ZÁHADA ČERTOVY BRÁZDY

  Podivný úvoz, táhnoucí se krajinou od řeky Sázavy kolem Kouřimi až do Chotouně u Českého Brodu je prý dílem svatého Prokopa. Zbožný opat sázavského kláštera svojí duchovní silou zkrotil ďábla, zapřáhl ho do pluhu, poháněl ho křížem a vyorával hlubokou brázdu přes kopce a údolí, přes skály i mokřiny... Brázdu, která po několik staletí naplňovala obyvatele okolních vsí úžasem a bázní...

Příkop o průměrné šířce kolem 14 m, s rovným dnem a šikmo se svažujícími stěnami, zahloubený 2 až 6 m pod úroveň terénu, se kdysi táhl v délce 21 km přes kopce a údolí, jen s mírnými zatáčkami, ale v podstatě téměř po přímce. Čertova brázda mohla být světovou atrakcí, jednou z největších pravěkých staveb v Evropě – kdyby se o ní vědělo a kdyby se jí přikládal potřebný význam.

 Legendární Čertova brázda, bohužel, už v původním rozsahu neexistuje. Po dlouhá desetiletí byla zavážena, zaorávána, v některých úsecích na její trase vznikly dodnes užívané okresní silnice. Už roku 1903 se ji pokusil systematicky prozkoumat spolupracovník Podlipanského muzea v Českém Brodě Josef Miškovský, neboť si uvědomil, že starobylá pozoruhodnost nenávratně zaniká. S přítelem Kuffnerem prošli celou její trasu. Mapu, kterou tehdy Kuffner namaloval, si můžete prohlédnout u vchodu kostela sv. Prokopa na Sázavě.

GEOLOGICKÝ ÚTVAR NEBO PRAVĚKÁ STAVBA?

Ve většině turistických průvodců stále nacházíme tvrzení, že se jedná o zajímavý geologický útvar, související s tektonickým Kouřimským zlomem, jenž skutečně prochází touto oblastí. Před pěti lety však průzkum prokázal, že jde o povrchový jev, jenž mohl vzniknout pouze vodní erozí nebo lidskou činností. Historici se proto opět vracejí k původnímu názoru, že máme co do činění ze smělým dílem našich dávných předků. Soudí se, že mohlo jít o jakousi obdobu proslulého Hadriánova valu, jenž v římských dobách přetínal ostrov Británii, aby chránil římské kolonie před nájezdy divokých Piktů. I Čertova brázda mohla být takovým obranným příkopem na hranici mezi Pražským a Zlickým knížectvím. Odpůrci této teorie namítají, že tak dlouhý příkop nelze účinně hájit a při útoku by nebyl pro nepřítele vážnou překážkou. Pracnost projektu by tedy neodpovídala výslednému efektu.

 Další, dnes nejvíce přijímaná hypotéza, spojuje brázdu s významnou dálkovou obchodní stezkou, která vedla z jižních Čech přes sázavský brod, Chotouň a Nymburk dále do Polabí. To ovšem nijak nevysvětluje okolnost, proč byla zahloubena do úvozu i v místech, kde to nebylo nezbytně nutné.

MOŽNÁ PŘECE JENOM ČERT…

 Domnívám se, že bychom neměli zavrhovat ani to legendární „orání s čertem“. Jistě není náhodné, že právě v polovině trasy Čertovy brázdy leží obec s názvem Dobré Pole. Pověst to úsměvně vysvětluje tím, že utahaný čert se ptal Prokopa, jak daleko už jsou se svou obtížnou prací, a světec mu odvětil: „V dobré půli“! Etnografové však vědí, že starověcí rolníci mívali svá posvátná pole, chápaná jako „matrice“ všech dalších plodných polí. Od nich se odvozovala budoucí úroda a blahobyt národa, a proto je směl orat a osévat jen sám stařešina či kníže. V českých pověstech se zachovalo vyprávění o „královském poli“ kmene Limuzů u vsi Stadic, na němž oral kníže Přemysl Oráč.

Badatelé se pozastavují i nad souvislostí slova „čert“ se staročeským výrazem „črt“, jenž znamenal čáru.  Slovem „čerta“ se označovala hranice, „čersti“bylo vytínat průsek v lese. „Črtat“ znamenalo rýsovat, kreslit – ale také orat! A kdo je tedy vlastně čert? V původním staroslovanském významu nemá nic společného s křesťanským ďáblem; je to démonická bytost, která „črtá v krajině“,  čili z nahodilého rozmaru či z přebytku bujné síly neustále předělává tvářnost země. Však víme, jak jsou čerti v pohádkách pracovití. Hloubí údolí, mění koryta řek, staví mosty, zdi a hrady, přenášejí na zádech balvany a celé skály... Tahle souvislost mi připadá velice důležitá.

POSVÁTNÁ CESTA

 Jediný relativně zachovaný úsek, jenž dává určitou představu, jak brázda kdysi mohla vypadat, najdeme nedaleko Sázavy, severovýchodně od vsi Mělníka, v lese před moštickou hájovnou. Je dlouhý asi 360 m – poté narazíme na částečně rekultivovanou a zarůstající skládku skláren Kavalier Sázava, která příkop zaplnila až po okraj. A za skládkou, dlouhou přes 150 m,  je už jenom rovné, zorané pole. Pouze ve svahu za tímto polem, kde se říká Na hrbech, naznačuje další směr trasy „podezřelá“, stromy zarostlá proláklina.

