Urputný boj s kacířskou královnou

Tak jsem se po čase, kdy jsem měl jiné povinnosti, opět vrhl na studium kronik a dějepisné literatury, pokryl jsem rozevřenými knihami s desítkami nejrozmanitějších záložek stůl i podlahu, jenže ouha... Zasekl jsem se v okamžiku, kdy potřebuji elegantně dostat královnu Žofii z hradu Žebráku do Prahy, a to dřív než krále Václava, protože toho pak zajmou vzbouření šlechtici v Králově Dvoře - a u toho Žofie zaručeně nebyla. Přesuny postav z místa na místo jsou záludný oříšek v každém románu, ale v historickém zvlášť. Kromě toho se o mě začalo pokoušet nějaké nachlazení (prasečí chřipka snad ne, i když jsem trochu chrochtal :-)), a tak jsem nad počítačem smrkal a pokašlával tři dny a doplnil svoji změť papírů ještě o papírové kapesníky.

Nakonec mě zmohla slabost, chvíli jsem si lehl a zdálo se mi, jak stojím na mostě a dole v řece (měl jsem dojem, že je to Berounka) se někdo snaží umístit na hladinu komické plavidlo (komické, nikoliv kosmické!). Vyplašil přitom dva tuleně, kteří s mohutným šplouchnutím skočili do řeky, za nimi se objevily tři obrovské želvy sloní a plavaly také pryč, zmizely mi pod mostem. A pak jsem si najednou všiml, že na dně hluboké tůně sedí malý ustrašený králíček, skrčený do klubíčka, uši přitisklé k zádům. Seděl tam a já ho krásně viděl skrze křišťálově čistou vodu a bylo mi to divné, a měl jsem strach, že se utopí. Probudil jsem se, znovu usnul, a zase se mi něco zdálo, tentokrát o ručníku, který mi utekl z pokoje, a jak se blížil ke dveřím, bral na sebe podobu zahalené postavy. Psychoanalatik by mi tyhle sny určitě symbolicky vysvětlil, každopádně jsou velice inspirativní.

Dnes jsem konečně přišel na to, jak pokračovat v příběhu "Kacířské královny" - a je to řešení přímo "geniální":-) Navíc se mi do dávných událostí ve středověké Praze projektovaly zážitky docela nedávné. Jen si to představte: zdivočelý dav skandující bojovná hesla táhne k Pražskému hradu a cestu mu přehradí sevřený oddíl těžkooděnců se štíty a na obrněných koních... Není vám to nějak povědomé? Inu, jak se říká, nic nového pod sluncem!

Můj dvorní novinář a recenzent Karel Souček ze Sedlčan mi mailem poslal otázky pro rozhovor o nové knize PAST NA KRÁLOVNU. Až ten rozhovor vyjde v Berounském deníku, dám sem na něj odkaz. Kromě toho by  Podbrdské noviny měly otisknout ukázku z "Pasti na královnu" . Vybral jsem úryvek z kapitoly Betlémská hvězda, popisující Žofiinu vánoční jízdu na saních k Hořovicím, noční krajinou, kde sviští vánice a vyje vlčí smečka...