Záhady a mystéria v Semaforu

Včera byl poněkud magický večer. Ulice Prahy se leskly deštěm a já musel přerušit práci na popisu berounských cyklostezek a s manželkou Evou jsme se vydali, vyzbrojeni deštníkem, do Dejvic, do divadélka Semafor. V 18 hodin už byl před divadlem přistaven nahrávací televizní vůz a dolů po schodech se táhly svazky kabelů. Přišli jsme dost brzy. Fotograf zrovna dělal sérii snímků Karla Šípa v dekoraci Všechnopárty. Než jsem dopil kávu, vyzkoušel mi zvukař umístění mikroportu a s novinářem Motlem, s nímž jsem se už dávno neviděl, jsme pohovořili o novinkách - co píšu a co on podniká. Dozvěděl jsem se, že Stanislav Motl má teď vlastní rozhlasový pořad, do něhož by mě rád pozval, abychom společně odhalili posluchačům tajemství kounovských kamenných řad. To by mohlo být zajímavé. A také Standa říkal, že má nějaký magický vliv na elektropřístroje, protože v rozhlase pokaždé, když přijde, vypadnou pojistky.

 Brzy se ukázalo, že je to pravda. Sotva mě maskérka stačilo poprášit pleš pudrem, abych nevrhal zrcadlové reflexy do kamery, zhasla všechna světla a ocitli jsme se v absolutní černočerné tmě, do níž zazněl zlověstný hlas z reproduktorů: "V divadle vypukl požár, urychleně opusťte jeho prostory!" Napřed jsme mysleli, že je to nějaká zkouška, ale automatický hlas neustále dokola opakoval zlověstnou výzvu, a tak jsme začali poslepu tápat k východu. Bylo divné, že se nerozsvítilo nouzové osvětlení. Kdyby opravdu hořelo, diváci by se v té tmě umlátili a ušlapali. Nakonec jsme se tedy všichni sešli u vchodu na denním světle a přemýšleli, co se děje, zatímco technici kmitali sem a tam a hledali zdroj tajemného požáru. Asi po dvaceti minutách se podařilo světla znovu nahodit. Ukázalo se, že barman vypustil páru z myčky nádobí a ta "dýchla" na požární čidlo.

 Po této vzrušující předehře se Karel Šíp trochu uklidnil. I na něj útočí technika - před dvěma dny, když uváděl vyhodnocení televizní ankety Tý tý mu na začátku nešel zvuk, takže úvod pořadu slyšeli diváci v sále, ale byl upřen televizním divákům. Ale satisfakcí pro něj nepochybně bylo, když dostal cenu Tý tý za nejlepšího moderátora zábavného pořadu a za nejlepší zábavný pořad pro Všechnopárty. Takže jsem mu ještě dodatečně pogratuloval k získání těch dvou pěkných zrcátek.

 Pořad se snímal čtyřmi kamerami; jak je zvykem natočili si kameramani před zahájením pohledy do sálu, jak lidé naslouchají, jak tleskají a jak se smějí. Aby diváky přivedli k smíchu, četla jim paní produkční anekdoty. A pak už se začalo normálně, jak jste zvyklí VŠECHNOPÁRTY v televizi vídat. Sledoval jsem dění na jevišti ze zákulisí na monitoru, Standa Motl byl samozřejmě dotázán především na to, jak spal v jihlavských podzemních katakombách a jak tam nafilmoval podivný stín, snad přízrak nebo ducha. Já byl pozván panem Šípem na jeviště jako druhý. Povídal jsem především o tajemném přeludu pod Nuselským mostem, o tom, jak jsme se snažili přilákat kovový sloup rockovou hudbou a jak na nás duch promluvil z podivuhodného přístroje plzeňských vynálezců. Pak přišla řeč na záhadného muže bez minulosti z Kladna. Povídal jsem také a o tom, jak jsem svým tělem ucpal podzemní chodbu ve Slavonicích. A samozřejmě také o hledání pyramid v Čechách. Je to pořad především zábavný a tak šlo o hledání humorných momentů v mém bádání, a o vtipné reakce na vtipně provokační otázky pana Šípa. Diváci několikrát během našeho povídání zabouřili smíchem a dokonce zatleskali nad mojí obzvlášť trefnou odpovědí nebo moderátorovou reakcí. Jako třetí vystoupil praktikující šaman, který nám přiblížil podstatu různých rituálů. Vyprávěl třebva o tom, jak šamani působí u automobilových firem, aby vnukli konstruktérům vizi nového vozidla. Diváci ve vyprodaném sále si nás užili skoro hodinu a půl. V televizi to bude sestříháno na 40 minut. Jsem zvědav, co tam vynechají. VŠECHNOPÁRTY na téma "Záhady a mystéria" se bude vysílat příští úterý, hned po velikonocích (6. 4.) na ČT 1 ve 21,15 hod.

Večer proběhl bez nehod... A přece ne. Ta magie se zřejmě táhla za námi až domů. Když jsem míjel zaparkovaná auta před naším činžákem ve Vršovicích, zavadil jsem nohou o tabulku se značkou auta -  a ta musela být skutečně neobvykle zpuchřelá, protože její okraj se odlomil a roztrhl mi pod kolenem sváteční kalhoty!