 Turisticky nejznámější je dnes vyústění brázdy na Sázavě, nad rušnou silnící do Uhlířských Janovic. Stojí tu kaplička s obrázkem sv. Prokopa a čerta. Nedaleko ní je svérázný pomníček v podobě starého železného pluhu. Pěšinka sleduje potůček do hustě zarostlé rokle. Tahle rokle je ovšem přírodní a nic nám neřekne o původní podobě brázdy. Jen kříže, umístěné sem nedávno jakýmsi církevním sdružením, označují 14 modlitebních zastávek pro meditační putování. Tradici posvátné cesty si ještě silněji uvědomíme na opačném konci brázdy, v údajném Prokopově rodišti Choutouni, kde se nad jejím vyústěním tyčí mohutná, přes 4 m vysoká knížecí mohyla - bohužel již dávno vykradená -  pocházející z doby bylanské (cca 700 let př.n.l.). Podle pověsti je tato mohyla hromadou hlíny, oškrábané ďáblem z radlice, když tady dokončil svou práci a byl sv. Prokopem propuštěn.

Jedním ze zachovalých úseků Čertovy brázdy je také vedena přístupová cesta na vrchol Lipské hory, k památníku osudné „bitvy u Lipan“, jež tady ukončila mocenskou nadvládu radikálních husitů. Brázda sehrála v bitvě svojí neblahou úlohu, neboť znemožnila ústup táborským a sirotčím vozům. Podle pověsti po jejím dně tekla po bitvě krev až do Sázavy, aby tam žalovala u hrobu sv. Prokopa na zradu, kvůli níž zahynul jeho jmenovec Prokop Holý.

  Během putování nacházíme stále více stop, které nás přesvědčují, že Čertova brázda mohla fungovat jako starověká (možná už pravěká) rituální cesta do „podsvětí“. Vždyť přímo na její trase najdeme dávná pohřebiště (kromě chotouňské mohyly také rozsáhlý staroslovanský mohylník u Mělníka) a několik uctívaných pramenů (u Trojice pod horou Strážištěm, u Kachní louže, Prokopovu studánku na Lipské hoře a Prokopku v Chotouni) . A je zajímavé, že ještě na sklonku 19. století putovala Čertovou brázdou v době prokopských svátků církevní procesí a přitom se modlila za déšť a dobrou úrodu. V lidové tradici se říká, že Čertova brázda je vlhká a temná; i v nejparnějším létě z ní vane chlad.  Až  jednou úplně vyschne, nastane konec světa. To nezní moc povzbudivě, když si uvědomíme, že z legendární brázdy už skoro nic nezbývá!

Další vstupy do „podsvětí“

Kostel sv. Prokopa na Sázavě, jenž vnikl z části nedokončeného gotického chrámu, skrývá pod barokní kryptou ještě hlubší podzemní patro – tajemnou umělou jeskyni, vytesanou ve skále do tvaru kříže. Mnoho let byla zavalena a ještě dnes je do ní velmi krkolomný sestup, takže není pro veřejnost přístupná. Tato prostora, která vznikla na místě původní Prokopovy poustevnické jeskyně, sloužila zřejmě mnichům k duchovním meditacím.

Na vrchu Bílý kámen (nad levým břehem řeky Sázavy) byli odhaleny zbytky pravěkých lomů. Zdejší krystalický vápenec sloužil k výrobě šperků a posvátných amuletů. Hluboce zařízlá rokle vstupuje mezi šedé skály, jako by se propadala někam do pekel. Na úpatí vrchu je pod vyhlodaným kamenem Prokopova zázračná studánka a kamenné Prokopovo lože.

  Magická znamení poblíž Čertovy brázdy

 Na břehu potoka pod Čeřenicemi najdeme u dřevěné lávky plochý Čertův kámen. Při vyšším stavu vody se stává ostrůvkem. Do jeho povrchu je otištěn čertův spár. Tvoří ho soustava čtyř pravidelných kapkovitých prohlubní. V dobách sucha prý polévaly vesnické dívky tento kámen vodou, aby přivolaly déšť.

 Na pokraji vsi Mrchojedy, východně od Sázavy, stojí u silnice podivný kámen, zvaný Kamenný muž. Na čele této ploché stély je vytesán reliéf, znázorňující kněze (či pohanského boha) se vztyčenýma rukama v žehnajícím, tkzv. „oranstském“ gestu. Po jeho levém boku je znázorněno vztyčené kopí. Původ a účel stély je obestřen tajemstvím.

Pokud se hlouběji zajímáte o toto téma, ještě více informací najdete v mé knize KRAJINOU ČERTOVY BRÁZDY, zachycující putování krajinou Českobrodska, Kouřimska a Sázavska, které jsme před pár lety podnikli s fotografkou Marií Holečkovou. Knihu lze ještě získat v některých prodejnách nebo objednat u nakladatelství MH Beroun. Právě na jejím základě vznikl televizní pořad Stanislava Motla "Čertova brázda" z publicistického cyklu "Stopy, fakta, tajemství".

 O záhadné postavě poustevníka Prokopa vypráví také můj nejnovější historický román ĎÁBEL NA ŘETĚZU (více v rubrice "nové knihy"). K dostání ve všech knihkupectvích.