Víno v kavárně Demokracie a barokní teroristé v rozhlase

Tento týden mě potkaly dva zajímavé zážitky. Ve středu, v mrazivě studeném podvečeru jsem se vypravil na pražské Malostranské náměstí, rovnou do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Ne, nedal jsem se na politku, byl jsem pouze pozván do poslanecké kavárny, která má příznačný, možno říci, že dokonce lákavý název - Demokracie. Ovšem jít do poslanecké kavárny Demokracie není tak snadné; napřed mě recepční musela najít v seznamu hostů, pak jsem musel vyndat na pult vše, co mám v kapsách kovového, a projít bezpečnostním rámem. Ten samozřejmě i přesto začal pískat a blikat; asi jsem se měl zbavit také opasku, knoflíků a svých železných nervů. Nedovedu si představit, co rám dělá, když do něj vstoupí někteří poslanci, proslulí plechovou hubou. Bedlivý strážce demokracie nade mnou nakonec mávnul rukou, protože během okamžiku narostla před recepcí fronta delší než u nás ve Vršovicích na poště. Na takový nával tam patrně nejsou zvyklí. Celý ten tísnící se dav, v němž bylo možno zahlédnout známé tváře, třeba dokumentaristku Olgu Sommerovou, stále činnorodou legendární paní Červenou nebo historika a mého dávného kamaráda Vráťu Doubka, měl jediný cíl: zúčastnit se křtu knihy "Žil jsem zbytečně", v níž podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel Jiří Hejda (1895 - 1985), mimo jiné odsouzený na doživotí v procesu s Miladou Horákovou, zachytil průběh svého barvitého života. Potřásl jsem si rukou s ministrem kultury Jiřím Besserem, jenž býval berounským starostou, a s poslancem Jaromírem Štětinou, jenž v Čechách odhalil a zdokumentoval doupata čertů. Kuřecí řízky byly výborné.

 A dnes, tedy v pátek, jsem pokračoval v této zvláštní, takřka politické linii, protože jsem se kvůli teroristickému útoku na Prahu vydal do budovy rozhlasu. Ne, tedy, že bych po zkušenostech z bezpečnostním rámem v senátu plánoval nějaký útok na český rozhlas; jenom jsem se sešel ve studiu s novinářem Stanislavem Motlem, abychom natočili další pořad do jeho pravidelného nedělního seriálu. Tentokrát ho zaujal můj román "Hořící lilie", v němž jsem zpracoval osudy členů teroristického komanda, kteří byli v létě roku 1689 vysláni francouzským králem Ludvíkem XVII., aby zapálili všechna velká česká města, včetně Prahy. V pořadu bude naše společné povídání proloženo ukázkami ze zmíněného románu, čtenými některým hercem, citacemi z dobových dokumentů a z kroniky pátera Beckovského. Dá se předpokládat, že tento hojně sledovaný Motlův pořad (podle statistiky má už skoro dva milióny posluchačů!) vzbudí nový zájem o můj román, který je však beznadějně vyprodán. Možná by stálo za úvahu jeho druhé vydání. Třeba doplněné o dokumentární část... Při povídání u kávy jsme se Standou Motlem přišli na jeden zajímavý nápad, který zatím nebudu prozrazovat.

 A abych ten bizarně politický týden důstojně dovršil, vydám se zítra s vnučkou Magdou do pražské kanalizace, na vltavské ostrovy a na Mariánské náměstí (odkud započali roku 1689 žháři svůj útok). Setkáme se tam se členy sekty Labyrint a budeme společně plánoval další etapu Městských válek.

Ale o tom si více povíme příště...