Magda s Kameelovým nevlastním synem Matysem prodávali knížky z produkce nakladatelství a agentury MachArt. V 11. hodin ve "staré lékárně" v přízemí muzea konal křest. Sešla se tu poněkud bizarní trojice: já, herec Tomáš Hanák a politik Kalousek! Ne, že bych mu nějak fandil, to šlo přes ty agenturní vazby, on měl zrovna v Berouně nějaké předvolební akce, a tak mi ho "přidělili". Je to docela milý a vtipný člověk. O politice jsme se nebavili! Přesto jeho přítomnost pár lidí odradila, ti odešli, reptaje, že "politika se už tahá i do dětských knížek"! Dotyčným lidem se omlouvám, já za to opravdu nemohl! A jak říkám, politika tady fungovala svérázně, neboť jsme panu Kalouskovi dali přečíst kapitolu o přijetí dětských hrdinů v sídle krále permoníků. Politik podotkl, že tohle odněkud zná. Rozčileného krále a chladnokrevného trpasličího zvěda a také hrůzu z draka, který jim vlezl do sluje a plivá tam zcela nekultivovaně oheň, podal pan Kalousek velice dramaticky. Doslova to prožíval. Usoudili jsme, že by se, pokud ve volbách neuspěje, mohl dobře uchytit jako předčítač rozhlasových pohádek. Ostatně, jak sám podotkl, byla tohle jediná situace, kdy mohl veřejně přiznat, že vykládá pohádky. A když nakonec četl, že krásná permonice vložila Jendovi na jazyk kouzelnou jahůdku a on zamhouřil oči slastí, zapochyboval pan Kalousek, jestli je to opravdu knížka pro děti. Úplně ho to dostalo a už nemohl dál...

 Také Tomáš Hanák, vlastně krajan z blízkého Nižbora, s nímž se už znám delší čas, exceloval. Pohádku podal živě a rozmarně, občas doplnil vlastní poznámkou - a všiml jsem si, že malá holčička v první řadě na něj hleděla úplně fascinovaně. Inu, i když už zešedivěl, pořád je Hanák "lvem ženských srdcí"! Do knížky mi napsal "kmotrovské" věnování: "Panu autorovi s úctou... ale i se ZÁVISTÍ, SAKRA!"

 Děti během naší četby a vyprávění kreslily obrázky na témata z knížky. A musím uznat, že ty malbičky byly moc krásné. Všichni malí malíři za své výkony, z nichž jsem udělal imrprovizovanou výstavku, dostali krabičku pastelek. Knihu jsme pokřtili ovocným šampaňským, každý z nás otvíral svoji láhev, děti si zacpávali uši v očekávání, jak to bouchne. Nejlépe vystřelil pan Kalousek, jeho špunt letěl až do stropu. To se dalo čekat, že? :-) Děti hned nastavily rozdané kelímky (a rodiče také!) a všichni si s námi připili. Podepsali jsme s Kameelem pár knížek. Jedna paní po nás chtěla nakreslit slona. Prý její dcera sbírá slony, nakreslené slavnými osobnostmi. Tak jsem nakreslil svého klasického slona :-(

 U stánku se prodávalo vesele, Abaddon vedl nad výpravnými Templáři (ale abych pravdu přiznal, nakonec se nejvíc prodalo levných omalovánek!). Také počasí nám přálo, ačkoliv hrozilo zimou a deštěm. A tak jsme den osvobození prožili velice příjemně. Zato včera jsem pracoval na zahradě a bolí mě pořádně záda.

 Tak to je zatím všechno, musím chvátat na poštu, leží tam poslední korekura "Kacířské královny", a už na ní v Alpressu čekají! A mě pro změnu čeká od čtvrtka velký maraton na Knižním veletrhu!